Středa. Je ho tam – ehm, ehm.

Abych se taky vyjádřila k tomu, co zrovna dělám.

Dneska jsem podruhý navštívila kamaráda (říkejme mu J.) v léčebně. Bylo to jiný než poprvý. Předně to bylo jen na chvilku – což jsem se dozvěděla až když jsem tam přijela a trochu mě to zklamalo – a taky jsme oba měli divnou náladu. Nevím přesně proč, ale včera večer mě chytla nějaká depka a nemůžu se toho zbavit. J. má pravdu v tom, že bych si o tom nejspíš měla promluvit s nějakým odborníkem. Mám dokonce pocit, že by mi mohlo hodně pomoct to, čemu se tam u nich říká skupina. Prostě skupinový sezení, nejen s odborníkem, ale hlavně s lidma stejnýho věku a dost podobnejch problémů. Dokážu si docela dobře představit, že takovej pobyt by i mně pomohl dát si dohromady život a přijít na to, co všechno má podíl na situaci, v níž se nacházím. Jasně, spoustu věcí si o sobě uvědomuju, ale přestávám si myslet, že je ten můj život tak úplně v pořádku. Něco by se s tím asi mělo udělat, jinak se budu v těch psychickejch sračkách plácat nadosmrti.

Přemýšlím o nějakym stacionáři nebo tak něčem. Udělat si prostě dovču někde, kde se tyhle věci dělaj. Kde máte denní režim a součástí toho všeho je mluvení o vašich problémech a kostlivcích s lidma, co jsou na tom podobně, a s někym, kdo tomu rozumí a dokáže poradit. Nevíte někdo o něčem takovym? Nějaký zkušenosti, tipy…?

–

Jsem pořád trochu rozházená z toho, jak neslavně dopadla poslední kalba. Kromě toho, že jsem ztratila víčko od mptrojky, což mě fakt sere, jsem taky přišla o další dávku schopnosti důvěřovat lidem. Což je znát, protože mi jí už tak zbývalo málo a teď si připadám ještě odrbanější než předtím. A trochu znásilněně, ani ne tak fyzicky (zase tak zlý to nebylo), jako spíš psychicky. Těžko to popisovat, o tom se fakt nedá mluvit takhle veřejně, kor když se to týká lidí, co mě znaj.

–

V pondělí jsme s Yellow label (pro nezasvěcené, moje hudební banda) byli ve zkušebně. Bylo to fajn, M’n’M’s (pro nezasvěcené, drummerka a kejtrista) tam s tím fakt zahejbali a bylo znát, že to konečně dostal do ruky někdo, kdo o to má zájem a rozumí tomu. Ten zvuk byl neskutečnej, konečně po mnoha měsících jsem se slyšela (a věřte tomu nebo ne, to je docela podstatnej rozdíl oproti tomu, když hrajete na blint a doufáte, že se trefíte :D) a celkově to tam bylo o mnoho příjemnější než obvykle. Pořád to má svý mouchy a nevidim to na nějakou reunion, ale bylo příjemný si zahrát a odreagovat se od toho nezáživnýho života, co teď vedu.

–

Což je mimochodem věc, kterou bych ráda změnila, ale jsem příšernej organizátor času. Maude si zrovna v knihovně půjčila knížku „Jak získat čas“ nebo jak se to jmenuje. Já bych spíš potřebovala něco jako „Jak využít čas“, protože ho mám fakt mrtě moc a vůbec s ním neumím nakládat. Chtělo by to víc denních aktivit. J. mi řikal, že to mám z toho, že spím do oběda. Pak z toho dne nic nemám. Nj, jenže já nemám důvod vstávat dřív, když vim, že neni kam jít, co dělat. Spíš neni s kym to dělat. Asi jsem divná, ale procházet se po venku sama mě nebaví a ty mý stavy to spíš prohlubuje než aby jim to pomáhalo. Abych si šla sednout do parku na trávu a tam sama čuměla do nebe? Taky nic moc a navíc na to ještě neni počasí. Jestli bude zejtra teplo, mohla bych tam vyrazit s knížkou, ale nic neslibuju. Chtělo by to vytáhnout kolo a zprovoznit ho, abych mohla jezdit na něm… a chtělo by to někoho, kdo se mnou bude chodit na brusle a plavat a procházet se a na jedno a na oběd a na kafe… kde jsou všichni lidi, když někoho člověk potřebuje? Mám stodvacet jedna přátel na facebooku a neni s kym si pokecat, když vás něco sere a když si nevíte rady. To je fakt na hovno.

–

Btw znáte TASCK.com? To jen tak když jsme mluvili o těch to do listech, tak tenhle si můžete dát do záložek, je neskutečně jednoduchej k ovládání a navíc je to úplně vzorově minimalistický…

–

A znáte Nicka Lathama? No jestli ne, tak to je veeeelká chyba, protože to je basák jak hovado a zrovna soutěží v Sandberg Marlowe DK soutěži s tímhle videem. Aby toho nebylo málo, je to fakt super týpek 🙂 Bude vydávat EP a na fb vyhlásil soutěž o to, kdo mu udělá cover. No, soutěž. Nebude to mít žádný ceny ani to nezaplatí, ale prostě pro tu prdel 😀 Včera jsem teda trochu potrápila foťák a poslala mu svůj návrh (ten obrázek nahoře). Měl k němu samozřejmě nějaký dodatky, co by si představoval jinak, ale v zásadě se mu to hodně líbilo, takže pokud ho někdo nezaujme něčim lepšim (což je dost možný, přiznejme si to :D), možná se můj nápad ujme a prorazí díru do světa. Mno, uvidíme 🙂