Když je člověku pětadvacet, skoro si to říká o pořádnej bilanc, ale já úpřímně řečeno necítím potřebu důkladně rozrýpávat celou svou minulost a zvažovat, co za to stálo a co ne. Cokoli mě potkalo, cokoli jsem zeslonila i cokoli se mi povedlo, mě vedlo přesně k tomuto okamžiku, vedlo mě to k tomu, jaká jsem, kde jsem a s kým jsem. A tudíž si na to skutečně nemůžu stěžovat.
Kdybych do toho měla co kecat, když se to plánovalo, některý věci bych určitě vynechala. Nenechala bych se zviklat do pojišťovnictví. Zkusila bych se namísto toho dostat na nějakou školu, kam by pro mě nemuselo bejt až tak těžký se dostat – jen tak pro zajímavost. Něco humanitního, co má rádo psychologii, sociologii a fildu, ale neni to na ně tak vysazený jako vyloženě FFUK. Něco, co při přijímáčkách nerozmlátí všechny ideály uchazeče, ale prostě mu to nabídne příjemný prostředí, kde se může dozvědět víc o věcech, co ho zajímají, a rozvíjet se. Kdybych si mohla namíchat vlastní osud, přihrála bych si nějakou spřízněnou duši, která by to tehdy rozhodla za mě, takovou školu mi našla a vzala mě tam. Ne na furt a ne proto, abych měla kdovíjaký diplomy. Ale proto, abych netrávila čas marným snažením se o pojišťování všech osob známých i neznámých.
Ale možná bych to nebyla já, kdybych neprošla všema těma sračkama. Možná by mě lidi tak nebrali a neposlouchali, kdyby věděli, že jsem si sama neprožila pár pořádnejch krizí.
Jsem každopádně nesmírně šťastná, že jsem tam, kde jsem, fyzicky i duševně. Konečně po letech nemám pocit, že plýtvám časem, vím, že konečně dělám něco pro sebe a sama o své vůli, a že se mám jako prase v žitě a rozhodně mě to nepálí. Přemýšlím o budoucnosti a o všem, co bych chtěla dělat, zažít a zkusit, a zároveň už teď dělám věci, co jsem vždycky (nebo aspoň v posledních letech) chtěla dělat, a to je na tom to vůbec nejlepší. Něco skvělýho dělat a zároveň už myslet na to, co si dám příště. Tomu já říkám život.
Jen tak ze srandy jsem zalovila v archivu a vyhmátla svůj Bucket list z minulýho roku, což je vlastně přepracovanej ještě starší list věcí, co jsem chtěla udělat, než mi bude pětadvacet (originál teď nemůžu najít). Švanda… obecně se dá říct: Pracuju na tom.
- toužila jsem ještě aspoň jednou jet jako au-pair do Anglie a aspoň rok tam pobejt a voilá, jsem tady 8)
- nějak úplně samo se mi podařilo podívat se do Itálie. Moc jsem toho z ní neviděla, ale zato si budu už navždy pamatovat, že jsem tu pobyla dohromady celej měsíc.
- chtěla jsem se mrknout i do dalších zemí a několik z nich je zrovna ve fázi, že o nich uvažuju na příští rok
- chtěla jsem být v něčem úspěšná a kupodivu, teď mám docela pocit, že se mi to daří
- chtěla jsem znovu pracovat v kavárně a krátce po zveřejnění Bucket Listu jsem se uvrtla do Panerie. Nebylo to sice úplně stopro to, co jsem měla na mysli, ale nebylo to zase tak zlý 🙂 A byla tam spousta kafe <3
- vdavky a děcko zatím opravdu nehrozí (snad)
- v podstatě se dá říct, že bydlím ve vlastním malém bytečku s kočkama i psem 8)
- morče nemám, ale zato se starám o křečka
- teď zrovna knihy nečtu, ale když jo, tak se snažím dohánět klasickou literaturu a prostě takový ty věci, co nám je furt meldovali ve škole. Naposledy jsem, myslím, četla Jane Eyre.
- že bych byla vyloženě známá a respektovaná po celém světě, se říct nedá, ale upřímně řečeno už těch pár pozitivních komentářů a tři desítky věrných následovníků na Bloglovinou jsou pro mě nesmírnou výhrou a poctou a dávají mi znát, že to, co dělám, má nakonec smysl
- jestli jsem se od té doby zlepšila ve fotografování, to asi moc ne – teď ani nemám foťák – ale upravování mi, myslím, jde líp
- mít něco s muzikantem? Muhaha, check 8)
- najít si kamaráda na dopisování – mnohonásobný check. Našla jsem jich hned několik 🙂 Pokud by se někdo další chtěl zapojit, napište mi na mail a pošlu adresu. Poštu já ráda 8)
- mít lesbický vztah – zatim nic vážnýho, jen samý vykousávky… ale jeden nikdy neví 8) 😀
- zkusit trojku – taky, času dost 😀 Ne, že by nebyly nabídky.
- vydat knihu, která se bude prodávat – jednou třeba… to fakt nespěchalo do pětadvaceti. Prozatím budu ráda, když dám dohromady něco, co si lidi budou chtít přečíst zadarmo.
- být placena za něco, v čem jsem dobrá – hmm, skoro i jo… ale jak se to veme.
Tak, to je konec listu, momentálně k tomu nemám co dodat. Zas někdy příště.
6 reakcí na „Pět a dvacet“
Tak za čtyři měsíce si tohle bilancování udělám taky. Jen mám strach, že můj přelom "čtvrt století" nebude mít tolik úspěšně odškrtnutých bodů…
[1]: Ten strach jsem měla taky, ale pomáhaj dvě věci: dávat si dostatečně realistický cíle a dělat všechno pro to, abysis aspoň něco odškrtnout mohla. Ostatně máš ještě čtyři měsíce
To se toho dá zvládnout…
No, za půl roku mě tohle asi taky čeká. Zdá se mi skoro neuvěřitelný, že už je to čtvrt století, co tu otravuju
Je fajn, že sis alespoň něco splnila. Já bych si něco takového mohla udělat do osmnáctin, ale s mým štěstím nevím nevím.
fajny blog 🙂
Ale tak to je dobrý skóre ne 🙂 To já bych si takovýhle seznam omezený věkem nemoh sepsat. Musel jsem si udělat celoživotní, protože zkrátka ted jsem ve fázi, kdy se musím naučit udělat první krok a bojim se, že než to tak bude, tak proběhne ještě hodně narozenin