Musoidní den

Dneska mám vloženě musoidní den. Ráno se vzbudim, vyřídim telefonát ohledně školení, kam jsem se prostě rozhodla nejít (viz výlev), a pak to najednou přišlo. Múza! Začala jsem spisovat svoje pocity na papír, ale po dvou slovech jsem se na to vykašlala, protože to by trvalo věčnost, a spustila jsem pc. Původně jsem si sice chtěla jít po tom telefonátu znovu lehnout, ale nějak mě to prostě chytlo a bylo zapotřebí to zachytit. Všichni tvůrci se mnou jistě budou souhlasit, že když musíš, tak musíš…

A tak jsem složila docela slušnej kus textu, kterej se snad i někdy použije – no ale možná taky ne, co já vim. Following to neni. I když bych řekla, že svým způsobem jí to je docela podobný. Hlavně tím, že jsem to úplně stejnym způsobem vyflusla během pár minut. I když co si tak vzpomínám, u Following by nedělalo takový problémy najít ty správný akordy. No ale však ono se to nějak poddá, hlavně že vim přibližnou melodii, zbytek vymyslim, až budu mít i trochu tý hudební múzy. A vy stejně nevíte, co je Following (až na drobné výjimky).

Každopádně jen co jsem doskládala a dohanrála (mimochodem, fakt to nechci slyšet, svůj zpěv takhle po ránu :D), přišla druhá, ještě silnější vlna, a já se vrhla na další svoje fotky z chalupy. Mám ohromnou radost z výsledku, můj deviantart zase žije a co bych se nepodělila i tady, že. Ať o mně nikdo neřiká, že neumim fotit nebo že tu neni na co koukat 🙂

A ještě jsem si k tomu pustila Muse, ať ta musoidnost řádně potvrzena i hudebním podkladem. Kdyby to někoho zajímalo detailněji, tak jedu už podruhý The Resistance is useless. Mimochodem, jak jsem v neděli hrabala trávu na zahradě, skoro celej den jsem měla v hlavě I belong to you, zejména tu část s „How much pain has cracked your soul, how much love would make you whole?“. Nemůžu si pomoct, je to jeden z nejlepších veršů, jaký znám.

Verše! To jsem vám ještě chtěla říct. Teda já bych vám to vůbec řikat neměla, ale co, upřímnost nade vše, že. Prostě – někdy, když skládám anglicky, mám problémy s veršema, protože mě pořád napadaj ty samý nudný slova, který už všichni slyšeli milionkrát. Přijde mi to k těm básním nefér, i k celý angličtině, protože má přece i milion jinejch slov, který by se zrovna tak daly použít. Jenže jak je vyhledávát, když neznáte začátek, jenom potřebujete něco, co bude mít stejnej konec. No a jak jsem tak nad tím přemejšlela u toho textu, napadla mě taková bláznivá myšlenka – že na googlu je všechno. A tak jsem prostě zadala „rhyme generator“ a pak mi málem spadla brada, protože ono to fakt existuje 😀 Takže slibuju (sobě i vám), že odteď moje anglický verše budou mnohem nápaditější a že se budu poctivě učit slovíčka, ať se to dá číst 🙂

Sakra, ale proč ta múza musí vždycky útočit v tak silnejch vlnách, to nepochopim. Člověk měsíc nemá co říct a pak najednou… já vstala v půl devátý, v devět jsem telefonovala a najednou je dvanáct a já ještě ani nesnídala. Potvora jedna. Ale co, jen ať útočí, radši budu hladovět fyzicky než inspirativně 🙂

Mno. To jsem zase jednou chtěla napsat úvod k fotkám 😀 Tak nevadí.