Tak jsme včera byli v čajovně. Konečně jsem se taky jednou dostala mezi lidi. A přišlo zajímavý zjištění a sice že my se asi vůbec všichni vídáme hrozně málo. Jeden se hrozně diví, jak jsou ostatní malí, malí se diví, jestli on nám nějak nevyrost, ta neví, že ten má práci, ten zas neví, že té řezali pihu… my se prostě najednou nějak vůbec neznáme O.o
V čajovně to ovšem bylo fajn. Obě šíšy tentokrát stály víceméně za prd, ale čaj byl dobrej (i když obvykle se mě ptaj na slazení a tentokrát se neptali, takže jsem to pila neslazený a moc mi to nechutnalo – ale zase ptát se na cukr se mi nechtělo, jelikož chlapci čajovníci se mi zdáli poněkud strohý a nepříjemný (což jsou slabý slova) a měla jsem pocit, že kdybych se jich na to zeptala, rovnou by mě někam odklidili za to, že porušuju čajovnický pravidla), no a hlavně ta společnost byla příjemná. Místní čajovníci se nám teda předvedli v ne úplně nejlepším světle, ten jeden je nějakej hrozně namyšlenej a divnej a furt nás chodil velmi teatrálně upozorňovat, že u nich se končí oficiálně v deset a že za půl hodiny už zavíraj a jánevim co ještě, z čehož mě poněkud zamrazilo. Pořád jsem si musela říkat wtf?, vždyť já tam chodim dlouhý roky a sotvakdy jsem odtamtud odcházela před jedenáctou. A nikdy nám nikdo nic neřekl, naopak se na nás usmívali a v životě mě nikdo neupozorňoval, že už budou zavírat a že „se teda milostivě zeptá kolegů, jestli maj ještě náladu rozdělávat nám druhou šíšu, ale že na sahlep teda zapomeňte“. Když nám tohle oznamoval, málem mi upadla brada. No kde to sakra jsme?
Nemluvě o tom, že hned na začátku, když za náma přišel jinej hoch, nám tohodle pořád ze srandy dohazoval, a když jsem pak ze srandy nadhodila, že bych ho brala, ten týpek za chvilku přišel se na to zeptat a na mou odpověď, že jsem to byla já, kdo se ptal, řekl „No mně to bylo jasný“, otočil se na podpatku a odešel. Co tim chtěl kurva říct? 😀
V neposlední řadě se nás dost nevybíravym způsobem ptal, komu už bylo osmnáct, načež jsme se mu docela vysmáli, jelikož naše věková kategorie je už o něco vyšší, no ale nevadí. Vypadat mladě je výhra – i když samozřejmě jak kdy, třeba mě to celkem štve, protože se mi to nehodí k práci. Nj, nenaděláš nic.
A tak jsme teda měli dvě nicmoc šíšy a hodně presu z toho, jak jsme se snažili už teda vypadnout – zajímavý, že vedlejšímu stolku ani jednou nic neřek, a přitom to podle mě žádný jejich kamarádi nebyli, prostě jen další zákazníci. Co se mu na nás asi nelíbilo?
Po čajovně nás dva členové výpravy opustili a my ostatní jsme se ještě zastavili v nejbližším pajzlíku na jedno pivečko (pozor, hlášení, fakt jsme měli každej jen jedno!) a trochu povídání na témata „perličky ze žákovských knížek“ a „historky ze školních let“. Ke konci jsem z toho všeho dostala hroznej záchvat smíchu – prosimvás víte, jak dlouho já už neměla pivo? Nevíte? Já taky ne, ale bylo to sakra dlouho – a jakmile jsem všechny vyprovodila na trambaj, už jsem si to metelila domů a tam jsem nezvykle rychle usnula – teda až po druhym odskočení si, do tý doby mi nějak nešlo zabrat, njn, pivo.
A večer zakončily – jak jinak – další zcela nepochopitelný sny, který mám skoro pocit, že už se mi zdály, nebo aspoň že lokace byla stejná. A jinak tam byli nacisti, co nás (asi čtyři lidi) obklíčili někde v lese a pak nás chtěli upálit (Dizzy, to ten tvůj zkurvenej kabát :D), ale zároveň to bylo všechno jen naoko, takže jsme se zase moc nebáli. Pak jsme se pohybovali v okolí naší chaty, myslim, a byli tam lidi ode mě ze základky. Tam se zase hrála nějaká hrozně divná hra a já během ní měla dělat, že jsem v bezvědomí, ale všichni to zkazili tím, že si z toho utahovali a odmítali hrát svoje role, a tak jsem byla za debila a brzo jsem toho nechala. A pak se mě jeden bejvalej spolužák ptal na něco jako jestli by na mě směl sahat nebo co a pak se tam připletla sejrová pizza a nakonec jsem byla zase v tom lese a přišli tam dva obři, který se tam usadili a nejdřív mě chtěli sežrat, ale nakonec jsem se schovala v takový lesní chatce a oni mě nechali žít s podmínkou, že jim budu shánět další jídlo a že si s nima budu povídat. Nebo tak nějak, já už fakt nevim, co se mi to v tom snu všechno objevilo, hlavní ale je, že se mi dobře spalo a že mě štve, že jsem musela tak brzo vstát, protože bych zrovna spala až do oběda 😛
Nj, jenže to nějak nejde, nebo spíš mám pocit, že to nejde, a už kvůli tomu pocitu bych si to neužila. Jednak jsem celej víkend odkládala studium na páteční zkoušku a dneska mám další trénink, kde teda nejspíš budu za úplnýho idiota, a taky jsem byla zaúkolována falšováním úředních dokumentů a jejich doručením do místa určení, ačkoli se mě to vůbec netýká 😀 Mne, zase tak vážný to snad nebude, ale stejně se mi to nechce dělat, nemám ráda, když na mě někdo háže svoje povinnosti a automaticky počítá s tím, že to udělám, protože je můj nadřízenej nebo co. Ale nevermind, mám to za rohem, takže co bych to neudělala. Jen se vždycky cítím jako by mě někdo zradil, když mi přidá nějakou položku do mýho to-do listu a když kvůli tomu všemu musím vstávat dřív než v deset. No ono vůbec, poslední dobou spim furt do oběda a dnešní budíček na osmou ještě asi bude mít následky. Inu, jdu teda něco dělat, ať to vstávání aspoň nepřijde vniveč. Majte sa.
7 reakcí na „Čajovna u namyšlenýho blbce + nějakej ten sen zase jednou“
Prosímtě, kde že to bylo? Namyšlenou obsluhu nesnáším, tak abych se jim vyhla…
j nepříjemnej personál může pekelně zkazit večer… :-/
Bylo to v Shangri-le, kde to jinak mám fakt ráda a nikdy jsem tam neměla žádný problémy, ale tenhle jeden člověk mi teda totálně nesedí a pokud jde o mě, tak v čajovně by rozhodně pracovat neměl, jelikož čajovna je právě místem pohody a příjemnejch lidí a on mi to teda dokonale zkazil. A nejen mně.
Myslíš pražskou shangrilu?
Takhle si ta čajovna pod sebou může pěkně podřezat větev…doufejme,že tam ten člověk příliš dlouho nevydrží…
Nenech si organizovat čas ani to-do list,pokud to nemáš ve smlouvě a nedostanes za to velmi dobře zaplaceno!:)
[4]: Přesně tu. Bejvávalo to moje zamilovaný místo, ale za loňskej rok jsem se tam několikrát pěkně navztekala nad kvalitou šíšy a nad dalšíma věcma, takže jsem tam přestala chodit – a teď, když tomu dávám druhou šanci, se objeví tohle… no, jsem z toho poněkud posmutnělá, jinak to vždycky bylo perfektní místo. Teď si radši šíšu odpustím a jdu třeba do Jedné básně, tam jsou lidi mnohem milejší a atmosféra nesrovnatelná.
Pokud jde o toho člověka, ono se zdá, že věcem hodně rozumí (je to taky nějakej hroznej machr na go
), takže pokud si majitel vysloveně nevyposlechne nějaký stížnosti na jeho osobnost, podle mě jeho vyhazov nehrozí.
To je právě ten vtip. Když budu poslouchat, co mi říkají, a hlavně se podle toho budu chovat, mám šanci být velmi dobře placená a hodně za vodou. Z toho důvodu mi takováhle laskavost nijak nevadí (krom toho jsem to měla přímo u nás v bloku, takže absolutně žádnej problém :)). Kdyby to zašlo někam dál, samozřejmě si nenechám srát na hlavu a ozvu se. Už tohle ho bude možná stát kafe 😉
Gratuluju uz mivas skoro stejne debilni sny jako ja
[5]: ona shangri cca před dvěma lety změnila majitele a od té doby se tam nějak necítím doma… resp. teď mám takovou čajovnu přímo v pokoji, takže nemám moc potřebu chodit někam jinam. ale můžu ti doporučit např. na letenském náměstí duhovou čajovnu anebo hned opodál čajovnu ve věži… tam je taky výborně
to je asi nejhorší možná kombinace…
jo, chápu – schopnej egomaniak