Baba z úřadu a další zprávy

Včera jsem si opět potvrdila, proč tak strašně nesnáším úřady a chození na ně. Navíc jsem to tak i velmi názorně vysvětlila mámě, která se mi vždycky posmívá, že jsem nesvéprávná a tak tomu podobně. Ovšem včera koukala 😀

Paní na úřadě (sakra, to jsem ale hodná) se k nám totiž od první vteřiny, kdy jsme vkročily do její kóje, chovala jako nevychovaná zpupná kráva, dívala se na nás s nesmírným opovržením, posměšně okomentovala fakt, že tam jdu s mámou, že mi snad už bylo osmnáct (co je jí do toho, krávě, s kym kam chodim?), pak s odporem pohlédla na mou občanku a prohlásila, že to je ostuda, a nakonec nás sjela, že povídat si budeme venku, a ať jsme zticha. Mno. Jelikož jsem člověk nekonfliktní a jelikož vím, že to nejspíš není naposled, co s ní musím jednat, ve všem jsem jí vyhověla a hrála hodnou holčičku. Kdyby se ke mně ovšem takhle choval kdokoli jinej, koho už nikdy neuvidim, a na místě, kam už nepáchnu, okamžitě bych zařadila zpátečku a z tý její královský komnaty rychle vycouvala – ovšem až po tom, co bych jí velmi klidným hlasem sdělila, že se chová jako píča, že její drzost a nadutost je do nebe volající a že to jsem ještě nezažila, aby si ke mně úřednice, placená z mejch daní, tohle dovolovala.

Mno ale co naděláš, byla jsem ráda, že nemusím vyplňovat žádný papíry a že se mě na nic neptá, všechno si to vyplnila u sebe na pc a pak mi řekla, že mi nějaký to potvrzení či co pošle domů, ať tam už nemusím. Tak jsem poděkovala a šla. Pche. Kráááva.

Anyway. Už vypouštíme koťata do světa – včera si přišla paní pro Popelku a hned večer psala smsku, že si už malá zvyká, hned že všechno prozkoumala a očuchala, že už v klidu baští a že už jí dokonce spala v klíně a předla. Takže check 🙂 Dneska si pak přišel pán pro Percyho, vypadal, že se ještě má co učit, ale že se o něj dobře postará, takže snad to bude taky ok. Příští týden pak, protože zejtra jedeme na tři dny pryč, si přijdou i pro Buráčka a Pickwicka. Už nám to tu teda prořídlo a mě chytá smutek. Apatie. Člověk jako by se neměl čeho chytit. Ty mrňousci mi dělali antidepresivum dva měsíce a nevím, čím se budu uklidňovat teď.

Další zprávou, která není ani tak zprávou jako spíš zhodnocením stále se neměnícího stavu, je, že ještě nemám práci. Což neni zase tak k pozastavení, protože nabídky na internetu stojej mírně řečeno za bačkoru a nedaří se mi sehnat ani nic přes známý nebo na facebooku, a že těch známejch mám dost. Životopisy posílám kam můžu, dokonce se i všude ptám, ale pořád nic. Trochu se teď zasvitlo na jakousi recepční v realitce, ale co jsem tak koukala, makala bych nějaký čtyři hodiny denně za osm táců, což je půlka práce. Na přechodnou dobu fajn, já vezmu všechno, ale těžko jim tam můžu říct, že budu dál hledat něco lepšího a že třeba za měsíc zase odejdu. Může se vůbec z práce odejít takhle rychle? A platěj vám hned za první měsíc v práci nebo až po zkušební době? Možná blbý otázky, ale nikdy jsem normální práci neměla, tak nevim.

U nás naproti otevřeli prodejnu komiksů. V životě jsem v ničem takovym nebyla – kromě jednoho krámku kdesi v Paříži (nebo si to pletu s Anglií? Ne, myslim, že ne), kde měli komiksy, hry a hlavně všelijaký figurky, postavičky, masky a rekvizity z filmů, hlavně třeba z Pána Prstenů, Twilightu a podobně. No, rozhodně tam bylo na co koukat. Takže jsem zvědavá, jak to bude vypadat tady naproti. Taky jsem si říkala, že se tam půjdu zeptat na práci, ale pochybuju, že by otevírali prodejnu a neměli prodavače. No ale všechno je možný, žejo. Tak snad se to brzo zlomí, už tady z toho blázním, provádím kouzla a medituju a stejně to k ničemu neni 😀

Jo a ještě vám řeknu, že mě těší ten déšť venku a že je tam tak pěkně, i když nesluníčkově. A už jdu něco dělat, mějte se tu a pěknej víkend vinšuju.