A stromy už mají listí…

A se mnou to asi začíná nějak švihat, neboť po sobotním „randeti“ jsem včera strávila půl (krásnýho) dne s úplně jiným princem a se třetím mám ono dávno slibované pravé, nefalšované rande ve středu (pravé v tom smyslu, že mě na něj oficiálně pozval. Je fajn občas vědět, na čem člověk je). Jsem hrrrozně bad girl >:) 😀 A hlavně jsem hrozně zvědavá, jak to všechno dopadne. Bude něco s Panem Sympatickým? Nebo dám přednost křídlům Andělským? A nebo to bude Pan Potetovanej? Jeez, nevzpomínám si, kdy naposledy se kolem mě točilo tolik pánů najednou.

Ale abyste si nemysleli, mám i jinou zábavu než chlapy. Dneska bych ráda šla do Karlose na Butterfly Effect, ale ještě nevim, jestli se někdo přidá. Dopoledne jsem byla na poště a tentokrát to ani nebyl tak velkej trapas – ale to ještě neznamená, že jsem poštu vzala na milost. To teda ani náhodou. No a v noci se mi zdála další šílenost, potvrzující mou včerejší hypotézu, že si zjevně připadám jako že nepatřím do společnosti. Jsem mimo ni, protože nevydělávám. Jeden by neřek, jak silně to působí na psychiku člověka, ale když se vám pak furt zdají takový věci jako mně…

Dneska to ale nebyla žádná můra, bylo to naopak docela fajn, až teda na pavouky (musim „poděkovat“ Andělovi, kterej mi včera připomněl mou arachnofobii a kvůli němuž se značná část snu točila kolem těch hnusnejch osminohejch bastardů, o který jsem nemusela zavadit celou zimu). Byla jsem na chatě se spoustou cizích lidí a pomáhala jsem babičce hostit je. Až teda do tý doby, než jsem šla do blízkýho lesa a tam jsem najednou začala lítat ze strany na stranu po takový malý cestičce, která procházela malym paloučkem. Byl fakt miniaturní a všude dokola byly neuvěřitelně vysoký stromy a já se snažila dostat nahoru. Nešlo mi to nejdřív moc dobře, ale nakonec jsem tam vyletěla a tam bylo obří hnízdo. Najednou jsem věděla, že je moje, a v něm byly takový malý ještěrky či co, což byly moje děti 😀 Trochu mě to překvapilo, ale ne zas tak moc. Byla jsem prostě napůl pták/fénix/drak (nevim, ale chrlila jsem oheň, nebo jsem se o to spíš snažila, ale ani to mi moc nešlo) a těm svejm mláďatům jsem přinesla krmení.

Zdá se, že všichni mí známí, co s náma bydleli na tý chatě (byla to jakási kolonie nebo tábor), o tom věděli, a nikdo s tim neměl žádnej problém ani se tomu nedivili.

No a pak tam byl takovej přístroj, kterej na vás ve vteřině zhmotnil šaty nebo vám změnil barvu vlasů a účes (měla jsem dlouhý hustý vlasy, zvlněný přesně jako od copánků, a nejdřív peroxid blond, pak zlatavě medový barvy). A taky tam byl Zack z Kostiček a byl k sežrání roztomilej, což jsem taky pošeptala nějaký svý kámošce a říkala jsem jí, že to nesmím říct nahlas, aby se někdo nelekl, že to myslim doslovně. Asi jsem byla dravec, což dává smysl, jelikož mladejm jsem nesla syrový kuřecí maso (měla bych se přestat starat o ty koťata, leze mi to na mozek :D). Byly ovšem Velikonoce, a tak mi pro ně Zack přinesl takový ty gumový kroužky, ať to zkusim, jestli by už nebyli ready na začlenění do lidský společnosti, jestli by jim nešmakovala lidská strava. Byl prostě děsně milej 🙂

Anyway, všechno se to dá velmi jednoduše vysvětlit věcma, který jsem dělala, viděla nebo na ně myslela včera, takže žádná velká psychologie. Třeba ty gumový kroužky jsem včera viděla u jedný blogerky a přemýšlela jsem, že bych jela na Velikonoce na chatu… Ani nevim, proč to sem píšu. Asi že se mi líbilo zase jednou lítat, mít dlouhý vlasy, mít zodpovědnost za ty malý tvorečky, bejt pták, bejt zvláštní, mít Zacka za ctitele… 😀 A v neposlední řadě zbožňuju sny, který se daj jednoduše vyložit a kde mě nikdo nechce zabít nebo mnou neopovrhuje.

A co vy a víkend, chlapi, ženský, sny, vaše pozice ve společnosti… 🙂