Heej, to už začíná bejt moc podezřelý 🙂 Seznam věcí, který ke mně samy přicházej zrovna, když o nich pozitivně přemýšlím, je čím dál tím zajímavější, a to si ještě spoustu věcí nezapamatuju. Ale tak třeba:
- dneska ke konci burzy jsem dostala nesmírnou chuť ještě něco si koupit, něco na ruku. Uvažovala jsem opět o něčem fialovym, ale pak si řikám, že bych to neměla přehánět a že by byl pěknej nějakej křišťálovej náramek – zrovna jako maj naproti od našeho stolu. Tak se tam jdu mrknout a vidím, že všechny ty náramky jsou na zlaté zavírání, a já zlato vážně nemám ráda. Tak si říkám, že by bylo fajn, kdyby to měli třeba aspoň se stříbrným, i když teda nejlepší by byl na gumičku – no a najednou mi do ruky fakt vklouzne několik vzadu zastrčených náramků na gumičce 🙂
- přemýšlela jsem, jak všichni na burze stárnou, jak je to hrozný, že ty lidi znám celej život a jsou čím dál tím sešlejší – třeba jeden chlápek, kterej se mi tam vždycky hrozně líbil a i když byl o dost starší, byl to prostě fešák – no a on je najednou takovej celej šedivej a já si řikám, sakra, chtělo by to nějakýho jeho mladší vydání. No a on si tam dneska přivedl svýho syna a ten je mu ukrutně podobnej 😀
- při sledování Tajemství mě zaujala myšlenka přací nástěnky. Pořád to mám v hlavě a třeba včera jsem celej den přemejšlela, že až budu mít čas, dám dohromady nějaký výstřižky a prostě si tu nástěnku vyrobím. Jen jsem přemýšlela, na co já to napíchám, když na svojí starý nástěnce mám pohlednice a nechce se mi je sundavat. Skoro mě až napadlo, že by bodlo mít tu nástěnku ještě jednu. No a hádejte, co jsem dneska našla v baráku u popelnic?
Jen doufám, že to takhle bude fungovat i u pracovních záležitostí, bodlo by mi pár stabilnějších brigád. Ty věci, co dělám teď, postrádaj řád. No ale pokusím se ho v tom vyrobit. Tak třeba každej čtvrtek úklid baráku. Každej pátek doučování angličtiny. O víkendu druhý nebo jít zase někam dělat hostesku. Prostě něco. Je třeba makat, makat, makat. A samozřejmě při tom všem nezapomínat na tu hlavní práci, kde jsou sice penízky zatim nejistý, ale přestat se soustředit by tomu vůbec nepomohlo. A pak, soustředění je prostě zapotřebí u všeho a stalo se to mou novou prioritou, mým heslem. Live. Feel. And focus.
By the way, ta naše krakeňata jsme včera vypustili z krabice do předsíně a taky do nich už cpeme i něco tužší stravy, jelikož v jednom kuse řvou a dělaj, že maj asi hlad nebo co. Takže pribináček a rozmočený piškoty na scénu 🙂
Vzhledem k tomu, že ty mrňata rostou jako z mlíka a každej den vypadaj úplně jinak, jé téměř nemožný házet vám sem furt aktuální fotky. Navíc teď nebyl ani čas a v předsíni neni světlo, takže nejnovější fotky máme zatím někdy z úterka nebo kdy to bylo. A protože jsem zatím úplně nepochopila vkládání odkazů, hodím vám sem jen pár těch fotek pod celý článek. Víc tradičně najdete přímo na webovkách naší chovné stanice Peridot.cz.
Prvního tu máme hned Peanuta aka Buráčka 🙂 (přejmenovaného z Platona, jelikož „Platonku“ se nám říkalo blbě :D)
Dále opět Peanut s Percym v pozadí
Popelka z pelíšku jukající…
Pickwick s Percym
Peanut ještě jednou, vyvalenej
A nakonec Percy
12 reakcí na „Focus on the good“
Pěkný blog
Hoy.'
Moc pěkný blog:))
Nechceš spřátelit?:)
Nahánim nové AFFS'
Štěstí. 😉
Rozhodně ti ho přeji i v pracovních záležitostech, i když se přiznávám, že ti ho trošku závidím.
Díky za chválu, ale spřátelování nevedu.
[3]: Nevím, jestli tohle jsou přímo šťastné náhody, protože jsem po těch věcech nebo momentech většinou vědomě ani netoužila a kdyby se takhle neudály, netrápila bych se. Spíš mi to přijde jako taková znamení, takové důkazy toho, že člověk opravdu ve světě může dostat všechno, po čem zatouží, a že těch náhod je dost pro všechny. A s tou nástěnkou, to je vyloženě nakopnutí od vesmíru, který mi tak říká – jo, super nápad s tou nástěnkou přání. A jestli jsem si na začátku říkala "hernajs, jen jestli to bude fungovat", tak teď už vím, že to fungovat prostě musí, jinak by si ten vesmír nedával takovou práci mě k tomu přimět, no ne?
[6]: To je pěkný úhel pohledu, i když se přiznávám, že takhloe jsem o tom ještě neuvažovala, o důvod více s tím začít. 🙂
Ale po pravdě řečeno, nemyslím si, že to funguje tak úplně vždycky, alespoň v mém případě a obvzvláště u těch "důležitých" věcí.
Měla jsi tam stůl nebo jsi byla návštěvnice? Už od včera jsem na blogu verboval kdo tam se mnou půjde. Škoda že jsme o sobě nevěděli, tak snad příště. A že ty sběratelé zestárli, o tom taky píšu, to je i zajímavé, že máme stejné myšlenky.
Ještě jsem v Praze a můžeme se setkat a pokecat, pokud chceš. 🙂
[7]: Možná ne vždycky, ale když už, tak ve velkém množství 🙂 Mně se to teď děje třeba furt. Ale jak jsem psala, spousta těch věcí jsou i takový maličkosti a těch si člověk ani nevšimne nebo je zapomene, prostě tomu nepřikládá takovou váhu.
Dřív jsem taky vystavoval, patřím mezi ty "staré" se kterými jsem i kamarád… napsal jsem i pár knih o kamenech, ale teď žiji v Německu. Blog mám na mé pravé jméno. Třeba mne zná i tvůj táta.
Prodávám v Německu všechno, i systémové věci. Mám velkou sbírku. Ale i šperky, protože se jimi dá víc vydělat. Jak se jmenuje? Neboj, nebudu to tady roztrušovat, napiš mi to do zprávy autorovi.:)
Na ja. Já jsem strašlivě líná se sebrat a odsunout se někam vedle. Já mám jako prohlížeč Chrome, a když kliknu na Nástroje, mám možnost Uložit stránku. Předpokládám, že ostatní prohlížeče budou mít podobnou možnost. Já jsem se po posledním výpadku serveru dokopala k zálohování taky.
Jinak nevím o jiné možnosti než Ctrl+C – Ctrl+V.