Já ten nápad s Medailonkem prostě nemůžu pustit z hlavy, a tak jsem si k tomu sedla (ach, ty noční záchvaty tvořivosti) a sepsala si takový první vzor toho, jak by mohl vypadat. Potýkám se ovšem s několika otázkami, tak snad mi na ně pomůžete vymyslet odpověď. Proč se s tím obracím právě na vás? No především proto, že řada z vás se tu k onomu nápadu vyjádřila velmi kladně, a tak si řikám, sakra, když se vám to tak líbí a mně to pořád leží v hlavě, mělo by se to zrealizovat, no né 🙂 Ovšem jsou tady ty otázky:
- měl by Medailonek mít jednotnou podobu pro všechny členy?
Pokud ano, co by měl obsahovat? Já zvolila podobu, zahrnující především charakteristiku mé osobnosti (pokusila jsem se být velmi objektivní a vyhmátnout, jaká doopravdy jsem, a taky se vyhnout takovým těm nudnostem typu „pocházím z“, „mezi mé záliby patří“ a podobně), pak krátký souhrn toho, co najdete na tomhle blogu, zhodnocení pro a proti jeho čtení a krátký závěr s nezbytnou pozvánkou. Tuhle podobu si můžete prohlédnout v celém článku.
Mohly by tam ale být i úplně jiné body. Nebo by každý mohl dostat prostor, ať si tam napíše co chce – to by pak ale nevypadalo tak hezky. Co myslíte?
- nemlátilo by se to s Rozhovory se členy?
Osobně si myslím, že ne, nanejvýš tak v posledním bodě, kde zpovídaný zve čtenáře k návštěvě svého blogu, a to by nemusel být takový problém. Vždycky se to přece dá říct různými způsoby. Krom toho, rozhovory se na blogu AK mají objevovat nepravidelně a vypadá to, že se nebudou týkat všech členů tak jako Medailonek. A i kdyby, brala bych rozhovory jako rozšíření Medailonku, více prostoru pro vyjádření. Medailonek by byl prostě jen medailonek, byl by zaměřený spíš na tu charakteristiku a „kdo jsem a o čem je můj blog“ a ne na názory a odpovědi na otázky.
–
Tak co myslíte. Mám do toho jít, pokusit se přihlásit za správce a zprovoznit tuhle rubriku? Nebo si myslíte, že je to zbytečnost, že rubrik je tam už teď jako nas… a že Rozhovory bohatě postačí? No nekoukejte tak vyjeveně a šup šup komentovat! 🙂
Medailonek (název rubriky)
M. (titulek článku)
(foto, dobrovolné)
Jsem M., narodila jsem se léta páně 1988, přesněji v sprnu. Jsem tedy znamením lvice a drak, pokud na tyhle věci věříte, jako že já docela jo 🙂 Do značné míry vám na tom mohu přiblížit svou povahu – jsem hrozně proměnlivá, náladová, pokaždé jiná, ale vždycky svá. Jsem cholerik, co sám nikdy neví, jak na danou věc zareaguje, a hrozně rád tyhle své výkyvy sám pozoruje a popisuje. Jsem velký milovník šelem kočičích, které mi jsou tolik blízké právě svou nezkrotnou, svobodnou povahou. Jsem jako kotě, co se rádo mazlí, občas mu šibne a začne splašeně lítat sem a tam. A jsem i jako pravá kočičí dáma, která se vší grácií přijde, když se chce jí, ale zkuste ji tahat za ocas a pěkně vás podrápe.
Jsem blázen do spousty věcí, těším se z miliard maličkostí a mnohdy se zabývám úplnými zbytečnostmi. Snažím se žít minimalisticky, ekologicky a správně, protože věřím, že to tak má být. Jsem tvor velmi často filozofující, změny milující a svých přátel nadevše si cenící. A taky jsem bloger.
Co najdete na mém blogu?
Převážně moje úvahy o životě a lidech, chvilkové zkraty, názorové články, občasné výlevy a věčné stížnosti, to vše prolnuté trochou sarkasmu, místy černého či škodolibého humoru, střídavě dochucované sebelítostí nebo sebestředností, to podle nálady.
Píšu poesii, když se na to cítím. Píšu na Témata týdne, když mám co říct. Občas fotím a pak si s těmi fotkami hraju a různě je upravuju, protože si ráda přikrášlím šedou realitu všedních dní. A dělám i další věci, o nichž se více či méně na svém blogu zmiňuji a které více či méně prezentuji.
Proč byste mě měli číst?
Protože čas od času mám světlé chvilky a vymyslím něco ohromného, převratného, šikovného, povzbuzujícího, inspirativního, motivujícího nebo prostě jen takového, že si řeknete „sakra, to je přesně ono, ona mi rozumí a tohle jsem hledal/a“ 🙂
Proč byste mě neměli číst?
Protože někdy jsem až moc upřímná a až moc otevřená a některé lidi to prostě děsí, když se jim někdo otevře tak moc. Neumí to zpracovat, nevědí, co na to říct, nejsou si jisti, jestli to vůbec měli číst.
_
Někteří říkají, že jsem blázen, magor, osoba střelená, divná, nepochopitelná, fascinující, zajímavá, úžasná a dalším milým slovům odpovídající. Jsem ale taková doopravdy nebo jsem úplně jiná, průměrná a nezáživná? Mno, na to si už budete muset udělat názor sami 🙂 Kde? Přece na mém blogu www.phoenixrise.blog.cz. Tak šup ať už jste tam a nezapomeňte – před použitím protřepat! 😉
10 reakcí na „Medailonek pro AK – co s tím?“
Přijde mi to jako dobrý nápad, i když je těžké sebe sama zhodnotit.
medailonek zní moc zdrobněle.. Chci zlatou medaili
Ny, Narcisové, po medailoncích přímo prahneme!
[3]: Ni!!! Přines mi okrasný plůtek, sic tě naberu na parohy, jak špatně vyslovuješ!
Medailonky bývají i na jídelních lístcích, tak proč ne! Mě to chutí!
Mám velmi šílený, ale pro mě objevný nápad, který by mohl nabrat objemů: Navrhuji, aby byla k tvým třem dobrým, informativně pojatým otázkám, přiřazena ještě jedna záludná, mimózní či záludně mimózně osobní, neurážlivá.
Takže například: "Když si večer sedneš, jaký sedící prostředek bys zvolila a proč?" nebo "K tvým ranním nápojům patří jaký dryják?"
To zní jako dobrej kompromis – něco stabilního, něco proměnlivého. A na každého jiná otázka 🙂 Mno, tak teď ještě jestli se ten nápad bude líbit i Standovi
Btw, dneska jsem si musela sepsat seznam rubrik s přiřazenými správci, protože tam vlastně nikde není řečeno, kdo všechno teď správcuje. To mě štve 😛 Každopádně těch lidí je tam hrozně moc, tak nevím, jestli mě ještě budou chtít 🙂
Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že se zde tlučou dvě věci. Na jednu stranu se kritizuje, jak je nové přijímání nováčků po jednom zdlouhavé a jak musí netrpěliví zájemci stát dlouhou frontu. Na straně druhé se evidentně zalíbila myšlenka individuálnějšího přístupu a většího prostoru pro nováčky, která evidentně stála i u vzniku tohoto nápadu s medailonky. A to jsou právě věci, kde jedna bez druhé být nemůže. Není možné přijímání zrychlit, a současně dát každému nováčkovi více prostoru. Individuální přístup je právě podmíněn tím, že se přijímá pomalu.
Pojďme trochu počítat. AK vzniká 20.7.2009 a přetlak zájemců o vstup řeší tím, že je nabírá hromadně (většinou po 20 blozích najednou). To způsobilo dvě věci:
1) AK za cca. rok a půl existence nabral zhruba 500 blogů. Kdyby od samého začátku přijímal tak jako teď po jednom blogu týdně (a každému nováčkovi zveřejnil medailonek), neměl by v únoru 2011 členů 500, ale 80 (nahrubo spočítáno dle délky existence klubu v týdnech krát jeden nový člen týdně). Mně osobně by se taková elitní podoba AK líbila víc než to masové nabírání, co tam probíhalo v minulosti, ale nechť, to jsou prostě dva náhledy na věc – ono to masové nabírání taky k něčemu bylo dobré, protože dalo vzniknout zajímavé a životaschopné komunitě, která v pohodě přežila březnovou čistku, kdy se rozloučila s 300 blogy. Kdyby se nabíralo po jednom blogu týdně, nebyla by v tuto chvíli členem AK zřejmě ani autorka tohoto blogu, protože by pořád stála v dlouhé frontě
(Dalo by se to snadno spočítat, ale nechce se mi 🙂
2) Hromadné nabírání znemožnilo dát více prostoru novým členům, protože na to prostě nebylo na blogu místo. Z obyčejného selského rozumu plyne, že pokud by Klub přijímal hromadně nováčky a současně každého z nich představoval tak jako se to dělá teď, tak by se na blogu AK nedělo nic jiného než brutální sázení jednoho představovacího článku za druhým, což se zcela vymyká lidským silám – jak po stránce, kdo by si to vzal na starosti, tak po otázce, zda by to vůbec někoho zajímalo.
Jsem toho názoru, že bychom měli přistoupit k AK tak, že je to určitý organismus, který se rok a půl nějak vyvíjel, a my se tomu vývoji musíme nyní nějak přizpůsobit. Tzn., že pokud se v minulosti nabíralo hromadně, a rezignovalo se na nějaký individuálnější přístup k novým členům, tak už to teď prostě dohnat nejde. Prostě pozdě bycha honit: místo medailonků se v minulosti dělaly jiné věci, na kterých se mohli členové zviditelnit. Tečka.
AK má aktuálně 258 členů – kdyby tam měl nyní začít vycházet každému členovi medailonek, dělá to 258 článků – a kam je chcete nacpat, když má AK 12 dychtivých správců, kteří už teď zápasí o volné místo pro své články?
Čili za mě – na medailonky je pozdě. Buď se s nimi mělo začít od začátku – to by ale AK neměl tolik členů jako nyní, jak jsme si ukázali na velmi jednoduché matematice – anebo s nimi už ani nezačínejme a berme to tak, jako že stávající členové AK jsou ve většině případů už stejně v místní komunitě známí, a nyní mají právo na pozornost nováčci, přijímaní po jednom každý pátek.
Já osobně s rychlostí přijímání problém nemám. Všichni jsme od začátku znali Standovu vizi o nějakých dvou stovkách členů. Jistě, byla vtipná, bylo jasné, že takhle to nepůjde, protože přijímat se musí (jinak by se lidi hodně bouřili) a když se k tomu úměrně nebude vyhazovat, tak to prostě logicky nejde udržet. Ale věděli jsme prostě, že když se bude přijímat, tak jen hodně pomalu, aby to stoupalo pomaloučku. Takže pokud jde o mě, ty věčné stížnosti na rychlost mě docela unavujou.
Minulostí se v tomhle směru nezabývám. Co bylo, bylo. Myslím, že takový elitní klub by měl zahrnovat pouze skutečně unikátní blogy, kterých nenajdete padesát, které mají co nabídnout. Jestli bych mezi ně nepatřila, taky dobře, aspoň bych věděla, že příště se musím víc snažit 🙂 Pak by jich mohlo být klidně osmdesát a i tak by člověk nevěděl, kam dřív koukat, a ani by nestíhal sledovat, co je u koho nového.
Jasně. Moc lidí = nedostatek prostoru na jejich představení. Proto se toho chci chopit teď, kdy je počet členů ještě celkem rozumný a lidi budou schopni to číst. Navíc si myslím, že se zavedením takové rubriky se ukáže, kdo v klubu skutečně "žije", kdo má na něm zájem a váží si ho. Takoví lidé by mi do mailu s chutí posílali své medailonky, zatímco pár členů by se určitě neozvalo. U takových bych pak na Standově místě přemýšlela o vyhazovu. Když je nezajímá dění v klubu, tak co v něm dělaj, žejo. Prostě podle mě by to pomohlo ukázat, kdo tam skutečně chce být a prosadit se.
Já osobně si myslím, že 12 správců je kravina. Obzvlášť když část z nich není právě nejaktivnější a jejich rubriky se někdy i podobají. Ono se asi čeká, co z toho bude, co vyvolá zájem a podobně, ale já mám takovej pocit, že to je docela vidět už teď. A taky nevím, proč se tam tak hrotí ta redukce množství článků. Nechtěli jsme, aby se tam něco dělo? Tak proč teď, když se konečně ozvali lidi s konstruktivními nápady, je brzdíme?
Navíc, medailonky nejsou soutěž – není to něco, co musíš ihned přečíst než bude pozdě, naopak je to něco, co tam má viset napořád a kdykoli si to kdokoli může přečíst. Tudíž si myslím, že je úplně jedno, jakou rychlostí budou zveřejňované a kdy, protože na nich není nic, co by lidem mohlo "utéct".
S tím posledním bodem nesouhlasím, já osobně jsem spoustu členů prvně viděla až teď po čistce, když jsem si dala tu práci projít všechny jejich blogy (strašná haluz) a trochu poznat, co za lidi tam vůbec je. To se dřív prostě nedalo, když nás tam bylo dvakrát tolik. A i teď, když mám nějakej přehled, stejně o těch lidech vůbec nic nevim, protože sotva stíhám sledovat svých asi dvacet oblíbených blogerů, na dvě stovky fakt nemám. Takže by mi dost bodlo mít šanci v krátkym článečku o pár odstavcích se dozvědět, co je tam za lidi a jakej smysl má jejich blog. Na základě toho se pak můžu vydat na jejich blog a studovat je víc, když mi budou sedět. Ale fakt nemůžu neustále procházet všechny členské blogy a zkoumat, kdo jaký je a o čem vlastně píše, to prostě není v mých silách, a přitom bych tak ráda ty lidi poznala.
[1]: To mi povídej, vždycky když se mám charakterizovat nebo popsat, používám úplně jiný slova 🙂 Ale baví mě to. Sebereflexe je důležitá.
[7]: Myslím, že ty medailonky by byly fajn nápad místo Kartáče, ten už tu přece v minulosti byl a mě osobně to přišlo super.
Blogy, které jsou přijímany teď mi většinou moc nesedí, jsou moc takové podle Standy Rulce. Ráda bych se dozvěděla i něco o těch starších, co byly vybírány různými lidmi. Taky nemám čas procházet všechno. Jenom když si všimnu na titulce.
Klidně se hlásím jako narcistický pokusný králík, pokud teda projekt rozjedeš.
Ok, zájem ze strany čtenářů by zjevně byl 🙂 Tak až se dokopu, zeptám se Standy, jestli by se našlo okénko ještě na jednu rubriku 😉 Moc šancí tomu ale nedávám, už teď se tam o to zveřejňování rvou. I když – jak říkám, nechápu, proč se to musí tak šíleně omezovat.