Procházím
střecha pod střechou
kovové tunely fakulty
stroje, židle, mozaika
Šťavnaté naplnění
sebe sama a nás dvou
kapka karamelu taje na jazyku
Odcházím
ruka v ruce, dlaň na dlani
hlava spočívá na prsou
hřejivé pohlazení
dárek z modrého nebe
uprostřed betonových leknínů
*
4 reakce na „Na FELu (z archivu)“
krása 🙂 zkusím si to ještě párkrát pročíst,třeba pochopím
Čtu to už po… jedna, dva, tři… čtvrté
A stále je to krásné
Zastřené lekníny betonové jsou mistry okamžiku.
To je krásný 🙂