Tak je po stěhování. V pátek a sobotu jsme Ashleigh pomáhali s přesunem do Hove a zase jednou jsme si mohli uvrtět hlavou nad jejími myšlenkovými pochody a množstvím krámů.
Stěhoval se hlavně nábytek. Ashleigh si chce Thakeham pořád držet jako hlavní domov a místo na víkendy a pořád doufá, že to bude moct celý sakumprdum prodat, takže chce, aby to i vypadalo – a proto tu většina věcí zůstala. Ale některé věci jako samozřejmě ty největší a nejtěžší skříně, gauče, stolky, židle a taky stůl obří jídelní, jely do Hove.
Nepochopila jsem, proč si na to stěhování nezařídila stěhováky. Nigel a pan M. se při tahání těch nejtěžších věcí málem strhali, já si taky natáhla kdejakej sval a všichni jsme byli zpocení jako prasata ještě než jsme to vůbec naskládali do náklaďáku – a jeli jsme nadvakrát.
Nepochopila jsem, že neměla sbaleno, když jsme v pátek ráno přišli pomáhat – teprve snídala s tím, že se do toho teda jdeme dát.
Nepochopila jsem, že nepřiměla děti, aby si sbalily svoje. Seděly jsme u toho spolu, já spíš jen skládala a dávala do tašek, ona nad tím krčila rameny a nevěděla, co má dětem vzít a co chtějí. Proč proboha tenhle úkol nepřidělila jim, když oni jsou ti jediní, kdo můžou říct, co s sebou chtějí?
Nepochopila jsem její představu, že ten který kus nábytku bez problémů projde úzkými chodbami a schodištěm přesně tam, kam ho chce. Stolním fotbálkem jsme odřeli nově natřené zdi a strop, její velká matrace vůbec neprošla a jídelní stůl byl boj, během nějž se panu M. totálně rozklepaly ruce, protože jeho svaly už toho prostě měly moc. Hrozně jsme se přepínali a i když ona občas alespoň kontrolovala nebo přidržovala, Siena kolem nás běhala obalená dekou, jako že má hroznou rýmu (což měla, ale proč teda neleží?), a ačkoli během toho pobíhání xkrát vyběhla nahoru do svého nového pokoje, ani ji nenapadlo cestou přibrat alespoň jednu lehkou tašku s oblečením nebo jejími věcmi, kus bicích nebo její vlastní šuplík od stolu. Všechno to byly věci, které by uneslo pětileté dítě a jí je přitom patnáct! Nemůžu pochopit ani dost dobře překousnout přítomnost někoho tak neskutečně rozmazleného a nenápomocného. Jinak je to vcelku milá holka (až na ty občasné výbuchy hormonů jako třeba tehdy v Itálii), ale tohle mi nejde na rozum a někdy mě skoro až mrzí, že nejsem au-pair jako taková, abych na ní mohla mít vliv. Na druhou stranu, kdybych mohla, asi by brzo došlo ke konfliktům, neboť moje představa výchovy by byla o kapku jiná než ta Ashleighina.
Nepochopila jsem ani její přístup k stěhování všech možných šuplíků, plných krámů, aniž by se do nich vůbec podívala a třeba je probrala. Ke stěhování je pořád ještě připraveno cca šest igelitek kabelů a nabíječek k neuvěřitelnému množství elektronických zařízení, z nichž většinu už podle mě dávno nemá, a pokud má, stejně to v životě nedá dohromady. Některé kabely měly sice popisky (šikovný nápad), ale většina jich byla zcela bezprizorní a nepřiřaditelná.
A taky jsem nepochopila její neschopnost koupit v krámě (nebo dovézt z Thakehamu) věci, o nichž jsem jí jasně několikrát řekla, že je potřebuju – houbičky, Cif nebo jiný krémový čistič, okenu a hadr na okna. Stačilo říct a zařídila bych si je sama, ale ne, ona pokýve hlavou jako že bere na vědomí, a když přijedu o dva dny později, jako by k tomu vůbec nedošlo. Znovu mě žádá o umytí a čištění věcí, které bez těch věcí prostě nevyčistím. A já jí znovu říkám, že je potřebuju. A ona se znova tváří jako že bere na vědomí. A já mám chuť mlátit hlavou do zdi.
To nepochopení bylo nakonec trochu vyváženo výbornou pizzou na její účet, a na oběd mě vzala na dobrej sendvič a cappuccino do jedné nedaleké kavárny a trochu jsme si povídaly. Bylo to jako jít na oběd se svým šéfem, pro nějž už pracujete sedm měsíců, ale vlastně jste si toho nikdy moc neřekli, mimo práci. I když jsem s ní strávila čtyři týdny v Itálii a pár dalších ne tak docela pracovních momentů, vztah máme takový vlažný, řekla bych typicky britský. Někdy mi to přijde jako škoda. Při komunikaci s ní sice často musíme čelit šňůrám WTF momentů a facepalmů, ale někdy, jenom někdy, to je taky docela příjemný. Jako třeba právě v ten pátek a sobotu, kdy nám od rána do večera děkovala a slíbila nám peníze navíc, kdy se smála a byla celá veselá a příjemná, kdy jsme si všichni připadali jako jedna velká šťastná rodina, kdy jsme cítili závan příjemné změny, kdy jsme objevovali nové bydlení a seznamovali se s ním, a kdy jsme zkoumali, jak se v novém zabydluje nejprve Pearl a pak i Daisy se Squizzie. A kdy jsme si uvědomovali, že díky téhle změně nám Brighton leží na dlani a snad i nákup vánočních dárků bude mnohem příjemnější, než jsem původně předpokládala, když konečně změníme lokál a namísto Crawley budeme o sobotách jezdit do Brightonu. Ale kdoví, jak to všechno bude. Teprve se zabydlujeme v novém systému.
A úplně nejnovější pro nás bude nová práce v Arundelu. Victoria nám pomohla sehnat další cleaning, sice za mizerný peníze, ale jelikož momentálně beztak nemáme nic lepšího, proč to nezkusit. A třeba se z toho časem vyvine i něco lepšího.
Mnohem větší starosti mi teď ale dělá nalezení nového nájemníka našeho annexu. Před pár dny došlo k vtipné situaci, kdy měl dorazit chlápek z realitky a měl tu někoho provést. Jenže píchnul a zavolal mi, že to nestíhá a jestli bych to tedy té paní neukázala já. A tak jsem to udělala, s představou, že tohle nemůže dopadnout dobře, vždyť nic nevím. Ale nakonec to dopadlo víc než dobře, tedy aspoň pro Ashleigh – paní to vzala a příští měsíc se stěhujeme.
Mám z toho obavy a je mi z toho smutno. Z annexu se mi nechce a už vůbec ne do hlavního domu, kde se budeme při četných příležitostech potkávat s Ashleigh a dělit se o životní prostor s ní i s Nigelem, který se k tomu všemu nikam nestěhuje a dost často se v domě vyskytuje. Bude to asi mít pár přínosů, ale osobně v tom vidím spíš změnu k horšímu a nijak zvlášť se na to netěším. Ale tak trochu doufám, že se prověří známé pravidlo, že když se něčeho hodně bojíš, nakonec to neni tak špatný. Každopádně uvidíme. Není jiná cesta.
Musíme si zvyknout a nějak se s tím poprat. Zabydlíme se v hlavním domě a zvykneme si na novej režim. Dvakrát až třikrát týdně budeme pendlovat mezi Hovem a Thakehamem a pan M. se uřídí. Zkusíme novej job v Arundelu a uvidíme, co to přinese. A taky budeme dál inzerovat a doufat, že se chytí nějaká lepší ryba než Jo, u níž jsme už týdny nebyli, a i když příjem nám chybí, ona rozhodně ne. A taky si užijeme Vánoce doma, který snad nakonec taky budou ještě mnohem lepší než jak si to představuju. Kdo ví.
„Kuči, kuči, usměj se do kamery, Squizzátko, vyletí ptáček!“ – „Meh, lemme go, human…“
12 reakcí na „Před stěhováním, za stěhováním, nikdo nesmí stát“
Upřímně si nedovedu představit stěhování všech těch krámů, co tu máme. Když jsem se tenkrát stěhovala z bytu, kde jsem byla asi rok, byla to katastrofa – a co teprve tady. To tě upřímně lituji 🙂 každopádně, snad to bude více pozitivní, než negativní 😉
[1]: Já bych nemohla a nechtěla mít moc krámů už kvůli tomu
A nevim, snad je to i můj podvědomej důvod, proč mám ráda nábytek z Ikey – je mnohem lehčí a většina se ho dá rozebrat 
I když si třeba u skříní neumim představit, jak to pak máš dát znova dohromady. To už ty spoje pak musíš zalepit, jinak to nemůže podruhý držet.
Jinak na to naše stěhování do domu se v jedný věci těšim – uvidim, kolik přesně mám teď věcí 🙂 A taky bychom měli mít v domě většinu našeho současného nábytku. Nájemnice si prej doveze vlastní.
Vůbec nevím, o co tak nějak jde, ty jména se mi pletou pátý přes devátý, ale přečetl jsem to jedním dechem. To mam rád prostě, když někdo umí takhle napsat článek – přečtu ho s chutí na jeden zátah, dozvím se něco novýho, na co bych jinak nenarazil, podívám se na nějakou situaci očima někoho jinýho… paráda 🙂
Jinak z paní domu bych asi dobře vykvetl… a z její dcera (jsem pochopil že ten teenager s rýmou je její dcera) ještě víc..
[4]: Já snad budu fakt muset sepsat nějaký vysvětlivky Kdo je kdo
To je holt těžký, číst si cizí v podstatě deník, kdo se v tom má vyznat, co. Uvidíme…
Jinak dík za pochvalu a jo, Siena je dcera. Taky z nich kvetu.
Tak třeba tam aspoň bude větší teplo. A nová nájemnice v zimě určitě bydlet nebude, tak se to topení bude muset nechat spravit.
[6]: Jelikož v domě se přes zimu nebude topit a obzvlášť horní patra jsou i v létě dost chladná, myslím, že nehrozí, že by nám tam bylo tepleji. Přežitelně bude tak nanejvýš v kuchyni, kde nonstop jedou kamna.
Nová nájemnice nebude bydlet v hlavním domě, ale v našem odděleném annexu, kde se samozřejmě topit bude, ale toho si my neužijeme.
Tak vy jste ochotní přistoupit na to, že se nebude celou zimu topit? To nesmíš dopustit, tam jde i o zdraví, ne jen o nepohodlí. Baba má na dva baráky a osobní služebnictvo, ale už ne na topení?
[8]: Ten barák je obrovskej a jelikož tam ona sama nebude bydlet, peníze, které jí na něj dává bývalý manžel, se dost ztenčí. Vyloženě mrznout bychom tam neměli. V kuchyni jedou ty kamna, to zahřeje ty nejpoužívanější místnosti na přijatelnou teplotu, v ložnici budeme mít elektrická topítka a kdyby tam bylo hodně zle, tak se samozřejmě zatopí. Nikdo neočekává, že budeme dobrovolně mrznout. Ale nebude to prostě asi takový pohodlíčko, jaký by si člověk dopřál, kdyby to bylo čistě na něm – jako vytopená koupelna a podobně.
A ten Nigel má bydlet ve starým baráku, ne? To tam on taky nebude chtít topit nebo si zatopí jen ve svým pokoji? A oni se rozvádí, že chce bydlet každý jinde? My topíme na cca 22-23 st. Předchozích 10 let jsme ale měli zimu v koupelně, po celkové rekonstrukci poddimenzovali topení a víc to nevytopilo, než na 8-13 st., když byly velké mrazy. Tak před každým koupáním se na dvě hodiny musel zapnout přímotop. Ale loni jsem nechal namontovat další radiátor a původní malý žebřík nahradit velkým žebříkem.
[10]: Nigel zatím bydlí ve vlastní části domu, která je jakoby součástí toho hlavního, ale topení a tak tam má myslím vlastní. Jeho část je každopádně taky k pronájmu, takže pokud se pronajme, bude se i on stěhovat do hlavního za námi, kde se budeme dělit o horní patro a vlastně o celej dům včetně zimy v něm. Bude sranda
Nn, nerozvádí, oni nejsou sezdaní. Ashleigh je teď v podstatě čerstvě rozvedená s jistým Nickem, kterej tu nežije. Nigel pro ni dřív pracoval a ještě stále pro ni leccos dělá za nájem (vlastně jí taky trochu dělá au-pair), ale zároveň spolu jakoby chodí. Asi se nedá říct úplně žijí, když má každej svou část domu.
Oni nechtějí bydlet každej jinde, ale bohužel musí. Kdyby se Nigel sestěhoval s ní do Hove, Nick by podle jakési rozvodové smlouvy nemusel nadále platit Ashleigh na údržbu domácnosti (nebo snad i alimenty? Nevím přesně), a ona by to neutáhla. A Nigel to samozřejmě taky platit nechce, co je mu do Ashleighina domu. A tak se dohodli takhle. Ale Ashleigh sem stejně několikrát do týdně jezdí a on zase jezdí za ní, takže se vysloveně nerozdělili.
No mně dává nejvíc zabrat právě to koupání, v koupelně teď máme docela kosu a chodit na záchod i sprchovat se je čím dál tím zákeřnější
Bohužel nemám topítko na víc a o zapnutí hlavního topení se nám nějak nechce říkat. To už ten měsíc vydržíme a pak se uvidí, jak bude v naší nové koupelně v domě. Myslím, že líp.