Skrz okno sleduji mrtvý svět
bolí však na něj pohledět
bolí však na něj pohledět
Spálili lidé cokoli
od lesů k městských kupolím
od lesů k městských kupolím
Tisíce mrtvých slunečnic
poliska černých růží
Beton měst, dřevo vesnic
mrtvé ženy i muži
poliska černých růží
Beton měst, dřevo vesnic
mrtvé ženy i muži
Zbyli jsme jenom já a ty
vesmír a v něm pak planety
Hvězdy a vůbec tělesa
je cítit kouř, vane od lesa
vesmír a v něm pak planety
Hvězdy a vůbec tělesa
je cítit kouř, vane od lesa
Nic už nám dvěma nezbylo
lidstvo, jak nabylo, pozbylo
Spálilo zlobou cokoli
od lesů k městských kupolím
lidstvo, jak nabylo, pozbylo
Spálilo zlobou cokoli
od lesů k městských kupolím
(pozn.: tohle je moje hoodně pradávná tvorba)
5 reakcí na „Mrtvý svět (z archivu)“
Dost trefné k tématu, pokud bychom hovořili o těch vizích špatné budoucnosti.
Taky mi to tak přišlo. Velká škoda, že jsem si u podobných věcí nikdy nepsala datum vzniku. Bylo by zajímavý zjistit, v kolika letech už jsem měla tyhle myšlenky.
pesimistické, ale pěkné… 🙂
Tuhle si pamatuju, když vznikla. Tuším, že je to tak pět let zpátky 🙂
No, někdy v tý době jsem jí mohla zveřejnit na starym blogu. Jestli jsem ji ale přesně v tý době napsala, to si nevzpomenu. Ale asi jo. A mám silnej pocit, že jsem ji napsala na chalupě. Ale to je tak všechno, co k tomu můžu říct