Měsíc a půl v Puttytribe – co mi to dalo

Budou to brzo dva měsíce, co jsem se zaregistrovala v Puttytribe, a z více důvodů se mi teď hodí o tom slovo nebo dvě říct, udělat si takový shrnutíčko, k čemu mi to vlastně bylo dobrý a jestli se to vyplatí.

Tak předně – jsem máslo. Ačkoli členové poměrně často pořádají takzvané huddles, neboli potlach pro více lidí á la Skype (používají k tomu G+), zatím jsem nenašla koule k nějakému se přidat. Asi hlavně proto, že zatím se nekonal žádný, který by mě tématem vysloveně zaujal, ale i prostě proto, že se bojím představovat se po internetu bandě cizích lidí- Ačkoli by mě mohlo uklidnit, že zdaleka ne všichni jsou rodilí mluvčí, že moje angličtina je na tom dobře a že jsou to koneckonců všechno super lidi, kteří určitě nebudou mít problém mi něco zopakovat, když to nechytnu, stejně mám trému a ještě jsem nervní z toho, že nebude dost rychlý připojení. No prostě to bůhvíproč vidím hrozně černě. Asi že mi na tom tak záleží.

Už od přihlášení poctivě prolézám diskusní fórum, na němž Puttytribe v podstatě stojí, a nestačím se divit, jak moc jsme si s některými z těch lidí podobní. S jednou paní jsme si tak potlachaly, že mi dokonce začala tvrdit, že snad jsme duševní dvojčata nebo co, a dopadlo to tak, že jsem jí dávala rady do života a ona z nich byla úplně odvařená, což mě poměrně dostalo 😀

Prosimvás já, která se jen pár měsíců zpátky neuměla ani dokopat na úřad, co má za rohem, aby tam něco řešila, já, která si roky nevěděla rady s životem a pořád má pocit, že vlastně vůbec nic neví a nemá žádný plány (ani je mít nechce), se zapíšu do Puttytribu a doslova po pár dnech už rozdávám rady do života a pomáhám mnohem staršímu člověku odkudsi z Malaysie 😀 To vás přivede na nejednu zajímavou myšlenku, stejně jako ty další diskuse s dalšími lidmi – a že jich bylo.

Já a life coach. Doteď tu představu moc nerozdýchávám, i když abych byla upřímná, už nějakou dobu ji v hlavě mám a přemítám, jestli by to bylo možný. Na prvním místě jsou samozřejmě tradiční pochybnosti – já pochybuju skoro o všem a obzvlášť o sobě – ale pak si zase člověk řekne, proč sakra ne. Lidi kolem mě mi nějak čím dál častěji dokazují, že by to nemusel bejt takovej problém. Píšou mi sami od sebe maily s prosbami o pomoc a mně to motá hlavu a lechtá ego. A to jsem se tak snažila se tý mrchy nenažraný zbavit. Ale hlavně čím dál tím víc přemýšlím, jak to rozjet ve větším a pokud nějaký ty znalosti a zkušenosti mám (a asi jo, když je tak bezprizorně rozdávám), neměla bych dělat mnohem víc pro to, aby se dostaly k těm správným lidem, tedy k těm, kteří je potřebují?

Lidi z Puttytribe mě samozřejmě i uklidnili, pokud jde o moje rozepsané e-booky. Sama Emilie, zakladatelka PT, mi řekla, že zásek je věc úplně normální a že když psala Renaissance Business, taky začínala na xkrát a měla prostoje. Neskutečně mě to uklidnilo. A s tím klidem bylo mnohem snazší ten soubor otevřít a zase na tom trochu zapracovat.

V Puttytribe jsou lidi, pracující na milionech různých projektů, každý ty své vášně projevuje v trochu jiných oborech, a přesto máme všichni ten základ společný – máme toho hodně, co nás zajímá, a každou chvíli se objeví něco nového. A všechno to chceme vyzkoušet, naučit se, udělat, zažít.

Proč o tom melu zrovna teď – Puttytribe není otevřenej pořád. Členy nabírá jen cca jednou měsíčně, s dveřmi otevřenými vždycky jen na pár hodin, a pak si zase musíte v případě zájmu počkat do příště a mezitím vám může utéct poměrně dost zajímavých huddles, o nichž všichni říkají, že to je to nejinspirativnější na PT vůbec a že vás to maximálně vyburcuje k aktivitě a je to nejlepší brainstorming.

Bejt členem má i tu výhodu, že všechno máte z první ruky, takže už teď vím, že nejbližší datum dalšího otevření bude 20. srpna (příští úterý).

Devatenáct dolarů za měsíc vám může připadat jako dost, zvlášť, pokud to přepočítáváte na český. Ale v mých očích to, když už nic jinýho, stojí za jednorázovej pokus a nakouknutí.

Pokud byste měli zájem stát se novým Puttypeem, můžete se směle přihlásit zde. Připojila jsem se totiž k nejnovějšímu výdobytku – affiliate programu „Refer a Friend“, skrz něj můžu dostat nějakej fajn bonus, když se někdo přidá přese mě. Milé.

A musím říct, že mě baví, že s takovýma nápadama Emilie nejprve přijde do diskuse, zeptá se nás, co si o tom myslíme, a teprve až dostane vlnu pozitivních reakcí, to zprovozní – a zprovozní to okamžitě. Je to příjemná změna, když jste zvyklí, že se vás nikdo na nic neptá a v jednom kuse namontovává všelijaký „zlepšováky“, který vám akorát mnohem víc zkomplikujou život, není-liž pravda?