Trochu vyvětráme, ať se tu dá dejchat

Tak jsem zase jednou zavítala na deviantart, trochu to tam pročistila, přerovnala a zbavila se fotek, který mě už roky vytáčej a který mi kazí radost z toho tam chodit. Nedokážu pochopit, že mi to dalo tolik práce je smazat. Z nějakýho důvodu jsem je tam prostě chtěla mít, i když mi vadily – říkala jsem si, že patří ke mně a že tam musí bejt. Ale nemusely. A tak šly pryč a je mi líp. Došla jsem prostě k závěru, že opravdu není třeba skladovat všechno jen proto, že je to vaše historie a že to tudíž patří i k vám, jelikož jste to vytvořili. Protože nepatří. Stejně jako veškerej bordel, k němuž se sice vážou vzpomínky (a to je svým způsobem dobrá věc), ale tíží vás a brání vám k rozletu, protože vás nutí setrvávat v minulosti a vracet se v myšlenkách k věcem, který už stejně nezměníte a který nejsou důležitý pro váš momentální život.

Už dlouhou dobu tohle smýšlení aplikuju na všechny hmotný věci, třídím, recykluju a vyhazuju, co se dá, abych odlehčila svému žití a měla víc prostoru pro novou tvorbu, inspiraci, vůbec pro nový život, a teď jsem konečně dospěla do bodu, kdy toužím udělat totéž i se všema internetovýma záležitostma. Respektive s těma tvůrčíma, jelikož třeba na facebooku to promazávám v jednom kuse. Snažím se mít tam co nejmíň „přátel“ a co nejmíň fotek a všeho. Jediný, k čemu jsem se zatím nepřiměla, bylo smazat celou historii statusů. Ale asi k tomu taky dojdu, ať můžu začít nanovo a nemusím se bát, že někdo někde vyhrabe, co jsem psala před týdnem nebo před rokem. To totiž neni vůbec příjemný.

Anyway, očekávám v brzký době příval chuti k pročištění blogu. Ostatně ji v sobě pěstuju už docela dlouho, takže je to vpodstatě nevyhnutelný. Nečekala bych, že to řeknu, ale ty starý články už tu prostě nemaj místo a těším se, až to tu bude hezky pročištěný. To jen tak abyste věděli 🙂