Tak jsem to tu upravila. Nějakým zázrakem se mi povedlo probudit v sobě inspiraci – samozřejmě za to zčásti vděčím i několika lidem kolem mě – a zplodit design, kterej se hodně blíží tomu, co jsem vlastně měla na mysli celej loňskej rok. Mám k němu sice ještě výtky a taky naopak pár dalších nápadů, který by to opepřily, ale na to je ještě čas. Prozatím se mi to líbí tak, jak to je, a nejlepší na tom je, že je to poprvý celý moje práce, v což jsem doteď pomalu ani nedoufala, jelikož moje grafický dovednosti a možnosti jsou asi tak na úrovni Malování a s tím toho moc nesvedu. Nebo jsem si to aspoň myslela.
Pokud jde jinak o dnešní den, stál za bačkoru. Moje plány se zhroutily v momentě, kdy jsem brutálně přespala budík a vstala cca v půl dvanáctý. Namísto poklidný snídaně a dopoledne plnýho domácích prací jsem do sebe rychle napěchovala rohlík s lučinou a pak jsem se vrhla rovnou na úklid baráku. Jako na potvoru mě přitom napadla spousta věcí, který bych ráda pro tentokrát udělala navíc, jako třeba omýt dlaždičky na zdech nebo vytřít druhej suterén, s nímž se zase tak často nedělám, ale bohužel nebyl vůbec čas, a tak jsem to vzala jen standartním postupem a pak jsem tak spěchala nahoru, že jsem ani neuklidila kýbl.
Důvod mýho spěchu byl ten, že jsem se měla sejít s kamarádem, a když jsem ve 12:40 teprve začínala s vytíráním, zachvacovala mě panika. Jako by nestačilo, že sešlo z původního plánu (sejít se po dvanácté), ještě mu budu muset volat znovat, že to nestihnu ani po tý jedný a že tam budu tak v půl, až se naobědvám, což by muselo proběhnout extrémně rychle a pak by mi bylo blbě a stejně by to za to nestálo, jelikož v celou měl už jiný plány, a tak bychom se sotva pozdravili. Prostě stres 😀
Nakonec jsem to teda vyřešila tak, že jsem mu napsala, ať se staví u mě, protože jsem ho navzdory všem okolnostem a navzdory momentální nechuti s kýmkoli se bavit (blbej den, prostě), chtěla vidět. A tak to nakonec proběhlo u mě a docela pohoda (teda ale musim říct, že takovej rychloúklid, jakej proběhl v těch asi dvou minutách, než ke mně došel z kavárny, jste nezažili 😀 Teď se bojím otevřít skříně), ačkoli moje nálada přesně v ten moment dosahovala bodu mrazu (nesnáším, když to na mě přijde zrovna, když mám návštěvu nebo jsem někde mezi lidma, ale prostě tomu nedokážu zabránit). Naštěstí si z toho nic nedělal a zdá se, že narozdíl od řady mých „bližších“ přátel a známých, jemu opravdu nevadí, když jsem mimo a na rozsypání. Asi je na to zvyklej nebo nevim. Skoro si řikám, že po někom takovym bych se měla poohlídnout, až budu hledat partnera pro život, protože jestli mi tyhle stavy zůstanou, bude to se mnou asi hodně těžký. I já sama to mám se sebou těžký, natožpak někdo druhej.
No ale to je asi tak všechno, co můžu k dnešku říct. Během jeho návštěvy mě rozbolela hlava (což teda nebylo kvůli němu, ale prostě to na mě tak nějak přišlo) a po jeho odchodu už z toho byla docela silná migréna, která se ještě stihla vystupňovat během další půlhodiny, v níž jsem se musela spěšně najíst a přesunout na meeting s Maudětem. Ten teda proběhl v lehce pochmurné náladě z mé strany (chudák Maudě, ta už mě taky musí mít plný zuby :P) a po návratu domů jsem se zabořila čumákem do postele a v tý dost nepohodlný pozici jsem tam vytuhla. Žel bohu ani chrupka ani paralen nepřinesly žádnej účinek, a tak to vidím ještě na nějakej silnější medikament před spaním, protože že bych s tímhle usnula, to si nedokážu představit.
A to by stačilo, další snůška depresivních keců zase zejtra, pokud mě teda do tý doby něco nepřejede (což bych si už docela zasloužila) nebo pokud se to ve mně nějakym zázrakem nepřepne zpátky na manii. Stejně by mě zajímalo, jak to funguje. Včera jsem byla plná elánu a dobrý energie, to mě vážně tak rozhodila blbá přednáška o vegetariánství? Nebo ve mně už zase bublá něco, o čem si vůbec neuvědomuju, že je to tak velký? A samozřejmě nesmím zapomenout na svou oblíbenou otázku: Co s tím?
3 reakce na „S migrénou na věčné časy a nikdy jinak“
nemusíš si dělat vrásku, plný zuby tě nemam, stane se.. navíc dnešní meet (dá se tomu tak vůbec řikat, když to bylo kratičký?) byl jen z důvodu vrácení mnou vypůjčené "věci" (cha cha, mam ráda tajemný komenty, teď si každej bude myslet, že nejmíň pašujeme drogy
), to se na mě přece nemusíš zubit od ucha k uchu
Tak já si vrásku musim dělat, protože je dost na tom, že ty moje stavy dojebávaj mě, na moje okolí by to opravdu vztahovat pařáty nemuselo. A třeba nejde o tebe, ale když si někdo myslí, že se mi nelíbilo na nějaký akci, kde se mi přitom líbilo, nebo že nemám ráda někoho, koho přitom ráda mám, štve mě to. Štve mě, že lidi na mně viděj takovou divnou masku nespokojenosti a pesimismu, když přitom uvnitř to tak vůbec není.
Tajemné komenty mám nejradši, jen tak dál >:)