O špatném spaní, co náladu ovlivňuje

Tak jsem si myslela, že to dneska bude venku šajnit a že se třeba i přemůžu a půjdu se projít někam na Vyšehrad, když už jsem těch několik dní zalezlá doma, a ono to zalezlo taky, hned po pár minutách. Takže z procházky asi nic nebude. 

Proč jsem zalezlá? Tak, ve středu se mi nic nechtělo a navíc mě pobolívala hlava, tak jsem si akorát doma přepsala nějaký věci, co mám k přepsání, a žádná další aktivita se nekonala. A včera? Včera to bylo špatný, protože mě hned po ránu příšerně rozbolelo břicho (…je na malinách.) a krátce po probuzení se přidala i hlava, která to tentokrát vzala od podlahy a ukrutně mě bolela až do večera. Nepomohly ani dva pytlíky aulinu, ty byly dobrý tak akorát na to břicho, ale palice mi třeštila čím dál tím víc a po setmění se k tomu ještě přidala poměrně silná nevolnost. Jak já ty migrény nenávidím! A to jsem se těšila, že zase jednou půjdu na meditaci – obzlášť na tu včerejší nás A. důrazně zval, že se tam budou dít zajímavý věci a ať si to určitě nenecháme ujít. No, co nadělám. Hlavně že dneska už je to pryč (*klepe na stůl*).

A dál? Dneska se mi zase zdály příšerný sny, já už fakt nevim, co s tim mám dělat. Nebylo to teda až tak hororový, ale o to únavnější, protože se z toho nedalo vzbudit. Vzbudila jsem se teda asi desetkrát, ale pokaždý falešně nebo jen na pár vteřin a hned jsem zase upadla do kómatu. Jako bych se houpala na žvejkačce, a ta mě vždycky, když už se mi povedlo vymrštit se ze snu, okamžitě stáhla zpátky. Trochu děsivé, nepřijde vám? 

Nejhorší na tom je, že ty sny jsou příšerně živý, takže já vlastně ani nevím, jestli jsem se někdy vzbudila doopravdy nebo jestli to všechno byl jeden dlouhej sen. A taky mě poněkud děsí, když se mi ve snu objevujou přesně ty stejný předměty, který tu skutečně mám, a jsou tam i na stejnym místě a ve stejný podobě. Jako třeba lapač snů, kterýmu jsem ve snu nadávala a slíbila jsem mu, že ho okamžitě sundám, protože je k hovnu. A pak jsem se obracela na svoje plyšáky, aby mi pomohli – přičemž tam byla i Šášulka a Sylva – hračky, který jsem měla jako malá a který jsem už roky neviděla. Člověk si říká – nechtěj mu tak ty hračky dát najevo, že se jim po něm stejská? Nebo tak něco 😀

No a teď, teď jsem kvůli tomu všemu pěkně mimo, už zase mě bolí břicho a jsem rozespalá. Ven teda asi nepůjdu, je tam už zase hnusně, ale možná bych se i tak měla hecnout, jelikož si tu začínám připadat jako ve vězení nebo prostě dokonale odříznutá od světa. Sice víceméně dobrovolně, ale stejně z toho nemám radost. Chtěla bych běhat někde venku, ale to by tam muselo bejt teplejš a šajnit. Kde je to zatracený jaro, já už se z tý zimy zbláznim! 

Přesně za tejden mám certifikační zkoušku. Jímá mě děs a hrůza. Jak tohle jenom dopadne? 

Mail mi začínaj zahlcovat reklamy na Valentýna. Mám chuť všechny ty spamery postřílet. A k nim do řady bych postavila i všechny ty kretény, co mi to pořád připomínají na facebooku i všude jinde kam se hnu. Bože, jak já nesnáším umělý komerční svátky!