O nevěře a důvěře

Předně je třeba si říct, co vnímáme jako nevěru a co ne. Tohle by si měl každý se svým partnerem vyjasnit hned na začátku vztahu, aby později nevznikala zbytečná nedorozumění a hádky ve stylu:“Co máš, tohle přece není žádná něvěra“, „To mě nenapadlo, že zrovna tohle ti bude vadit“ a podobně. Pokud jde o mně, jsem otevřená a přístupná hodně věcem, ale základ všeho je důvěra a upřímnost. Když budu vědět, co ten druhý dělá, nebude vznikat prostor pro žárlivost a nejistotu, protože budu vědět, že si mě váží a můj názor je pro něj zcela zásadní.

Flirtování je sport. Je to způsob, jak se udržovat fit, pokud jde o to, být sexy. Je to způsob, jak získat zpětnou vazbu od zcela cizích lidí, jestli jsem přitažlivá, a pokud to funguje, zvyšuje mi to sebevědomí a tím pádem skutečně JSEM víc sexy, protože se prostě cítím dobře. A to je pro vztah rozhodně velmi důležité. Jsem-li tedy s někým, chci, aby tohle chápal a respektoval, aby nedělal scény proto, že s někým laškuju nebo se tu a tam ze srandy přitulím k někomu jinému. Samozřejmě pak platí, že stejných „privilegií“ se dostane i jemu. I on má povoleno tu a tam si dokazovat svou mužnost tím, že bude dvorný k jiné dámě, popřípadě na ni mrkne. Dokud já budu tou první, k níž se těší, kterou miluje a uznává, která ho ze všech nejvíc vzrušuje a baví a za kterou přijde, když ho něco trápí, něma problema.

Co se fyzična týče, tady nevěru netoleruju. Jsem ochotná diskutovat třeba i o zpestření sexuálního života další osobou, ale všechno se musí odehrávat s mým plným vědomím a svolením. Jak by mi někdo zahnul za mými zády, měl by jedinou šanci, že by s tím rychle vyšel na světlo, projevil velmi účinnou lítost a setsakra se snažil získat si mou důvěru zpátky. Necrcala bych se s ním. Nediskutovala o tom. Buď by držel hubu a krok nebo by šel. Víc než z jiných důvodů zejména proto, že si podobné záležitosti nemůžu dovolit. Moje citová rovnováha je velmi křehká a lidově řečeno si už nemůžu dovolit nechat si od kohokoli srát na hlavu. Hledám spolehlivého partnera a jestli mi tohle někdo nemůže dát, tak ať si jde, já se s ním trápit nebudu. Na to nemám nervy.

Nabízí se otázka, jestli jsem já někdy „zhřešila“ a podvedla svého přítele. Odpověď zní ano a neměla jsem z toho vůbec radost. Nedošlo k ničemu zásadnímu, jen trocha té.. ehm… ruční práce, ale stejně jsem se cítila dost příšerně a vlastně jsem z toho nic neměla. Situace ovšem byla taková, že můj přítel stál coby přítel za houby, nechoval se ke mně vůbec hezky a kdo ví co dělal on, když jsme se neviděli. Každopádně ten vztah šel tak jako tak do kopru a já jsem za to dneska ráda. Byl to docela solidní omyl.

Jednou jsem (tedy pokud je mi známo) taky byla podvedena. Ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, to pro mě ovšem nemělo prakticky žádnou váhu, s přítelem jsme v té době byli čerstvě po rozchodu, který jsem sama iniciovala (ovšem on to tak nějak nepochopil a cca týden po tom se se mnou sešel, aby mi citlivě vysvětlil, že se se mnou rozchází – načež jsem se mu docela vysmála, protože už jsme rozešlí byli a jeho citlivost mi byla tak nějak u prdele. Asi prostě nedokázal skousnout fakt, že jsem se s ním rozešla, a tak to otočil naruby. No, já mu to nebrala, byl mi už vážně ukradenej a co já se budu hádat, kdo se s kým rozešel…), takže mi bylo vážně jedno, že měsíc zpátky se kdesi s kýmsi vyspal. Utrousila jsem nad tím akorát tak posměšné „pche, kretén“ a brala jsem to jako potvrzení toho, že jsem udělala správnou věc, když jsem ho poslala do kopru. Dozvědět se to ovšem v době, kdy jsem ho ještě tak nějak milovala, nevím, jak by to dopadlo. Asi by to sakra hodně bolelo.

Myslím ale, že se nedá nějak obecně prohlásit, zda je nevěra špatná nebo ne. Antropologicky vzato prý člověk není tvor monogamní, takže prožít celý život s jedním partnerem je v podstatě proti přírodě (ach, ti Sběratelé kostí… :D). Docela bych tomu i věřila. A myslím, že když se lidé přestanou mít rádi, přestanou si jeden druhého vážit a přestanou jeden druhého přitahovat, pak je víc než na čase zauvažovat nad tím, jak to rozdmýchat. Někomu nevěra skutečně může pomoct, opepřit vztah, někdo ji může použít jako záchranné lano, někomu se dokonce líbí domluvit se na tom, že si partneři budou tu a tam nevěrní, zkrátka co člověk to názor a nedá se to nějak obecně odsoudit nebo přijmout, lidi se vždycky musí spolu domluvit a říct si, co se jim líbí a co ne. A když jim spolu není dobře a nic jim nepomáhá, tak je prostě lepší nechat to být a jít si po svém, určitě je to tedy lepší než se trápit ve vztahu, kde vám ten druhý není věrný a dává vám zcela bez okolků najevo, že váš názor na tuhle věc je mu ukradný, protože vám po tom nic není.

Prostě – komunikace je základ. Komunikace, upřímnost a důvěra. Bez nich to nejde.