Rubriky
co se mi honí hlavou

Mary had a little date, little date, little date…

Everybody celebrate! XD
No věřili byste, že se ještě někdy budu vracet k ránu domu a budu se pro sebe přiblble usmívat? Střízlivá? Že ne, já taky ne 😀 A přece jsem si včera užila skoro už východu Slunce a nemohla se přestat culit. Awesome.
Nechci to nějak zakřikávat a vlastně zatím ani nemám moc co napsat, ale cosi příjemného se mi začíná dít a já jsem z toho úplně vykolejená, protože už jsem prostě nevěřila, že je ještě možný tohle zažít. Já vim, možná si řikáte, že na takovýhle nihilistický kecy mám ve svym věku dost času a že toho ještě zažiju, ale kdybyste znali zdravotní kartu mýho srdce, tak byste si tím možná nebyli tak jistí, protože už má chudák něco za sebou a ne vždycky z toho vyvázlo úplně bez následků.
Ale zdá se, že to jde. Že je ještě možný, abych já, vzor vší dochvilnosti (jasně, ne vždycky mi to vyjde, ale taky jsem z toho pak patřičně nervní), přišla o čtvrt hodiny pozdě prostě proto, že jsem si nepřipadala dostatečně nafintěná a vhodně oblečená… prosimvás já! Já, která na všechno fintění zvysoka dlabe, protože ví, že to v mym případě stejně nepomůže 😀 Ne, zase tak tragický to neni, ale abych se půl hodiny připravovala k odchodu, to se mi fakt nepodobá.
Abych se ráno vzbudila a namísto „kurva, furt jsem ještě naživu“ si řekla „mmm, těším se na večer!“? Abych se cítila dobře ve společnosti úplně cizích lidí? Abych klidně s někým mohla prokecat večer a neříct nebo neudělat žádnou blbost, který bych pak litovala? Dát pusu a cítit se jako školačka, která vlastně vůbec neví, jak se to dělá? Chytat se zábradlí, protože se mi podlamujou kolena? Červenat se, aniž by někdo prohlásil cokoli nemravnýho?
Zas mám pocit, že na mě něco někde čeká a že mám omezenej čas, kterej musím vyplnit něčím důležitým. Mám chuť dělat něco produktivního, protože vím, že to pak budu mít komu říct.
Netuším, kam se to vyvine a jestli vůbec, netroufám si říkat hop, na to je ještě waaaay too soon, ale poprvý po neskutečně dlouhý době věřím tomu, že kdyby náhodou, tak je to možný. Prostě by to šlo. Zase jednou věřit je krásný.

12 reakcí na „Mary had a little date, little date, little date…“

Tak to je krás,a fakt ti to přeji!:) Tak hlavně ať  to vydrží a tyhle podivně hezké pocity nevystřídá zklamání a naštvanost na celý svět. Držím palce!

[1]: Hele i kdyby, je super vědět, že ještě vůbec je možný je mít, aspoň na chvilku 🙂

Od autora příspěvku

[3]: Pokusím se udržet si tenhle přístup, ale mám pocit, že jestli se to bude vyvíjet dobře, stejně zase zblbnu jako vždycky :-D

Od autora příspěvku

Há .. Taky ti to přeju 🙂 .. Já to přeju všem :D .. Ale zajímavý článek 🙂 .. Čekal jsem zajímavé vyvrcholení a ono nikde a i přesto to má to správné napětí :D ..

[6]: Prosimtě vám chlapům jde taky furt jenom o vyvrcholení :D Dej pokoj, já jsem ráda, že jsem ráda 8-)

Od autora příspěvku

tomu jsem taky nevěřila, že je tohle ještě možný…byla jsem v pitomým vztahu a po dvou letech už jsme si prostě jenom ubližovali. A pak jsem potkala JEHO a v sobotu jsme oslavili rok spol. Člověk by řekl, že po roce ta naivní zamilovanost opadne…hm a ona neopadla :-)

Komentáře nejsou povoleny.