Rubriky
Bez kategorie

A jako co, vole…

Zase jeden z fenoménů, u nichž vůbec nechápu, proč jsou to vlastně fenomény. Bisexuálové jsou totiž všichni, jak by vám řekl Standa, co jsme ho měli na bižuli na gymplu. Záleží jen na procentuálním rozložení, nakolik vás to k té které stránce táhne. Vzpomínám si, že tehdy mluvil o tom, jak většina to má s některou stranou silně převažující, ale někdo to klidně může mít pade na pade. Valná část naší třídy na to tehdy házela pohledy jako že „Jo, jasně“, asi si nedokázali představit, že by někdo mohl bejt přitahovanej oběma pohlavíma stejně, ale voilá, tady jsem jako živoucí důkaz.
Asi bych lhala, kdybych tvrdila, že mě obě strany berou natuty stejně, domnívám se, že chlapi přece jenom trochu převažujou, ale na druhou stranu mě nikdy tolik nefascinoval Ken jako Barbína 😀 Ty její křivky prostě… 😀 No, teď už se tomu směju, ale když jsem byla malá a nevěděla, že něco takovýho jako biexualita existuje, měla jsem z toho všeho dost velký trauma. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Myslela jsem si nejdřív, že jsem lesba, ale zase mi bylo divný, že se zamilovávám do kluků. Díky Bohu, že v dnešní společnosti je informovanost o tolik jinde. Děti už nemusej bejt zmatený, co se s nima děje a co jsou za zrůdu nebo za mentála. Rovnou si řeknou „aha, jsem gay“ nebo „aha, to krvácení je normálka“ a nemusej z toho tento… freak out. (Vyšilovat. Ale freak out mi přijde přesnější.)
Na tomhle notesu se strašně debilně píše, to zabije veškerou psavou, to vám teda povim.
Anyway, chci tím říct, že zpočátku to bylo něčím nepojmenovaným, ale i tak jsem vyrostla ve světě přitažlivosti k oběma pohlavím, což mi poskytlo nejen dvojnásobnej prostor pro manévrování (je to docela rozdíl, jestli se při hledání ideálního partnera budete dívat na padesát nebo na sto procent populace), ale taky notnou dávku tolerance pro všechny tyhle „úchylky“, „menšiny“ a subkultury. Vnímám to jako něco zcela normálního, co neni zapotřebí ani zahánět, ani podporovat, ale prostě je třeba naučit se s tim žít, pochopit, že to prostě je a bude a že s tim nic neuděláte – ostatně ani neni proč, copak to někomu ubližuje?
I když je fakt, že ten chlápek v Tišnově se na mě díval fakt dost vražedně, když jsem mu pohledem sjížděla ženskou. Ale jako co, vole, nemá mít výstřih až na břicho, žejo, kdo se tam pak má nedívat 😀

16 reakcí na „A jako co, vole…“

Asi sohlasím s tebou, prostě když vydíš ženskou s mega výstřihem tak se nedíváš na zakuklenýho chlapa že, podle mě je to zvědavost a porovnávání se sebou. Skvěle jsi to nepsala, a pěkně sem si početla ;DD

Tiež som si občas myslela, že som divná, pretože úprimne povedané, opačné pohlavie mi vždy pripadalo akési nezaujímavé oproti nám, ženám :D Stále neviem, do ktorej skupiny vlastne patrím… vekom to snáď príde :D

Jo, souhlasím s tebou (a s [1]: …taky se porovnávám :D ), podle mě je každý člověk tak trochu bisexuál…

a inak práve som si všimla tvoje motto z Pokojného bojovníka! Moja obľúbená kniha a aj konkrétne obľúbený citát :). škoda, že som ju niekomu požičala.. už sa mi asi nevráti 🙁

Moc hezky píšeš. A máš pravdu, taky okukuju krásný holky, i když žít s ženou bych si asi nedokázala představit. Ale na druhou stranu, uvědomila sis někdy o hodině matematiky, že by jsi s největší chutí svedla matikářku? To je potom blbé….:D

já už nevím, co mám do komentářů psát :D skoro nikdy nemůžu napsat, že bychom se v nějakém názoru zásadně lišily :D A všem homofobům bych doporučila knihy Sarah Waters.

…a já jen žasnu, jaký hovadu může studovat gympl. Udělej něco pro svou inteligenci a začni slovem "fenomén" uff.

Tohle je skvělý článek! Úplně s tebou souhlasím 🙂 Konečně se najde néjaký, který má nějakou myšlenku :))

A věta na konci…naprosto tě chápu! ženské tělo je mnohem hezčí.

Komentáře nejsou povoleny.