No dobře, přemluvili jste mě…

Já vám stejně nevím, tyhlety bilance, mě už to nějak nebaví. Už to není, co to bývalo, ostatně jako všechno moje psaní. S postupem času jsem se naučila čím dál tím víc věcí si nechávat pro sebe, nebo je spíš někomu osobně sdělit – počemž odpadá nutkání zveřejňovat to na blogu. Krom toho jsem bohužel letos udělala tu chybu, že jsem se o adresu tohodle blogu podělila s lidmi, u nichž to prostě nebyl dobrej nápad. Bohužel, zpátky už to vzít nemůžu, a tak mám vlastně jenom dvě možnosti – přizpůsobím to tu tak, abych se nikoho nedotkla a aby se nikdo nedozvěděl víc, než by měl vědět (což jsem vlastně dělala doteď a dost mě to ubíjí), nebo se v příštím roce vzmužím, vykašlu se na ně a napíšu sem všechno, co se mi honí hlavou, hezky od srdce? Jeez, jenom když si to představím, ty lidi by ze mě asi hodně nemohli… 

Ale vidím to tak, že k tomu brzo dojde. Ono to totiž takhle nejde. A nemyslím tím jenom to, že mi ubývá čtenářů a komentářů – já se tomu vůbec nedivim, když sem nepíšu nic zajímavýho a pobuřujícího – ale i to, že to tu stojí pěkně za prd. Nic se tu neděje. A já ten blog přitom mívala jako deník, stačilo podívat se do něj a věděla jsem, co jsem kdy dělala, na co jsem tehdy myslela a vůbec, ale teď? Vím prd. Protože to píšu tak, aby všichni věděli prd. To mě prostě ne a ne a nebaví. Už ne. Anyway…

Když se dívám na svoje „předsevzetí“ z minulýho prosince, divím se, kolik se mi toho povedlo splnit: 

1) Našla jsem si práci. Sice to ještě není stoprocentní, ale pracuje se na tom, a jak jsem zrovna četla u Rýži, bejt nezaměstnaná celej život prostě neni možný, i kdyby se člověk hodně snažil (a já se snažím rozhodně o naprostej opak). Takže se to prostě musí zlomit. Krom toho od ledna mám vlastně práce dvě. Jedna je taková nejistá a nevím, jestli tam ještě vydržím, druhá ještě není rozjetá, ale každopádně, něco se už brzo bude muset změnit. Jsem hrozně zvědavá, kterým směrem se to nakonec zvrtne. 

2) Podle plánu jsem si koupila nový boty a kalhoty, pásek sice ne (jen k těm kalhotám), ale zase spoustu jinejch důležitejch věcí na sebe, většinu za velmi výhodné ceny a hlavně to všechno pořád nosim. Snažim se vypadat dobře. Postupně se zbavuju věcí, co mi už nejsou nebo jsou hnusný. Krůček po krůčku zvelebuju šatník, chci v něm jednou mít opravdu jenom věci, který nosim a který jsou pěkný, a myslim, že tenhle rok jsem udělala hodně velkej krok tímhle směrem 🙂 

3) Našla jsem si kluka. No, našla je silný slovo, ale prostě jsme se našli. A i když to nakonec nedopadlo dobře, jsem za to ráda. Sice mě to stálo neuvěřitelný množství sil, ale když si to tak vezmu, to on mě držel půl roku při životě. Na to nezapomenu. A jsem ráda, že jsme našli způsob, jak spolu vycházet, z nějakýho důvodu je pro mě hrozně důležitej a nechtěla bych ho ztratit, už ne. 

4) Našla jsem taky několik pěknejch bab, který by stály za hřích a který si držím v záloze, až mě ti chlapi opravdu přestanou bavit 😀 Ale zatim to tak nevypadá. Je o mě docela zájem, čemuž se sice divim, ale těší mě to – koho by to taky netěšilo. 

5) Hm, tak řidičák jsem ještě nepokořila, ale zatím mi nechybí. Že by příští rok? Uvidíme, jak na tom budu s prachama. 

6) „Vymaluju a zařídím si pokoj konečně podle svých představ“ – check! Nestalo se to sice úplně přes noc, ale ten pokoj teď opravdu vypadá úžasně a je mi v něm dobře. Jen kdyby byl úplně můj a možná kdyby se mi podařilo vymyslet nějaký jiný závěsy. Taky lustr by potřeboval vyměnit. Ale k tomu se taky dostanu, hlavní je, že je vymalováno a že mám úžasnej novej nábytek, kterej naprosto miluju 🙂 

7) Na vysokou jsem se sice přihlásila, ale kde nic tu nic. Ale nevadí, i ty dva semestry AZ-Smartu (narozdíl od mámy) považuju za velmi významnej krok a jsem fakt ráda, že jsem to udělala. Pomohlo mi to z jedný solidní krize a taky jsem si díky tomu ujasnila pár důležitejch věcí. A v neposlední řadě jsem tam pochopila, že nejsem zdaleka tak k ničemu, jak si někteří myslí, a moje znalosti a porozumění v daném oboru mě samotnou překvapovaly. Je dobrý, když na sebe člověk občas může bejt hrdej.

8) Jela jsem na vodu. Moje milovaná Vltava mě zase jednou přijala do svých vod a doufám, že i přes krušný okolnosti na to budu moct vzpomínat dobře. Hlavně se těším na příští rok. Snad to pro mě bude snazší. 

9) Naučila jsem se jezdit na kolečkových bruslích a taky jsem si po letech stoupla na ty zimní. Sice jsem si ještě nepořídila tak docela vlastní, ale mám je půjčený a jakmile seženu prachy, s chutí si je zaplatím. Takže opět check. 

10) „Možná se začnu učit na bicí“ – hm, tak prej nic 😀 Ale začala jsem s kytarou a to se taky počítá, ne? 🙂 

11) „A možná přijde i kouzelník..“. No, já myslim, že tohle si v podstatě můžu taky odškrtnout, protože jsem letos potkala nejednoho úžasnýho človíčka, kterýho bych v klidu mohla za kouzelníka označit. Tyhle lidi, to prostě nejsou lidi, jsou to magický stvoření, co mě vytáhli z hroznejch sra*ek a pomohli mi, když jsem je nejvíc potřebovala. Narozdíl od ostatních si všimli, že se něco děje, a pomohli. Jsou to andělé. A doufám, že vědí, jak moc je jim takhle mořská hvězdice vděčná. 

A t-t-t-to je vše, přátelé! Ještě si v hlavě sumíruju plány na rok příští, ale o tom až později, teď mě volá příroda a už zvyšuje hlas, tak já radši půjdu, ať ji nedráždím 😀 See you 🙂