Kotěcí nadělení

Tak máme čtyři koťátka! 🙂 Narodily se, houstičky moje, včera večer, a já se můžu na jednu stranu vzteknout, že jsem u toho nebyla, ale na druhou si řikám whatever, hlavně že jsou. A jak vypadají? 

Inu, tentokrát jim Nestlé předala, co mohla, protože čtyři z nich jsou po ní zrzavý a jedno vypadá jako modrý – ale tím si zatím nejsme jistí, jelikož podle nějakých pravidel genetiky by se tam modrá neměla kde vzít – a zdá se, že minimálně ti tři jsou kluci. Máma hysterčí, že se toho nezbavíme, protože kocouři se hrozně špatně prodávají – což je zvláštní, protože takovej vykastrovanej kocour nikde neznačkuje a je mnohem přítulnější než kočka – a táta nevrle hlásá, že je zvědavej, co s tím budeme dělat. No, to my taky. 

Fotky vám sem ještě nedám, ježto jsou zatím ve foťáku a já nemám moc času na stahování. Letím dneska na další pracovní trénink, a to už docela za chvíli, takže to budu muset rychle docvakat, natlačit do sebe housku (jak já nesnáším snídání pod tlakem) a trochu se vyfiknout. Na nějaký opáčko nemám čas, ale snad ho nebude moc zapotřebí. Chtěla jsem sice zestručnit mou včerejší verzi, jelikož mi bylo řečeno, že strašně moc mluvim a drmolim (a to jsem si tam dávala přestávky a ke všemu jsem říkala podle mě vpodstatě totéž co maník z CD, z něhož jsem se to učila – no ale zřejmě platí, že když dva říkají totéž, není to totéž. Jemu teda určitě nikdo nevyčítal, že moc mluví), ale to holt asi budu dělat až odpoledne. Stejně mě jímá hrůza, že se to všechno nestihnu naučit a říkat to tak, abych si v tom byla jistá. Ale mám aspoň v hlavě pár nápadů, jak to teda zestručnit a ořezat, aby to nebylo na hodinu. A ty nápady mě aspoň trochu uklidňujou. 

Jinak teda ale vůbec klidná nejsem. Včera večer mě z toho úplně rozbolelo břicho a doteď to nepolevilo. Ale aspoň mi není až tak špatně jako obvykle. To přijde později. Možná cestou do pitomýho Žďáru, kde ta certifikační zkouška bude probíhat a kam vůbec nevim, jak se dostanu. Dvě hodiny vlakem? Další záchvat paniky. Nesnáším vlaky! Nestihnu to! Vlezu do špatnýho vagonu, kterej se po třech stanicích odpojí a pojede opačným směrem! ÁÁÁ… 

Anyway – rozšiřte prosím zprávu, že jsou tu k dispozici čtyři sibiřská koťátka s průkazem původu a že kdo by je chtěl, ať se informuje u mě nebo na www.peridot.cz, což je webovka naší chovný stanice. Do odběru je teda ještě daleko, ale určitě není problém domluvit se na nějaký návštěvě za účelem podívání se. Zatím s nima teda neni velká sranda, ale stejně jsou to ňuňánci 🙂 Já bych na ně mohla koukat furt. Tak zatim, guys.