„Jsem na tebe moc starej“

…pravil Myšák s takovým zvláštním úsměvo-povzdechem, kterej bych zařadila někam mezi „smutno“, „zoufalo“ a „odevzdano“. Bylo to dojemný, normálně jsem měla chuť ho obejmout. Ale že bych nějak vnímala význam jeho slov, to ne. Mám prostě asi růžový brejle nebo je to možná jen momentální zkrat (což je docela možný, v životě by mě nenapadlo, že mě někdo takovej může přitahovat), nebo jsem prostě jenom došla do momentu, kterej jsem ostatně už delší dobu očekávala, tedy do momentu setkání s někým starším, vyzrálejším a zodpovědnějším, kdo ví, jak to chodí, a s kým bych tím životem mohla proplouvat. Sama to evidentně nedávám, o čemž svědčí všechny ty průsery nejen za poslední dobu, a nedokážu si představit lepší podporu než někoho jako je právě on.

Samozřejmě to nepřišlo úplně zčistajasna, že bych si uvědomila, že mě ty mladý kluci už neberou. Je na to pěkný pokoukání, člověk se zatetelí a hodinu se culí jako dement, když mu to v krámě popřeje pěknej den a usměje se na to ve stylu „slint, to je pěkná pani prodavačka“ (:D ne, fakt, některý se na mě strašně krásně smějou a skoro si mě až prohlížej, kdy mám pocit, že se jim zatím hlavou honí otázka „dal bych si jí, nedal bych si jí…?“, což mi samozřejmě musí lichotit, aspoň u těch pěknejch, vždyť jsem sakra ženská a k tomu v poslední době, řekněme, poněkud zanedbávaná co do péče a něhy :D), ale tím to asi tak končí. Naopak starší schopní pánové, počínaje některými bývalými klienty, kolegy, známými atd atd mě nepřestávají fascinovat. Číší z nich klid. Stálost. Opora. Vědomí, že si odpustí debilní rodičovský kecy v momentě, kdy zase něco poseru (a s tím je prostě třeba počítat, že se to stane), že mě utěší. Ale ne tak jako že nějakej mladej kamarád nebo kamarádka v mym věku, ale tak zatraceně opravdově. Nevím, neumím to popsat, ale zdá se mi, jako by všechno, co říkají mí známí a přátelé (alespoň většina z nich) bylo tak nějak prázdný, neupřímný. Třeba nechtěně, ale tak jako že oni prostě nemají ten správnej zájem. Nebo ho mají zase moc a říkají to jen abych nebyla smutná a aby mě potěšili. Ale to taky neni správně. No, jak říkám, neumím to pořádně popsat, takže nevím, jestli mi rozumíte, co tím vlastně myslím.

Každopádně přibližně o pět minut později, když mi osvětloval, jak se používá mobil, kterej mi přinesl náhradou za ten můj ukradenej (chjo, je na mě fakt hodnej…), s klidem prohlásil, že musí sehnat stan, abychom mohli jet někam k vodě. No, tak kdo mě trochu zná, dobře ví, že stanování a voda, to přede mnou stačí jen naznačit a už vás miluju 😀 Takže jsem se v tu chvíli pro ten nápad nadchla jako blázen a teď to nedostanu z hlavy, už se vidim. Ono se to nejspíš stejně neuskuteční, ale aspoň má člověk o čem snít 🙂 A vim, že by to bylo krásný a že by nám oběma zatraceně bodlo vypadnout někam z města, mimo práci, mimo všechno, a jen tak bejt spolu, i kdyby se nemělo nic peprnějšího dít, což by se asi nedělo, ale zase kdo ví. Každopádně o to tady nejde, jde o to, že na nějakym zvláštním levelu spolu souzníme, rozumíme si, cítíme potřebu bejt tady jeden pro druhýho, ale vážně strašně silnou, až je to divný a trochu děsivý. Na druhou stranu, občas to tak přijde. A je to dobře, nevím, nakolik on mě, ale já ho určitým způsobem potřebuju.

Mno, jinak jsem dneska zaučovala novou kolegyni. Jestli to neni fetka, tak je to rozhodně bejvalá fetka. Pár kérek, takový trochu neurčitý, anorekticky vychrtlý pohlaví, trochu hyperaktivní a trochu náladová, a rozhodně s velkým nedostatkem respektu pro osobní prostor. Už pár minut po seznámení se ke mně nahýbala s nějakým drbem, a to tak blízko, jako by mi chtěla vlízt do nosu 😀 Taky mě celkem bezostyšně ohrabává, když mě třeba potřebuje obejít a tak, vůbec se s tím nesere a klidně mě za zadek odstrčí. No, na tohle naštěstí nejsem nijak zvlášť háklivá, aspoň zatím (i když teda to přílišný nahýbání se ke mně mi poněkud vadilo), ale jsem zvědavá na kolegyni J.. S tou jsme se doposud na prodejně střídaly a zítra se tam vlastně má s M. (což je právě tady ta družná slečna), seznámit. Tak jsem zvědavá, jak se jí bude líbit, jak moc blízce se seznamují 😀 No ale to se dozvim až v pondělí.

Každopádně jestli nám tam M. aspoň chvilku vydrží, měla bych mít trochu víc času – a zdá se, že se už i vrátila psavá, aspoň teda na skok, tak snad bude víc novinek. Hlavně teda o Myšákovi, protože ten se teď stává docela zásadním tématem mýho života a to všechno psaní o pánech XY mi už docela chybí. Vám ne? 😀