Já vim, já vim, mám rest. Už jsem vám pověděla, jak jsem k meditování přišla a co mi to dalo, ale ještě vám dlužím bližší výklad k tomu, jak vlastně medituju, co při tom dělám a jak to probíhá, takže jdu na to. Koho to nezajímá nebo jste to už u mě vyčetli, dejte si pro dnešek pohov a běžte si místo čtení třeba udělat čaj, tohle je hlavně pro ten zbytek, kterej je tu buď prvně nebo prostě nemá chuť hledat to v Archivu mezi řádky. (Btw všimla jsem si, že se mi někam vytratil odkaz na Archiv, takže pro ty z vás, kdo neví, že na Blog.cz se dá Archiv kteréhokoli blogu zobrazit prostým přidáním „/archiv“ (bez uvozovek) za adresu, jsem ho přidala do sloupku – a vida, to se mi tam zase jednou možná vloudilo něco, co ještě někdo nevěděl ;))
Enjoy.
Pchmm, meditace. Je pro mě těžký dát dohromady nějakej obecnej postup, poněvadž k tomu skoro vždycky přistupuju trochu jinak, ale společný prvky to určitě má a zcela jistě je tu celá řada věcí, kterou řeším už před tou meditací, takže jelikož jsem hroznej pisálek, pojďme z toho udělat miniseriál a dneska vám povím právě co je pro mě nejdůležitější udělat a rozmyslet ještě než začnu.
1) Lokace, lokace, lokace… a atmosféra.
Jsou určitě borci, co dokážou meditovat vždy a všude. Prostě se uzavřou sami do sebe, odstřihnou vnímání a je jim jedno, že zrovna seděj uprostřed Hlavního nádraží a ze všech stran to do nich pere hlukem, smradem a přelidněností. Ostatně, taky to v určité míře zvládám. Některá místa pro mě mají tak dobrou energii, že je mi jedno, že se to kolem mě hemží lidmi. Ale není to totéž jako najít si to správné místo a meditaci „provádět“ tam.
Správné místo je pro mě většinou někde v přírodě. Les nebo louka, ideálně někde na kopci s výhledem do krajiny a s krytými zády, obklopená šumícími stromy a dalšími přírodními zvuky, s minimální možností vyrušení nějakým zvukem civilizace, jako jsou auta, lidi, něčí pes na vodítku nebo tak něco. Dokud jsem bydlela ve městě, byl tohle problém, a tak jsem si samozřejmě musela vystačit se svým pokojem, vhodně upraveným – uklizeno, vyvětráno, v tichou denní dobu, zhasnuto, svíčky, spořič obrazovky na PC, imitující měsíční světlo, meditační hudba do pozadí, vonná tyčinka nebo aromalampa, prostě nanejvýš relaxační, uklidňující prostředí. Svůj pokoj mám ráda a jsou v něm jenom věci, co mám ráda, takže to nebyl problém. Lidi mi vždycky říkali, že se u mě cítí dobře, že je tam taková útulná atmosféra, takže navodit atmosféru meditační nikdy nebyl problém. Horší to samozřejmě je v prostorách cizích.Třeba náš annex je poměrně příjemné místečko, ale já ho nevybavovala. Nenakoupila jsem do něj nábytek, nevybrala jsem si lampičky, nemám tam ani pracovní stůl a ke všemu na komodě trůní poměrně obrovská televize, která je mi trnem v oku, takže to prostě není ono a není to moje. A tak utíkám do přírody.
Mimochodem k tomu PC – nemám při meditaci (ani vlastně jindy) ráda zapnuté spotřebiče. Obzvlášť nedobře na mě působí právě televize, rádio nebo větrák, ale PC, pokud nehučí až příliš, překousnu už kvůli tomu spořiči obrazovky a kvůli tomu Shoutcast Radiu (viz odkaz výše). Sice je to zapnutý PC, ale díky těmhle věcem to přidává na atmosféře.
2) Tělesný stav a rozpoložení
Někomu se to může zdát přízemní, bavíme se tu ostatně o spirituálnu, a tak by mělo být jedno, v jakém stavu se právě nachází vaše tělo. Jenže minimálně pokud jste začátečník, budete mít co dělat se svou neklidnou myslí, myšlenkami a nápady, které na vás budou útočit ze všech stran a rozptylovat vás, a to poslední, co k tomu ještě potřebujete, je kručící břicho a bolavá záda.
Nad většinou věcí se dá povznést. Ale proč se raději dopředu nepřipravit. Před meditací si většinou dojdu na záchod, ubezpečím se, že jsem najedená a vhodně oblečená a taky to třeba nezkouším s migrénou, to pro mě prostě nemá cenu. Co se oblečení týče, ideálně tepláky, legíny, prostě něco pohodlného, a něco, v čem mi nebude venku foukat na cemr. Nejhorší je snažit se narvat nohy do pozice lotusového květu, když se zrovna mačkáte v těsných džínách a pásek se vám zařezává do břicha, anebo zpívat óm za ómem s drkotajícíma zubama. Prostě – vhodné oblečení a vůbec ujištění se, že je vám co nejpříjemněji a nejpohodlněji, je základ.
Teď – nevím, jak kdo, ale když teď mluvíme o solidní meditaci jako takové (a ne jen třeba o používání některých rychlovkových technik k uklidnění se), osobně ji nedovedu provádět, když je mi hodně mizerně na duchu. Někdo ji třeba dokáže použít jako perfektní lék, no, možná záleží na situaci, ale někdy vás život prostě solidně semele a vy na to vážně nemáte ani pomyšlení – a nebo ho máte, ale prostě tak nějak víte, že by to nešlo. V takovou chvíli – nenuťte se do toho. Meditace je silně niterná, duševní věc, musíte být schopni se totálně uvolnit a uklidnit a vypnout myšlenky, a pokud vás zrovna něco fakt ale brutálně trápí a leží vám to v žaludku silně akutním způsobem, pak nevím jak kdo, ale já prostě v takovou chvíli meditovat nedokážu a ani nechci a je pro mě lepší se v těch mizerných pocitech vyráchat a meditaci zkusit zítra, než se do něčeho nutit. Prostě se znám a vím, že v takovou chvíli to nepůjde a že na to musím být pořádně naladěná.
3) Pohodlí k sezení
To souvisí s předchozími body, ale vlastně to tak trochu vnímám i jako samostatný problém k vyřešení – když mám dobrou lokaci, naladění i vhodné oblečení a jsem všelijak připravená, je pro mě ještě důležité si dobře sednout. Ne, opravdu nedokážu meditovat posazená na ledovém hrubém kusu šutru, když mě něco tlačí, nebo na bodlácích. Louka nebo les je vhodná lokace, ale je třeba si pak ještě najít to přesné místečko, kam se posadit. Ten jediný kousek louky, odkud je vidět do tří stran najednou, ten jediný plácek v lese, kde je to celé mechové (a suché) nebo kde je zrovna obrovský čerstvě uřízlý pařez, kam se vejdu i v turečáku. To jediné sheldonovsky dokonalé místečko uprostřed vašeho pokoje, kde máte pocit dokonalé rovnováhy vzhledem k rozmístění nábytku, kde máte třeba možnost si položit svíčku nebo nějaký meditační obrázek přímo před sebe, kde na vás netáhne, kde nesedíte zády ke dveřím nebo k oknu, a podobně. Je třeba si rozmyslet a zjistit, kde se budete cítit opravdu nejbezpečněji.
Jak říkám, jsou lidi, kterým jsou tyhle věci buřt a dovedou hluboce meditovat kdekoli. Já ale nejsem žádnej guru či co, pořád je to pro mě nové a ve fázi zkoumání, a tak si musím lecjak vypomáhat a na kdejakej problém mám vymyšlenou berličku. Pokud jste jako já, třeba vám to vnukne nápad, jak zatočit s vlastními bloky a problémy s meditováním.
Anyway, to je k přípravě asi všechno, snad jsem to popsala srozumitelně (jestli ne, pusťte se do mě v komentářích :D), a příště teda už vážně k tomu, CO přesně dělám, když medituju 😉 Fakt, slibuju.
8 reakcí na „Moje meditace: Příprava“
Jsem zvědavá na ten další článek, tohle byly přecejen takové obecnější věci. Už dlouho si říkám, že taky musím něco podobného vyzkoušet, ale pořád se nemůžu odhodlat
Taky se těším na pokračování. I když je zajímavé vidět, jak to máš i s přípravou před. Já to své prostředí tak moc neřeším… ale když to tak čtu, tak mě láká to také řešit. už jen proto, že je příjemné relaxační prostředí je příjemná věc. A řekla bych, že už jen díky té přípravě se tak zklidníš, že meditace je pak "hračka"
Proč si to dělat těžší (na hlavním nádražší), když to jde i jednodušeji 
[2]: Právě, pro mě je už to předtím takovej nácvik ke zklidnění. V podstatě tím nenásilně přiměju svou mysl, aby se přepnula z čehokoli jinýho na řešení meditace a přemýšlení o tom, co mi k ní nejvíc pomůže. Už tím si hodně pomůžu a někdy se třeba i stane, že mi v tu chvíli do toho něco vleze a já si řeknu "no co, mám aspoň uklizeno"
Dovedu nějakým způsobem meditovat i bez všech těch věcí. Ale neni to pak tak silný. Nějak mi pomáhá při tom nasávat příjemnou atmosféru kolem sebe a klid, co plyne z uklizenýho bytu.
Jsou to určitě rady k věci, ale pořád u mě přetrvává ten skeptickej názor, že vypnout myšlenky prostě nejde. Vždycky, když jsem něco podobného zkoušela, tak jsem se dostala maximálně k tomu, že jsem se soustředila na jednu věc, ale naprosté "ticho" je pro mě docela utopie.
Nejspíš to chce čas.
[4]: Nejspíš jo, protože mně se to kolikrát povedlo. Moje "meditace" spíš většinou je přípravou k meditaci, jsou to různé způsoby, jak svou mysl cvičit a zaměřovat ji právě na tu jednu věc, kterou chci, ale ve výsledku, když je správná konstelace hvězd, to zafunguje, a já dokážu prostě jenom bejt a vůbec nemyslet.
Často u toho pořád nějakým způsobem myslím, ale hlavní je, když už, tak myslet na to, že tam sedim, na svou přítomnost tam. A někdy je výhra i to, že se podíváš na nějakej předmět a nic tě k němu nenapadá. Obvykle má mysl tendenci všechno hodnotit: tohle je kulatý, je to ze dřeva, hm, tamhle to má chybku v lisu, tady to asi někdo otřískl… ale jenom se dívat, to je taky umění.
[4]: Možná ano. Já mívám chvíle bez myšlenek a takový ten pocit absolutní přítomnosti a zostřeného vnímání svého okolí. Ale nebráním se ani tomu (četla jsem o tom, i náš mistr to říká), jen být v té bdělé pozornosti…. kdy člověk vnímá, že myšlenka přichází, ale nechytí se jí, nerozvíjí ji, jen ji nechá se zase rozplynout. A někdy si ji i rozvinu a pak zase pustím, jak mám náladu
Asi jde hlavně o to neztrácet se v myšlenkách, být přítomný, vnímat, že myšlenky nejsou to mé Já. A tak už není to sezení není takové, že člověk najednou zjistí, že seděl a ani o tom nevěděl, protože byl někde v myšlenkách 
[6]: Přesně, hlavně takovejm stavům se snažim zabránit a de facto tak ovládat čas, namísto aby on ovládal tebe. Takový to jak někdy letí, jindy se vleče… mně přijde, že když vnímám přítomnost a soustředím se na ní, tak běží čas pořád stejně.
[7]: Jo, jo. V přítomnosti jako by se čas snad i zastavil