Tak jsem přežila velkou čistku v AK. Mám-li radost? Ano, mám, protože jsem velmi citlivý člověk a vím, že vyhazov z klubu by i mně ukrojil kus té chuti do psaní, jak se zmiňují někteří z „méně šťastných“ blogerů. Obzvlášť uvážím-li přístup, s jakým k nim je přistupováno. Jako k plevám, jako k braku, jako k něčemu méně kvalitnímu, méně zajímavému. A přitom všichni víme, že to tak není.
Všichni víme, že celou tuhle očistu měl na starosti jeden jediný člověk a už to samo o sobě přímo křičí pojmy jako „subjektivita“, „zaujatost“ a podobně. Už to samo o sobě přeci dává všem vědět, že se jedná o pouhý názor jednoho člověka. A přesto to tolik lidí zdrtilo. Proč? Myslím, že i přesto, že spousta lidí na Standu nadává, ho tito lidé pořád mají za jakýsi vzor, za jakéhosi leadra, který má právo určovat, co je a co není dobré. Snad jsme opravdu ovečky, které s sebou nechají manipulovat, jak hlásá jeden komentář v příslušných diskuzích. Ale já bych to tak černě neviděla. Víte proč?
Protože to celé neberu vážně. Protože nebloguju kvůli Standovi. Nebo kvůli AK. Bloguju kvůli sobě a kvůli vám. Kvůli tomu, že mám v sobě pořádný kus té šílené touhy po sebeprezentaci, po uplatnění, po dokázání něčeho sama sobě a možná i lidem ve svém okolí. Jsem prostě klasický případ takového toho emo kida, kterého kdysi dávno nikdo neuznával, který se strašně dlouho hledal (a vlastně se pořád hledá) a kterému blogování tak pomohlo a tak zachutnalo, že mu to už zůstalo. Jsem tvor toužící po ocenění, chci vědět, že když nic jiného, tak moje psaní za něco stojí. Blaženě chrochtám, když čtu pochvalné komentáře o tom, že vás neodradí ani mé dlouhé výlevy. Že vás baví moje hemzy. Že vás bavím já. Jsem k slzám dojatá, když se pod mými nejniternějšími a nejcitlivějšími články rojí komentáře lidí, kteří zažili nebo zažívají něco podobného nebo i stejného, kteří mi rozumí nebo kterým mé články pomohly, které inspirovaly. Píšu blog proto, že mě to baví, že mě baví být i součástí blogerské komunity, mít nějaké zařazení („A co ty máš za koníčky?“ – „No, tak těch mám spoustu, ale tak třeba na první místě stojí hudba, čtení, mám kapelu, no a taky píšu blog“ – „Blog, jo? Hustý…“). A taky chci něco dokázat. Sním o tom, že jednou si psaním budu přivydělávat nebo se tím alespoň nějak zapíšu (hihi) u lidí, že si mě s tím psaním spojí. Čert ví proč, ale je to zkrátka moje největší a nejpřesnější charakteristika – jsem psavec a chci publikovat. Chci někoho oslovit. Toužím po tom, abych jednou vydala aspoň miniaturní sbírčičku vlastní poesie nebo tenoulinkou knížečku s vlastním příběhem. Toužím po tom, něco na tom psavém poli dokázat.
A proto ten blog píšu. Ne proto, abych denně seděla u kompu a měla čím zabít čas. Ne proto, abych sem furt něco cpala a zvyšovala tak návštěvnost (by the way, jedna slečna mi na otázku, co z toho neustálého zveřejňování vykradených obrázků nebo fake článků typu že Co je sex? To je když spolu dva spí – tedy na otázku, co že z toho má, odpověděla, že si tím zvyšuje návštěvnost. A já za prase nemůžu pochopit, co má někdo z toho, že má vysokou návštěvnost. K čemu to je, že na váš blog denně klikne stovka lidí, kteří se tam nezdrží ani minutu, protože tam nenajdou nic zajímavýho, maximálně pohoděj nasranej a pohrdavej komentář o tom, jak jste ubohý a jak plýtváte jejich časem a prostorem na netu a hned zase odejdou?). Nepíšu blog proto, abych se přidávala do klubů a od rána do večera seděla přilepená u obrazovky a zkoumala, co se tam děje. Kdepak. Já když už se do nějakýho klubu dostanu, beru to jako neuvěřitelný zadostiučenění a jako potvrzení toho, že moje psaní opravdu stojí za to. Že možná nedokážu jako někteří psát úchvatný povídky nebo celý promakaný příběhy jako Lúmenn či Temnářka. Že možná nejsem tak rozkošně originální jako třeba Malé Chlupaté Stvoření a že možná nebudu ani tak vtipná a hlavně důvtipná jako Tlusťjoch, Sikar, Cirrat, Venom a další, ale přesto to za to stojí. Přesto mám, aspoň čas od času, světu co říct, a hlavně, ten svět mě poslouchá. A to je to nejkrásnější na celym blogování.
Chtěla bych touto cestou všem říct, že nezávisle na tom, jak dopadl jejich blog při čistce v AK, je to jen na nich, uvědomit si, proč blogujou, a jestli to pro ně má smysl. Že je fajn zůstat, ale nic to neznamená. Že je trochu zdrcující být potupně vyhozen a označován za plevy, ale zase to nic neznamená. Blogovat znamená prostě blogovat, ne být v klubech. Blogovat, to znamená psát o tom, co zaživáte, nebo o svých fantaziích, a ne prosedět celý život u počítače, takže pak už vlastně na žádnej reálnej život nemáte ani čas. Prostě – kašlete na kluby, žijte, buďte happy, a jestli o členství v podobnym spolku přece jenom stojíte, jestli je to pro vás prostě opravdu důležitý, tak bojujte – ostatně Standa se v tomhle zachoval celkem férově, všichni mají možnost se ozvat a já osobně bych to rozhodně nebrala jako nějaký doprošování se nebo tak. Sama budu ráda, když si všichni ti dobří blogeři, kteří by v klubu měli být a momentálně nejsou, postaví ty svoje chytrý hlavičky a obhájí se, protože sakra, oni se obhájit můžou, jsou prostě dobří. A budu ráda, když moje jméno bude dál stát v seznamu vedle těch jejich, protože jsou to všechno báječný lidi a já si jejich názorů vážím a zajímají mě. A i o tom to blogování je. A už nevím, co říct, zas už to moc natahuju 😀 Prostě, don’t worry, be blogger 🙂 A nedejte se 😉
Btw k tomu přílišnému sezení u pc bez prostoru na reálný život… právě jsem zjistila, že už je březen 😀 Jako chápete to? Já tady celou zimu nadávám jak špaček a přímo zoufale volám po jaru, a pak přijde první březnovej den, já ho prosedím u kompu a všimnu si toho až večer, když mi článek spadne do kolonky březen? A hlavně že tu kecám cosi o reálnym životě 😀 Ne, fakt, berte to jako varování, vypadněte od těch kompů a běžte ven, nebo vám takhle uteče půlka života a víte co, nemládnem 😉 Já už jdu taky pryč… skoro… proč musí mít člověk vždycky takhle o večeru psavou?… já věděla, že si nemám dávat to kafe… 😀
Btw č. 2, Popelka dneska poprvé baštila maso 🙂 Kuřecí. Ona je ve všem napřed, prdelka moje malá. Kluci zatím nic, sotva do nich narvem Pribináčka. Ale už s nima začíná bejt sranda, o tom žádná. Ruce mám pěkně zdrápaný 😀 No, snad bude brzy víc fotek a možná i nějaký to videjko. Pro případné zájemce nenápadně připomínám, že dva kocourci jsou ještě nezadaní a k uňuňání rozkošní. Ne že bych vám teda něco navrhovala… 😉
37 reakcí na „Proč bloguju aneb Kterak mě čistka v AK přivedla k zamyšlení“
Já bych nechtěla, abys byla jako já. Dvě takový by planeta neunesla
Ty jsi ty, a tak to je.
A víš ty co? Souhlasim. Třeba můj blog není nic zářně úžasného, originálního, slavného etc. etc. etc. Když tam vleze 40-50 lidí za den, nadšeně mávám vlajkou. Je mi to totiž fuk. Na AK jsem se vybodla čistě kvůli tomu, že nestrpim, aby mi někdo diktoval, co mám nebo nemám dělat. Na to jsem moc tvrdohlavá, to radši vyžiju s třema komentářema za měsíc 😉
přesně tak. v zásadě s tebou souhlasim, jenže je to prostě tak. kdyby těch klubů bylo několik, třeba fotografickej, povídkovej nebo já nevim
, a kdyby ti členství nezajišťovalo, že budeš mít novej článek na hlavní stránce blogu, kde má šanci zaujmout, asi by se to tolik neřešilo. congratulations, žes přežila. byl by blbej každej kdo by pochyboval o tom, že seš "zrno" 😉 
Pod tohle se podepisuji! Bereš mi to přímo od úst.
Líbí se mi věta don't worry, be blogger
Väčšinou takéto dlhé zamyslenie alebo akékoľvek články nečítam.. No ty si snáď jediná výnimka! =)
Ano, to že jsem čistku "přežila" pohladilo na duši. Nečekala jsem to. Když se začalo mluvit o kvalitě autorského blogu, najednou jsem zjistila, že ten popis na mne nějak nesedí, ale Standa byl nejspíš jiného názoru. Chápu, že je spoustu naštvaných lidí, chápu, že je to mrzí, ale to přece není důvod k tomu, aby se chovali jako malé děti. Jak jsi řekla, vždyť o nic ndje. Je to jen klub a členství v něm by jejich blogování nemělo nijak ovlivnit. Vždyť kvůli němu přece neblogují! A pokud doopravdy chtějí zůstat, pokud si myslí, že mají právo tam být, tak ať prostě napíšou ten mail a ukážou, co v nich je. A když se ani tak nezadaří? No svět se přece nezboří ne? (A teď do mě, že se mi to krásně kecá, když to řešit nemusím. Ale já bych to ani tak neřešila. Ano, zamrzelo by to, ale na víc jsem až přílišný flegmatik.)
Ale znova ti musím vynadať, pretože ma rušíš od čítania knihy.. a síce ja sa veľmi ľahko nechávam vyrušovať samým sebou. 🙁
Ne nebudeš jako oni, ta jsi m. a jiná taková není.
Mě teď jen napadá, že mě skoro mrzí, že tam zůstávám, když vidím kolik jich odpadlo. Mě je totiž ta návštěvnost vážně jedno, bavilo mě to stejně se čtrnácti lidma jako s padesáti. Chápu ale že někomu bere vítr z plachet, když ví, že něco, co chtěl dělat pro ostatní nějak nikoho nezajímá. Přeci jen komentáře člověka těší, já se ale obejdu i bez toho všeho, mě nevadilo psát si blog vlastně pro sebe, skoro bych teď byla ochotná přenechat to svoje místo někomu, kdo pro své psaní, těch pár lidiček potřebuje.
Jinak ale souhlasím, nikoho by nemělo rozházet, že se jednomu jedinému náhodnému čtenáři jeho blog nelíbil.
Jsem jedna z těch, co vyhazování nepřežili. Dokonce jsem Standovi psala, ale pak jsem přemýšlela a došla jsem k závěru, že vlastně AK nepotřebuju, takže astala vista a stěhuju se definitivně na estranky. A navíc, moje oblíbené stránky, ani jedna z nich není v AK, takže je to stejně jedno.
AK k životu nepotřebuju, vždy jsem blogovala pro sebe, i v době, kdy jsem v něm byla. Pravidla nepravidla, nikdy jsem na ně nehleděla a blogovala si podle svého nejlepšího vědomí a dvědomí. A tak si myslím, že to má být.
[10]: Lépe bych to nenapsala(ale Standoci jsem teda nepsala …zatím), jen mi konkureční stránky, na které chci už delší dobu přejít dělají čáru přes rozpočet s názvem, veškeré vhodní kombinace jso utotiž už zabrané..tak uvidíme;)
[11]: Tak s názvem jsem měla štěstí. Holt portae bylo pořád volný. Latina asi nikoho nebere a tak názvy z latiny jsou v adresách url používané jen zřídkakdy.
Tohle počteníčko mě moc potěšilo. Krásné zamyšlení nad blogy, blogování, blogery a ctižádosti. Držím palce, aby tvůj postoj k blogování vydržel v této podobě, protože je zatím jeden z nejrozumnějších.
Určitě máš radost, že jsi prošla AK drobnohledem a že ses dostala o kus dál.
Ale taky se mi líbí tvůj názor, že bys i bez AK žila a přežila. Jsi osobitá, a to je, myslím, ještě lepší, než autorská.
Co se týče blogů, které jsi ve článku uvedla – máš vkus. Opravdu pěkná prezentace různých blogů s různým stylem a různým zaměřením…
K tomu AK – někde jsem četla takovou poznámku od jedné blogerky v AK, že prošla přijetím – a že tedy už nespadla mezi pixelkářky. Trochu mě to zamrzelo, protože, přece na blogu nejsou jen pixelkářky a Autorský klub, ale mimo AK je spousta blogů, které možná nejsou stoprocentně autorské, ale přesto hodně zajímavé.
Tebe přivedla k zamyšlení čistka v AK, mě zase tvůj článek.
Pětihvězdičkový.
Mimochodem, že je 1. března, mi taky dnes došlo. Kruci, to letí… a za dvě minuty bude už druhého.
Ahojky, máš naprostou pravdu. Taky jsem byla v AK a byla jsem vyřazena. Myslím si, že to s tím plevelem bylo netaktní a Standa tím víc ještě shodil sebevědomí vyhozeným blogům. Velmi mě překvapilo kolik krásných blogů je pryč. Napsala jsem sice Standovi e-mail se žádostí, zda bych nemohla zpátky, ale moc šancí tomu nedávám.
Sice jsem v AK nikdy nebyla, ale dobrý článek a máš vlastně pravdu.Jen dost nechápu ty blogy, o čistku nepřežily a hned končí nebo se stěhují jinam.Jako by bylo něco extrémně odporného být jen obyčejný blog, jako my ostatní.Bohužel hodně lidí co bylo v AK si myslí, že ostatní blogeři jsou jen kopírácká a pixelkářská lůza mezi kterou už patřit nechtěji.Tomu říám nadhled.Přitom dobrý blog s dobrou tvorbou se dokáže udržet i bez nějakého klubu, Zánm takových desítky, tak proč by to nemělo jít i vyhozeným členům?
S tímhle článkem naprosto souhlasím, patřím mezi vyhozené, ale blogovat si budu s radostí dál.
[15]: No, tohle my si nemyslíme – aspoň většina lidí, které znám, si to nemyslí. Naopak víme, že AK není žádný relevantní ukazatel kvality, obzvlášť pokud o té kvalitě rozhoduje jeden jediný člověk, a že i mimo klub se najdou stovky a tisíce úžasných blogů. Jde ale o to, že k těm se přes titulku nových článků dostaneš horko těžko, jelikož je zaplavená právě těmi pixelářskými a sbéčkovými blogy, které prostě publikují víc a jsou tedy víc vidět. Myslím, že ti lidé si prostě jen zvykli být propagováni na titulce a získávat tak větší množství čtenářů a tudíž i komentářů – zkrátka lepší odezvu. I mně by to chybělo, vždyť právě díky tomu sem řada z vás přišla. A dost možná, že i já bych ztratila víru v to, že se nějak lépe prosadím, když nebudu tolik vidět. Možná i já bych uvažovala o odchodu jinam, ale bylo by to spíš proto, že už o tom déle uvažuju a že teď by mě tu nic nedrželo – myslím, že důvod, proč někteří lidé odchází, je právě tenhle a že s nějakým uražením se to nesouvisí.
[1]: 🙂
[8]: Sorry
[9]: S tím přenecháním souhlasím, taky mě to napadlo. Ale snad to nebude třeba. Snad se ti dobří přece jenom ozvou 🙂
Jinak všem děkuju za chválu, moc si toho vážím.
tak žádný hrubky v tom mim článku nejsou, jenom nepíšu jak petr nečas…
no dobře něco tam je, jenomže já když sem na blogu tak se nepotřebuju cítit jako ve škole…
a nečas, má to s ním společno to že nemůžu přece pořád psát spisovně a nikdy neudělat chybu..jinak ty máš hezkej blog a taky tenhle článek je dobrej
chci se usmířit..paa
No, nejde o to, nikdy neudělat chybu. Já dělám taky chyby. Ale všeho s mírou, kor když chci machrovat. No nic…
Jedinné co je na AK dobré je, že je daný blog zviditelněný, a není zakopanej mezi zkurvenýma fotkama Hany Montány která snad už ani není v módě. Pak ten blog nikdo nečte, a je skrytej, i když je možná stejně kvalitní jako blog z AK
Když tak teď projíždím ty zbylý blogy, musím uznat, že to Standa asi udělal dobře 🙂
Zajímavý blog
Hele kopretinko, nebo sedmikrásko, mně je šumák, jestli jsi, nebo nejsi v AK, protože já sem budu chodit tak jako tak, prostě proto, že se mi tu líbí. Tečka.
Hezké vyznání… Taky je pro mne blog druhá rodina. Máš icq?
Mám, ale že bych u něj zrovna vysedávala, to se říct nedá 🙂 Já bych si tu ráda zavedla zprávu autorovi, ale nevím, jak to udělat, když nemám žádný sloupek na boku. Chtěla bych to mít v článku v nějaké kategorii, ale nevím jak na to 😛
Já jsem v AK vydržela a jsem ráda, být vyhozená by mi snížilo chuť psát, to je mi jasné. Ale bereš mi slova z úst. Já píšu, protože mě to baví. Ráda vyjadřuju názory, vypisuju se ze svých pocitů, a poté si vyměňuju názory s ostatními. Je to stokrát lepší než na nějakým facebooku někomu reagovat na status. Blogaři jsou inteligentní lidé, jejich blogy mají duši, články jsou smysluplné a já se ráda procházím v tomhle skvělém blogovém světě a poznávám nové lidi zase z jiné stránky. Se vším s tebou souhlasím. Tak, a teď vypínám počítač, a jdu žít reálně
:)))
Zastavím se tu zítra, abych k tomuhle článku přidala hrozně dlouhej komentář ano? Chci sem toho hodně napsat, ale nějak v tuhle chvíli nemám vyjadřovací…
[28]: To je přístup, to se mi líbí 😉
[29]: To znám
Tak jsem se vážně vrátila
Sice to dalo celkem dost práce, protože jsem neschopná si pamatovat názvy stránek.
A teď k článku. Tohle mi připomnělo, jak se kamarádka hlásila do KS. No dostala se na list "nerozhodnutých". Asi tři dny z toho byla totálně na mrtvici. Myslela, že s blogem sekne. Ne hned, ale že ji to určitě omrzí. Ne z důvodu, že by se nedostala do klubu. Ale kvůli tomu, že špatně snáší odmítnutí a kritiku. Ale teď už je na tom dobře. Blog ji stále baví. Ale musela jsem ji hrozně dlouho ukecávat.
Tímhle ostavcem jsem chtěla říct, že spousta lidí není uražená, protože musí být v nějakém blogu. Většina z nich nesnáší odmítnutí. To odmítnutí je raní a oni si připadají méněcenní apod.
K tvému důvodu blogování: myslím, že většina autorských blogů vznikla kvůli tomu. Autoři chtěli být posloucháni. Vhtěli se vyjádřit, aniž by vůči nim někdo měl nějaké předsudky.
Teda většina z "anonymních blogů" kvůli tomu vznikla. Fajn nejspíš to nemůžu posoudit objektivně, ale podle mě to tak je.
A tak mě napadlo, že do menu musím začít dávat odkazy na oblíbené blogy, abych je nezapomínala
Fajn, tohle byl VÁŽNĚ dlouhej komentář…
Děkuji.
Myslím, že tvůj blog si své místo v AK zaslouží. Bez debat.
[31]: Já si taky nepamatuju, kde jsem kdy komentovala 🙂 Když se chci vrátit, hodím si stránku do záložek.
Oblíbené mám v odkazech a taky normálně v Oblíbených, aby mi neuniknul žádný jejich článek 🙂 Kdysi jsem to řešila RSS čtečkou, ale mně na těch blozích baví i design a uspořádání, nejen text.
Btw, už jsem psala delší komentáře, takže no stress
[33]: Není vůbec zač. A dík 🙂
Budu citovat tebe samou: "Čert ví proč, ale je to zkrátka moje největší a nejpřesnější charakteristika – jsem psavec a chci publikovat. Chci někoho oslovit. Toužím po tom, abych jednou vydala aspoň miniaturní sbírčičku vlastní poesie nebo tenoulinkou knížečku s vlastním příběhem. Toužím po tom, něco na tom psavém poli dokázat."
A podepíši se pod to. Naprosto přesně a na můj stvořeníčkovitý vkus lidsky popsáno, tudíž se pod to podepisuji i když dodávám, že jsem chlupaté a neumím psát jako ty. Ty jsi ten Fénix, který povstává a plane, nikoliv hoří spalujícím plamenem – planeš a krásně nám tady osvětluješ zákoutí své duše.
Moc si vážím toho, cos napsala. O všech ostatních i malém Centaurňanovi 🙂 Hrozně rádo tě čtu, i když na to někdy nezbývá čas a zapomenu… a budu se snažit více se vracet, protože ochuzuji samo sebe, když máme takhle splývavé duše.
Tohle jsi napsala krásně. Blogovala jsem ještě rok před AK, takže jsem moc nepochopila, když někteří říkali, že kvůli vyhození přestanou psát. Blog máme přeci kvůli něčemu jinému než je nějaký klub. 🙂
[36]: No viď 🙂
[35]: A já si vážím tvých komentářů 🙂 A teď mi teda hlavně planou tváře červenáním se