Dnešní poznatek: Na krev s kocovinou? Not good…

Nebudu vás napínat, žádný rande se dneska nekonalo. Potetovanej se navíc celej den ani neozval, a to i přesto, že jsem mu dopoledne poslala smsku s tím, jestli teda něco bude (já vim, trapný, ale podlehla jsem, co naplat). Na to ovšem vůbec nereagoval a ozval se až k večeru, kdy se jako by nic zeptal, co dělám večer, že prej jestli nechci jít s nim a jeho kamarádem na pivo. No, ani ne.

To mi teda řekněte, o co mu jde. To se mě bojí vzít na to rande, kam mě už dávno pozval? Nebo si to rozmyslel? Nebo co? 😀 Každopádně u mě se dneska oficiálně přepsal z Potetovanýho na Slibotechnu alias Trhni si nohou, alespoň do té doby, než se sebere a dostojí svým slovům. Už jsem zmínila, jak nesnáším nespolehlivý lidi?

Anyway, dneska byl jinak dobrej den. Ráno jsem šla na krev, což po včerejší hospodě a velmi pozdním příchodu domů byla fakt ňamka a taky to podle toho vypadalo. Během odběru ještě dobrý, ale hned po něm se mi udělalo příšerně blbě a další asi půl hodiny jsem se furt marně snažila vstát, načež jsem si zase musela lehnout, pak jsem seděla chvilku v čekárně, ale udělalo se mi tam ještě hůř, takže jsem musela zaklepat na doktorku a že prej jestli si u nich můžu lehnout, no prdel byla 😀 Pak mi přinesli vodu, já si zakousla rohlík a čokoládu (takovej ranní piknik v ordinaci, no nekupte to) a když už mě to tam přestalo bavit a byla jsem schopná si stoupnout aniž by se mi chtělo zvracet, sebrala jsem se a šla domů. Tam jsem sebou flákla do bedu a sladce prospala dopoledne a musim říct, že bych spala klidně celej den, nebejt návštěvy a toho, že jsem furt naivně doufala, že se mi Slibotechna ozve, a pomyšlení na možnou příchozí smsku mě pořád budilo a způsobovalo mi divný pocity v břiše – protože co kdybych to zaspala, žejo. Achjo, já jsem někdy tak nechutně naivní…

Nicméně jelikož se nic nedělo, zbytek dne jsem prožila víceméně u pc, čistila a mazala, co se dá, projížděla double killerem (fakt sranda věc, myslela jsem, že mi stříkne mozek) a nakonec defragmentovala. Docela mě to i bavilo, to ta moje vyhazovací mánie (nevim, kde se to ve mně vzalo, ale je to čím dál tím silnější), ale stejně to nevyřeší problém s příšerně pomalým internetem. Máma uvažuje o přechodu pod O2, z čehož mám docela bobky, protože jsem o nich slyšela dost příšerný zvěsti – dokonce o nich kolujou posměšný komixy 😀 – takže by to asi nebyla nejlepší volba. A tak přemýšlím o UPC. Ale studovat to budu až po víkendu, teď už dost trapnejch bezobsažnejch keců, jdu chrupkat a ráno hurá do Příbrami. Velmi tiché, neslyšitelné hurá, fakt mě nebaví vstávat za pět a půl hodiny. Chm. Snad aspoň v neděli si dáchnu, jestli se vymluvím z chaty, rozhodně bych totiž věděla, co s prázdným bejvákem. Ale o tom kdyžtak až příště 🙂