Letem mým vlastním světem

MÁM PRÁCI! Ano, je to tak 🙂 Když se mi tři týdny neozývali z Ječmínka, kde jsem byla na pohovoru, kde to vypadalo slušně, ale kde mi pak slíbili se ozvat a ono se nic nedělo, smířila jsem se s tím, že prostě našli někoho jiného a že nic nebude. Dneska ráno mě ale pán vzbudil v osm hodin telefonátem s otázkou, jestli bych ještě dneska nemohla přijet na pohovor druhý. Tak když už jsem byla vzhůru, tak co bych nemohla, žejo. Smočila jsem hlavu, hodila se do gala a v jedenáct jsem už stepovala před Ječmínkem na Vysočanský. S tímhle pánem se člověk mimochodem nenudí – první pohovor byl na Rajskýzahradě, druhej na Vysočanský a pracovat jdu na Palmovku 😀

Mám strach, jak by ne. Předně z toho, že nevím, jak se tam dopravím na pátou ráno. Už ta osmá dneska byla dost drastická, vzhledem k mému zvyku spát do oběda. A to je teprve začátek, horší bude ta nalejvárna, kterou mě tam hned takhle po ránu poctí, kdy mi budou vysvětlovat všech těch milion druhů pečiva a nápojů, co mají v nabídce, práci s pc a pokladnou (grr, jak já se chtěla tomuhle vyhnout, to se zase budu ztrapňovat se svejma kupeckejma počtama na levačku), jak se dělají objednávky, jak inventura a dalších tisíc věcí, z nichž mi asi exploduje hlava. Ale dobrá zpráva je, že tam nebudu sama, prej tam má bejt zejtra ještě jedna žabka se mnou.

No ale hlavně to celý je naprosto perfektní zpráva! Platově to zní dobře, časově to bude možná zprvu trochu náročnější, ale myslim, že zase tak zlý to nebude. Jednou za tři tejdny budu makat o víkendu, takže žádný knedlo-zelo-vepřo u babičky (včera jsme měli lívance 8)), ale co, hlavně že budou prachy prachy prachy! Teda, nechci znít jako nějakej maniak na peníze, ale už jsem bez nich žila až příliš dlouho a nedokážu vám ani popsat, jak moc se těším na moment, kdy splatím svoje dluhy, kdy za mě zaměstnavatel bude odvádět všechno, co odvádět má, a já budu mít pokoj. A kdy si budu pravidelně jednou měsíčně užívat ty sladký chvilky, kdy přijde výplata a člověk to řádně rozfofruje 😀 Mne, zase takovej utráceč nejsem, ale řeknu vám, dneska v Takku jsem se málem uslintala po těch krásnejch šatičkách, co tam maj, takže jsem si řekla, že si jedny z nich z tý první výplaty pořídím, ať z toho života taky něco mám 😉 Většina peněz ale půjde mámě. A do konce roku budu debt-free. Jaj, jak já se těšim!

Celý mě to tak nakoplo, že jsem si v tom Fénixu koupila taky dvě tílka, abych se dobře naladila na zítřek. Jedno bílý, to jsem sháněla už strašně dlouho, a jedno v takový tý „Camaieu“ růžový, který jsem nikdy nesháněla a ani by mě nenapadlo ho shánět 😀 Ale co, je léto. Barvičky na scénu 😉

Mimochodem, ještě jsem se nepochlubila, v sobotu vyšel ve Filozofickym koutku AK článek, kterej obsahuje rozhovor se mnou 😉 Je to teda spíš takovej půlrozhovor, jelikož se o něj dělím ještě s jedním kolegou, a taky tam nejde ani tak o mě jako spíš o můj názor na dané téma, ale stejně to považuju za úspěch. Takže zajímá-li koho debata na téma „Je všechno předurčené?“, šup tam a můžete se zapojit do diskuse. No a jinak se mějte famfárově a držte palce zejtra 😉