Rádoby filosofická verze TT.
Já bych to asi velice stručně shrnula tak, že média – alespoň v současné době – mají v tomto směru jediný cíl, a to sice lidský mozek dokonale vypatlat a přimět ho, aby chtěl víc. Víc reklam, víc toho či onoho zboží, víc seriálů, víc filmů, a hlavně pořád to všechno samé dokola. Jako twister z kfc nebo cheeseburger z mekáče. Dáte si to jednou dvakrát a najednou zjistíte, že už bez toho nemůžete bejt a že vás to baví žrát pořád znova. Člověka v tom svým způsobem fascinuje ten fakt, že to chutná pokaždý a všude stejně, ať už v Brně nebo na Vencláku, před rokem nebo za rok. Ta metafora samozřejmě trochu pokulhává, twister je aspoň dobrej.
Média dřív měla za cíl člověka informovat, udržet ho v kontaktu se světem. Dneska je to všechno jen o sledovanosti (zajímavý, s blogama to máte v podstatě to samý, kvalitu aby člověk pohledal) a o tom, jak vás přinutit čumět do toho co nejdýl, vidět co nejvíc reklam a co nejvíc z toho zešílet – protože řekněme si narovinu, že kdo se tu a tam v bedně podívá na nějakej ten celovečerní film a zblajzne ho i s pěti až šesti blokama reklam, nemůže to prostě mít v hlavě v pořádku, to nemůže nikdo přežít bez úhony.
A pak? Pak najednou zjistíte, že znáte slogany firem, o nichž jste v životě neslyšeli (nebo jste si to aspoň mysleli) a nemáte pojem, čím se vlastně zabývají. Že přesně víte, kdy je v kterym obchoďáku která akce a co kde mají ve slevě. Že i když vás to vůbec nezajímá a nikde jste si to nezjišťovali, jste si naprosto jistí, že k novému renaultu megané dostanete do jednatřicátého prosince set zimních pneumatik zdarma. Jak je to sakra možný? Tady si ušetřím několik odstavců a řeknu prostě „podprahové vnímání„. (Komu to nic neřiká, navštivte strejdu Gůgla…)
Největším problémem toho všeho je ovšem fakt, že se tomu prakticky nedá utéct. Vemte si třeba mě. Televizi nemám a na seriály i filmy koukám zásadně na pc. Papírovej tisk prakticky nečtu a rádio poslouchám jen výjimečně v práci. A stejně jsem vymytá. Nebudu vám tady notovat všechny znělky, co se mi zapsaly jen během víkendu (to víte, mrtvo, tak člověk poslouchá, aby neusnul), asi byste se divili. A taky občas jedu s našima na chatu a někdy sama nevěřim, kolik jsem toho pochytala z billboardů, a to i přesto, že jsem se domnívala, že jsem celou cestu prospala. Ale jako odněkud to mít musim, žejo. A brouzdání po internetu? Mějte si třeba padesát programů na blokování reklam, stejně se tomu nevyhnete, vždycky se k vám nějaká ta reklama dostane, protože reklama je prostě všude, ať už si to uvědomujete nebo ne.
A děsivě funkční jsou média i když se posuneme do obecnější roviny. Nejen pokud jde o reklamu, která nás nutí něco si koupit, něco chtít, ale obecně o informace, které jsou v médiích podávány takovým způsobem, že jim prakticky nelze nevěřit. Prověřenost? Nulová. Bombastičnost? Stoprocentní. Všechno je to NE-UVĚ-ŘI-TEL-NÉ, FANTASTICKÉ, BOMBASTICKÉ (ještě kdyby tak věděli, co to slovo doopravdy znamená), UNIKÁTNÍ, LUXUSNÍ, JEDINEČNÉ, MEGA, MAXI (nebo rovnou megamaxi, aby toho náhodou nebylo málo), EXKLUSIVNÍ (to taky nevědi, co znamená) a tak tomu podobně, takže vlastně nic z toho, co se k nám dostane prostřednictvím médií, už dávno není „normální zpráva“. Když už to není něco z výše uvedeného, tak je to aspoň ŠOKUJÍCÍ. Vy jste si toho nikdy nevšimli?
Náš mozek si na tohle už tak zvykl, že dokonale otupěl. Vůči všem těmhle extrémům, které by vlastně měly označovat jen to „nej“, abychom si toho mohli mezi vším tím brakem dobře všimnout, jsme už dokonale imunní a vůbec nás to nevzrušuje. Naprostá devalvace zajímavosti informací. Když je všechno nej, jak chcete vytípnout to, co je skutečně nej? Nemáte šanci.
Média nám předkládají hotovky a jen málokdy ponechají prostor vlastní fantazii, otázkám a zejména odpovědím – otázek se obvykle vyrojí hafo, ale to je právě ono – kdo vám na ně odpoví? Když vás pobouří článek v novinách, fakt, že na každé stanici při tom stejném vlakovém neštěstí zemřel jiný počet lidí (a to někdy s dost velkými rozdíly), kecy v rádiu, kde vám půl dne tvrdí, že Praha je zahalená smogem a vy přitom celou tu dobu koukáte skrz okno, do nějž vám pere podzimní sluníčko, tak kde se dovoláte „spravedlnosti“? Nikde. Protože těch informací je takové moře, že se vaší stížností na tu jednu „nepodstatnou“ nikdo nebude zabývat. Proč taky.
O médiích se ovšem rozhodně nedá říct, že by byla hloupá. Naopak. Jsou vychcaná jak díra do sněhu a dobře ví, na která mozková centra působit. Vědí to až nechutně dobře a taky si nedávají nejmenší práci s tím, aby to zakryla. A to je na tom právě to nejhrůznější, alespoň podle mě. Že všichni naprosto perfektně vědí, co je to za příšernosti a za kýče („ratatata…“ a tisíc dalších „zpěvných“ reklam s usmívajícími se ženami, co už nemají průjem, protože spolkly tabletku, s usmívajícími se muži, protože jim zase po deseti letech stojí, s usmívajícími se psy, protože dostali megasuperšťavnaté granule – šťavnatá granule? wtf?? – a s usmívajícími se úsměvy, protože jim někdo vyčistil zuby blenda dementem) a že to je jedna lež na druhou, photoshop, photoshop, photoshop, photoshop a pak taky trochu photoshop, no ale nikdo s tím nic neudělá. Nikomu to prostě nevadí. Dál, jakoby nic, na to prostě v klidu koukáme, tak jako možná se nakrknem, že nám tu reklamu někdo vrazil přímo doprostřed věty hlavní postavy, ale prostě pohoda klídek. Já nevim jak vás, ale tahleta naše otupělost, to, že jsme nad tím přestali uvažovat a zvykli jsme si, že nad tím prostě mávneme rukou, zasmějeme se tomu, ale vůbec nijak se tomu nebráníme, to mě na tom děsí ze všeho nejvíc. Člověk se bojí uvažovat, kam až budou média schopná zajít za rok, za dva, za deset, za padesát, když už teď se nebojí a neštítí naprosto ničeho. Prstíček po prstíčku rozevírají oponu čím dál tím a co by nám pět let zpátky přišlo divné, to nás už prostě nezarazí. Reklama s úplně nahou ženskou ve dvě odpoledne? Nejsem puritán a nikdy mi to nevadilo, ale kam se poděla cenzura, na kterou jsme byli tak zvyklí? Ženy s rukama na prsou a lahví sprchového gelu v klíně, aby náhodou nebylo něco vidět? Když se takhle rozšoupávají teď, co budou dělat za pár let? Teď nám ještě některé reklamní spoty přijdou drastické a řešíme je na facebooku, na youtube, na nově ve zprávách, ale co za těch pár let? Kam až se ta hranice bude schopná dostat?
No, to by pro dnešek stačilo, začíná mě z toho všeho bolet hlava a navíc jsem dostala příšernej hlad na twistera… see, tyvado, já už tomu sama udělám reklamu a sama se na ní chytim. No to je konec…
Aspoň doufám.
11 reakcí na „Média a lidský mozek“
Pěkný článek, souhlasím 🙂
Dobře…
…aspoň někdo se o tomhle zmínil, v televizi nebo v radiu tohle určitě neuslyšíme, takže zlatej internet… 🙂
To je pravda, někdy už člověk ani neví, co je "kachna" a co se doopravdy stalo…
"vychcaná jak díra do sněhu", to je výstižný slovní spojení.
v principu nemůžu s ničím, co píšeš nesouhlasit, poslední dobou si všímám hlavně té všeobecné (celonárodní, celosvětové?) otupělosti a lhostejnosti. ale to je začarovanej kruh, když člověk nic nezmůže, lhostejnost je funkční obrana, ale stává se tím ještě manipulovatelnějším a bezmocnějším…
akorát ty podprahové informace se mi asi daří vytěsňovat docela úspěšně… čemuž bezpochyby napomáhá i skutečnost, že jsem byl vždycky dost mimo
"Média dřív měla za cíl člověka informovat"- kdy to, prosím Tě, bylo? Žiju už dost slouho a média, kam až moje paměť a znalost historie sahá, vždy ovlivňovala či přímo utvářela veřejné mínění.
Pokud se vnímání reklam bráníš tím, že se na ně nedíváš, stáváš se paradoxně přístupnější jejich vlivu. Utéct před nimi není kam (když pominu pustý ostrov, jinou planetu a vypolstrovanou celu) a mimoto vždy platilo "poznej svého nepřítele". Takže když se objeví nová reklama, pořádně se na ni podívám a zpracuju ji, zhodnotím (sám pro sebe) technické provedení spotu, text, hudbu, aktéry – a pak ji mohu mimovolně zachytit desetkrát za den a nijak mě neovlivní. Už ji znám.
Podobně je tomu s přehnanými adjektivy jak ve zpravodajství, tak v reklamě. Fascinuje mě, jak je některé ovečky naprosto nesmyslně přebírají do své běžné mluvy a ani dobře placení profesionálové je nedokážou použít správně – "luxusní barva" je jasným dokladem.
Nevím, jestli je to nějaký národní povahový rys, ale Čeěi byli vždy takoví. Dlouho se starají jen o své vlastní a ke všemu kolem se staví lhostejně a bez zájmu. Pak něco bouchne a na chvilku se to změní, aby po pár dnech či týdnech vše upadlo do starých, spolehlivě vyježděných kolejí. A jak ukázala nedávná historie, čin jednotlivce ani malé skupiny to změnit nedokáže.
Nic z toho neber jako kritiku, Tvůj článek je opravdu dobře napsaný. Snad proto jsem se trochu rozepsal i já.
[5]: Média obecně jsou především sdělovací prostředky. Předávají informace. Co je to za informace a komu prospěje jejich sdělování, to už je druhá otázka, ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že dřív bylo míň reklam a informace byly relevantnější, méně nabubřelé a reálnější (když pominu propagandu). Dneska už nemůžeš věřit naprosto ničemu, protože co nevyfotěj nebo nenatočej, to si vytvoří na počítači, a víš prd, kde je pravda.
Utéct úplně se nedá, právě o tom byl (mj.) ten článek, ale nechápu, jak bych se nedívám na reklamy mohla stávat přístupnější jejich vlivu. Jak na mě můžou mít vliv, když se ke mně nedostanou? (Třeba aspoň pokud jde o ty televizní)
Otázka cizích termitů, nesprávně používaných, je mi taky velmi vlastní. Už jenom to slovo "bombastický". A vždycky teču, když tyhle věci používá někdo ve zprávách, nebo třeba řekne "Byly udělány opatření" nebo něco podobnýho. Skřípu zubama a skučim, protože bych tomu člověku nejradši dala přes držku. Co leze do bedny, když neumí mluvit? Zpátky na základku!
Kritika je dobrá věc 🙂
Sakra! Zajdem na ten twister? Kouzelné úterý!
Opravdu povedený příspěvek.
No nevím, jak Ty, ale já reklamy prostě ignoruju. Blokování na netu mám nastavený docela dobře, a jinak se ke mě nedostanou. Venku koukám na něco jiného, při cestě někam koukám buď na dálniční návěstidla nebo prostě nikam.
A vlastně i s vnímáním sexu? Každopádně, tohle je prostě špatně.
Ale jinak samozřejmě souhlasím, reklamy jsou prostě příšerné a je jich moc, měly by se omezit, brutálně.
To, že reklamy za nějakou dobu budou, jako porno, to mě taky už napadlo. Jenže otázkou je, co se pak stane s pornem?
Reklama doopravdy umí otrávit mozek. Měli bychom se chránit, a ignor je na tohle zbraň jak dělaná.
Souhlas, souhlas, souhlas. Média nám cpou větší a větší srajdy a lidi jim to úspěšně papají.
Bránit se dá a vždycky šlo, chce to jen pevnou vůli. Kterou může získat každý, ale nezíská, protože většině lidí prostě bohůžel vyhovuje styl života, ve kterém si k večeru sednou k PC neb ok Televizi…
Jina k MANIPULACE – jsou podtextové zprávy v televizi, měl být dokončený projekt který kamaruje celou planetu, do PC se přidává chip na okamžité vyhledání majitele…