#10 Fast foody

Já vim, já vim, tohle je takovej pofidérní lajk, ale obávám se, že abych byla upřímná, nesmí to tu chybět. Fast foody jsou zlo, ale fakt hrozný zlo. Jenže kdybychom v tom neviděli nic pozitivního, nebyl by to takovej hit.

V podstatě jde o tytéž důvody jako proč mám ráda město. Je to v tý možnosti úplně zapomenout na svoje fyzický potřeby. Znáte to, jak si někdy řikáte, kdybych já nemusel jíst a chodit na záchod, tolik bych toho stihl? Koncept fast foodu se do značné míry postaral o tu první věc. Ne že bychom nemuseli jíst, ale nemusíte nad tím strávit tolik času. A ta úspora je neskutečná. Moje generace si to moc neuvědomuje, protože ruku na srdce, kdo z nás normálně vaří, ale dřív bejvalo úplně normální strávit půlku dne právě nad touto činností, a někdy tomu tak je i dodnes. Vidim to třeba na svojí babičce. U ní je vaření jednoho jídla otázkou i několika dní. Na začátku máte myšlenku, pak musíte sehnat suroviny, ty se musí nějakym způsobem zpracovat, třeba se i nechat odležet a pak se to vaří, peče, smaží a kdovíco se s tim ještě dělá, než se vám to dostane ve finální podobě na talíř. To je neskutečně dlouhej a v podstatě komplikovanej proces, kterej samozřejmě má svoje kouzlo a nechci ho nijak zlehčovat, ale v dnešní době, kdy existuje tolik lákadel, tolik věcí, co můžete dělat, kdo má zájem trávit tolik času vařením a vůbec myšlením na jídlo? Já teda ne.

Prostě mě to nebaví. Já se radši věnuju jinejm věcem a úplně zapomenu na to, že něco jako potřeba jíst existuje. A pak, když mi to žaludek připomene, stačí mi několikavteřinovej moment k rozmyslení se, na co že mám dneska chuť. A pak si pro to prostě zajdu nebo si to nechám donést. Otázka několika minut. Sežeru to, fyzická potřeba je ukojena s naprostým minimem vydané energie, a jedu dál. Je to takovej strojovej způsob stravování se. A je to hrozný, protože to z nás dělá líný prasata a ubírá nám to na prožitku, kterej bysme z toho vaření a jídla jinak měli. Přetváří nás to na něco úplně jinýho, generaci, která prostě jídlo vypouští z mysli. Svým způsobem je to zvěrstvo, a to ani nemluvím o těch ekologickejch a ochranářskejch stránkách věci, ale zároveň je to geniální a ohromně nás to jako lidstvo ovlivnilo, to se tomu musí nechat.

Nenechte se mýlit, nejsem totální fastfoodovej závislák. Miluju dobrý jídlo a ráda i vařim, tu a tam (sama sebe většinou odbydu, ale třeba pro někoho mě vařit fakt baví a když nemám po ruce žádnej zabíječ času jako třeba internet nebo televizi, ráda se zabavím právě tím), naprosto nehodlám diskutovat o kvalitě normálního jídla vs energeticky nabušenejch sraček bez jakejchkoli živin a chutí, co třeba nabízí mekáč, ale z titulu svojí pohodlnosti mám prostě ráda tu možnost vykašlat se na to a zabejvat se jinejma věcma.

Tak například kdybych zrovna nezbodla předraženej mega pocket, musela bych se jít zaobírat tím, co si uklohním k obědu, a neměla bych čas psát tenhle článek. Teorie doložená praxí. No není to skvělé?

Samozřejmě můžeme polemizovat o tom, jestli by to vaření nebyl kvalitněji strávenej čas než datlování nějakýho nesmyslnýho článku o fast foodech. Ach, svět má tolik vrstev a je tolik pohledů na jedinou věc… paráda 🙂