Mám pocit, že tímhle článkem se budu hodně opakovat, ale na druhou stranu, na tomhle blogu to vlastně ještě nezaznělo, takže směle do toho. Jak se dívám na romskou otázku?
Upřímně řečeno, jestli nenávist k cikánům je rasismus, pak jsem rasistka.
Když vidím cikána, není mi z toho dobře. Je mi úzko a čím víc je jich pohromadě, tím je to horší. Už jenom projít kolem nich na ulici mi zvedá adrenalin, protože se bojím, že až půjdu kolem, někdo mi bodne nůž do břicha nebo po mně flusne nebo nějak jinak vyjede. Prostě proto, že je to hrozná prdel, a že to oni dělají.
Pokud na mě v tuto chvíli někdo chce řvát něco o předsudcích a podobně, musím vás zarazit. Nejsou to předsudky, ještě pár let zpátky bych se takhle vůbec necítila, ale dneska už to ve mně funguje jako instinkt, jako něco, co mám zakódovaný v krvi, a i když to nedělám vědomě, mám z téhle „menšiny“ prostě fyzické obavy, vnímám je jako nebezpečný faktor a to všechno díky jediné věci, a tou je zkušenost. Velice – špatná – zkušenost.
Bezmála rok jsem pracovala na Palmovce ve vestibulu nad metrem. Kdo nezažil, nepochopí. Palmovka neni vůbec pěkný místo. Je to ghetto, je to prostor přímo prosáklej nechutností, zločinností a nebezpečností. Není radno se tam vyskytovat, a to ani za bílého dne, natožpak ve čtyři hodiny ráno. Když jsem tam přišla, neměla jsem nejmenší ponětí, že je to takový místo, ale jak se říká, život mě naučil. Za ten rok jsem se tam setkala s neskutečnýma věcma, zejména s feťákama, bezďákama, zlodějema, jejichž arogance a drzost nezná mezí, s podomníma prodavačema „zaručeně origoš“ voňavek, šmuků, bot, slunečních brejlí – no prostě všechno možnýho, co kde dokázali nakrást, a s dalšíma pochybnýma existencema, a faktem je, že až na několik málo výjimek to všechno byli cikáni!
Živě si vzpomínám, jak jsem jednou v sobotu přišla do práce a takovejch deset, patnáct, jich stálo kousek od krámu a bavili se tam. Jakmile jsem zapadla dovnitř a začala s přípravama, začali se přibližovat a celou tu hodinu, co jsem tam kmitala, mi stáli za výlohou (která byla průhledná ze dvou stran, takže jsem tam byla jako ve výloze) a zírali na mě, prohlížejíc si na dveřích otevírací dobu a vysloveně číhajíc. Nebylo mi z toho dobře, zvlášť když několikrát zmizeli a pak se zase objevili, někdy mi bouchali na sklo a celou dobu hulákali a dělali rámus. Volala jsem našemu řidiči, jestli neni poblíž, že by se zastavil, ale bohužel nebyl, a tak jsem prostě prohlásila, že na otvíračku seru a že ten krám neotevřu, dokud neodejdou nebo dokud tam minimálně nepřijdou nějaký další lidi – sobota byla na Palmě dost mrtvá, polovina krámků byla zavřená a já otvírala první, takže kdyby tam na mě takhle ráno někdo vlítl, tak bych se pomoci prostě nedovolala.
Nakonec banda několikrát obkroužila krám a vestibul, několikrát vyjeli po schodech na povrch a pak se zase vrátili (nedá se popsat, jak jsem se přitom cítila, doslova jako ztracenec v moři, kolem nějž krouží hejno žraloků a jen čekaj, až mu dojde vzduch v nafukovacím člunu, v mém případě až budu muset otevřít dveře), a nakonec zmizeli a už se nevrátili, asi je přestalo bavit čekat.
V tomhle konkrétním případě se nic nestalo, jen kromě toho, že jsem celou hodinu byla pod jejich dozorem a měla jsem takový nervy, že jsem do sebe po otevření naklopila tři hrnky bylinkovýho čaje, ale tohle bohužel nebyl zdaleka jedinej příběh na vyprávění. Mnohem obvyklejší byly ty akčnější storky, kdy mi cikáni kradli na krámě pečivo nebo sladkosti (suverénně přímo před mýma očima a dokonce někdy i když byli v krámě další zákazníci), jak mi ukradli mobil, jak se mě tisíckrát pokoušeli napálit měněním peněz nebo tím, že si nutně potřebujou zavolat z našeho firemního mobilu, jak mi cpali všechny možný produkty, jak si na tři hodiny sedli ke stolečku, halekali a zasmradili celej krám a já se jich nemohla zbavit (měli nějaký kafe, takže jsem je nemohla regulérně poslat do pryč za to, že zabíraj místo zákazníkům), ani si dojít na záchod (byla jsem tam sama, nebylo, kdo by to za mě vzal) ani nic, a tak dále a tak dále.
A nezapomeňme si k tomu připočítat, že nechodím po světě slepá se zavázanýma očima a vím, co se kde děje a slyšela jsem už hodně věcí, který mě v tý špatný zkušenosti utvrdily. Samozřejmě, ve všem máte výjimky. Ale pakliže ze sta případů 99 mluví o napadení, o vulgaritě, o tý špatný stránce Romů, a jeden jedinej o týpkovi, co se vymakal z ničeho a stal se z něj úspěšněj byznysmen s kufříkem a dobrým vychování, pak hej, palec nahoru za něj a když s ním budu mluvit, určitě si nebudu připadat divně, ale neřikejte mi, že jsem špatná osoba nebo co. To nejsou předsudky, to je pořád jenom ta zkušenost.
Říkám, že jsem rasistka, protože ta zkušenost je spjatá s tou rasou. A vždycky, když příslušníka tý rasy vidim, tak se přesvědčim, že můj obrázek o těch lidech je správnej. Ale neni to tak, že bych viděla na ulici někoho tmavšího a hned si o něm něco myslela. Obvykle je to tak, že vidim bandu uřvanejch fakanů, co flušou všude po zemi a halekaj na celou ulici. A přísahám bohu, kdyby ta banda byla tvořená samejma bělochama, kdyby mi takhle kradli a zevlili na krámě bílý lidi, kdyby mi tam vlezli a zasmradili to tam a hodinu tam čuměli po pultě, kde co štípnout, tak bych si to samý myslela o bílejch lidech. Ale kurva oni to nedělaj! Na 99 cikánů, co mě přišlo okrást, mi přišel jeden jedinej bílej feťák, a na něm bylo aspoň vidět, že je z toho nervózní a že mu to neni vlastní. Cikáňata mi na krámě kradli s takovou nonšalancí, že když jsem je při tom chytila a začala na ně řvát, tak na mě ještě začali řvát nazpátek a to kradený zboží po mně hodili a v klidu odkráčeli. Na feťáka se stačilo zle podívat a pohrozit a obvykle to zboží pustil a zdrhal. Tak co mi z toho podle vás má vyjít?
Upřímně nechápu, proč se náš stát o cikány stará. Fakt jsem to nikdy nepochopila, můžete mi to někdo vysvětlit? Nejsou to naši lidi, v drtivý většině ani nechtěj bejt, neumí a nechtěj se chovat podle toho, aby zapadli, tak co je nám kurva do nich?
Proč dáváme peníze našich lidí někomu, kdo se o to ani trochu nezaslouží? Proč je raději nedáme lidem našim? Proč musim já jako zaměstnanec odvádět povinně peníze na příslušníky jiný národnosti/rasy/jinýho státu, namísto abych je odváděla (když už musím) na plnohodnotný Čechy, na lidi, co pracovat skutečně nemůžou a bez těch peněz by si nemohli dovolit léky, bydlení nebo stravu, proč je místo toho musím nuceně dávat na lemply a zloděje, kteří přitom nedělají ani hovno proto, aby mi za to poděkovali, naopak mě drze přijdou do mýho vlastního krámu (kde na ně vydělávám) okrást?!
Říká se, že Romové nemaj vlastní stát. Já na to řikám – a co má jako kurva bejt? Co je mně po tom, že někdo nemá vlastní stát? To jako někoho omlouvá v tom, aby přišel a drancoval ten můj? A co je to za stát, kterej si tohle nechá dobrovolně líbit a rozhodne se na ty zloděje, co na nic nepřispívaj, o nic se nesnažej a jediný, co tu dělaj, je bordel, násilí, kriminalita, šmelo, porušování zákonů, ohrožování našich lidí a podobně, ještě přispívat a dávat jim peníze na to, aby se nemuseli o nic snažit a třeba něco jako pracovat? Já jsem asi fakt něco nepochopila, můžete mi to vysvětlit?
Když přijdu na sociálku nebo na pracák, je to tam plný cikánů a dalších cizinců. A já se prostě musím ptát – co tady kurva dělaj? Co dělaj cizinci a cikáni na českym pracovnim úřadě, kterej má shánět práci Čechům a pokud ji nemohou sehnat, tak je na čas podpoří, aby nezkrachovali a nemuseli si půjčovat na živobytí? Jak je možný, že kdekterej cikán dostane bohatou a štědrou podporu prostě proto, že je cikán, kdežto já, která mám odpracováno a zaplaceno už několik let sociálního a zdravotního pojištění, jsem nedostala ani korunu?
Žijeme v Kocourkově. Ve státě, kde je skoro všechno postavený na hlavu. Kde platíme nekřesťanský peníze za nic, stát nás okrádá na každym rohu a na každym centimetru a místo aby se nám to nějakým způsobem vrátilo, dává ty peníze lidem, o které by se vůbec neměl starat a kteří tu nemají co dělat. Nemáme na nás. Nemáme na to, abychom měli potraviny a věci za dostupnou cenu. Nemáme na důchody. Nemáme na penze pro lidi, co žijou s těžkou nemocí a i tak musí makat, protože by ze svýho trapnýho invaliďáku neměli šanci uživit rodinu, utáhnout hypotéku a vůbec tak nějak žít na normální, lidský úrovni. Hlavně, že máme na cikány, na bezdomovce, na zloděje, vrahy a na televizi a internet pro vězně. Hlavně, že máme na lidi, kteří si za svoje neštěstí můžou sami a nedělají zhola NIC proto, aby se z něj vyhrabali.
Jak má mít člověk chuť do života v takovym světě, kde nemožné a nepochopitelné je normální běžnou praxí a nikdo se nad tím nepozastavuje? Jak máme s radostí žít ve světě, kde i když se nad tím pozastavujou všichni, nic to nemění, pořád se to děje dál? Jak máme žít ve světě, kde všechno funguje přesně opačně, než jak nás to učili v pohádkách a příbězích, které jsme milovali jako děti? Než jak nás to učili ve škole, kde nám vysvětlili, jak se co má a jak by to mělo být, když ono je to ve skutečnosti přesně naopak. Jak si tu může člověk plánovat budoucnost, když vidí, jak strašně bezútěšná a odporná je přítomnost? Jak mám přemýšlet o světě, když všechno, co vymyslím, se ukáže být úplně špatně vzhledem k tomu, jak je tenhle svět zvyklej se chovat? Proč jsme my lidi takoví? Proč se to děje? Proč se dějou věci, který nikomu nedávaj smysl a který jsou z hlediska normálního selskýho rozumu úplně špatně? A jak může jedinec proti něčemu takovýmu bojovat?
Inspirováno mj. následujícími články:
Romská otázka – už se to blíží v Nekuřáckém kupé J. Boučka
Až přijde vůdce na iHned.cz od P. Honzejka
Romové a stát na Devian.cz od L. Kubce
23 reakcí na „Romové a já“
Nebudu říkat, že mě článek zarazil, protože vlastně máš pravdu..žiju v Ostravě a tady je černo nejenom z průmyslu… jenže tady všichni takoví cikáni nejsou. Nebo mě to tak nepřijde. Sice si pořvou, do něčeho kopnou, ale většinou to zůstane u toho..samozřejmě jsou i vyjímky. Já bych se ale spíš nezaměřovala takhle na věci, o kterých se stále jen mluví a všichni to ví, ale zkusila bych ovlivnit své myšlení, aby to tak v mém případě nebylo a měla jsem se líp, když mi to tak vadí. Všechno je to v myšlení…i když to je těžké, nikdo neříká, že to nejde. Prostě stát takový je, je to špatně, ale takhle si nikdo nepomůže.
Na jednu stranu souhlasím. Taky se kolem nich bojím projít, bojím se projít sama i kolem skupinky normálních starších chlapů, že budou mít narážky a budou na mě koukat. Nemluvě o Romech. Je pravda, že někteří jsou slušní a hodní a já je nějak nezatracuju. Ale moc ráda je nemám. Většina na to prostě kašle a pak má takovou pověst a ještě si hrají na ublížené. Ale je fakt, že když jsem jednou pomalá na dobročinný akci, kam samozřejmě se nahnuli Romové, protože to bylo zadarmo, byla tam hudba a stánky, já měla na starost dětský koutek. Přišlo pár malých holek od nich a ony jsou pěkné, dokud nezačnou dělat jedno dítě za druhým, potom tam měli nějaké vystoupení, na pódiu tancovaly starší Romky cikánský tance, takový ty typický. A já jsem prostě vzala ty malý za ruce a dokola jsme tancovali, protože já nevím, proč odsuzovat ty děti za to, že jsou jejich rodiče neschopní? Alespoň nějak tak se to snažím mírnit. Ale asi to moc nezmění.
A jo, Česká republika je v tom Kocourkov, to máš pravdu.
Já mám jen jednu takovou ostřejší zkušenost s touto rasou, kromě obvyklých perverzních pokřiků na ulici a v autobuse. Bylo mi asi 12 nebo 13, jednou jsem se vzacela s dvěma kamarádkama ze školy. Šli jsme normálně za bílého dne po ulici. A naproti nám šli 3 romští kluci. Já šla uprostřed… a když jsme se k sobě blížili, začala jsem si všímat, že ten, co šel u nich uprostřed se začal divně štelovat do mé linie… načež, když už jsme se měli míjet, zatarasil mi cestu, takže nebylo možné projít, strčil mi ruku pod sukni, pod kalhotky a začal se ve mě šťourat… celé to trvalo jen pár vteřin, ale bylo to jako celá věčnost. Člověk je překvapený a neuvědomí si, co se děje. Kromě toho, byli všichni tak o hlavu menší… Když dokončil své několika vteřinové prozkoumávání mého těla… normálně se sebral a pokračoval v cestě jako by nic. Ani jsem si nezapamatovala, jak vypadal. Prostě odešel a já celá zmatená jsem se nezmohla na vůbec nic. Vím, že dneska už bych mu střelila alespoň pořádnou facku.
[2]: to je to přesně co píšeš,,,ty děti za to nemůžou ,ale ty jejich rodiče to z nich udělají,,,mít jinou výchovu nebylo by to tak
Holka, tohle jsi mi vzala přímo od srdce. I já prohlašuji, že jsem rasistka. Ale dodávám toto: s rasismem jsem se nenarodila, ten ve mě vypěstovali cigáni. Opravdu se jen flákají, kradou, vyhrožují, znásilňují a berou nehorázné peníze. Já, coby matka samoživitelka nemám absolutně žádná práva, ale cigán, co nikdy o zaměstnání ani nezavadil bere víc peněz než pracující člověk. To je kurva bordel!
Dovolím si odkaz na můj starší článek, který řekl všechno, co bych napsal pod tento výstižný článek
http://sprostepovidky.blog.cz/1112/my-nejsme-rasiste
[6]: Tak to je hodně přesný. Právě! Já nemám nic proti žádný jiný rase než proti cikánům, a to jen a čistě proto, jací jsou a jak se chovají. Černoši mi nevadí, vietnamci taky ne, pže díky nim máme nonstopy, večerky a tržnice s levnym zbožím, nevadí mi skoro žádný jiný pokolení, jen ti cikáni. A Rusové.
Všechna ostatní pokolení se tu totiž chovají slušně. Zapadají nebo se o to aspoň snaží. Rozjíždí vlastní byznysy, co přináší dobro společnosti. Neserou se nikomu do pracovních pozic, vytvářejí vlastní. Člověk o nich v podstatě nemůže říct nic špatnýho, musí bejt jenom rád, že tu jsou, protože naši společnost obohacují a dávají nám něco, co bychom jinak neměli.
O cikánech a Rusech tohle prostě říct nemůžu, sorry, ale fakt to nejde. A mohla bych přidat ukrajince, ale ti aspoň makaj a nechovaj se tu, jako by jim to tu všechno patřilo a my jim měli líbat nohy a platit jim za to, že nás tu oblažují svou přítomností.
[7]: No, já jsem makal s jedním ukrajincem na brigádě a byl fajn, takže u nich mám spíše pozitivní zkušenosti…
Ale u cigánů je těch dobrých zkušeností tragický málo v poměru celkových zkušeností s jakýmikoli cigány 🙂
[8]: Taky, moje zkušenost s ukrajincema je buď taková neutrální nebo dobrá, v zásadě jim nemám moc co vytknout a nijak zvlášť mě neserou. U nás v pekárně bylo ukrajinek hafo. Dost líný ženský a nic je nevzrušovalo, ale to bylo asi tak všechno, co jim člověk mohl vytknout. Jinak byly milý a i když si to dost šudlaly, aspoň dělaly.
[9]: No, líní jsou někdy i češi – zvláště když nás srovnáme s Japonci a Němci 🙂
Já mám z cikánů respekt od tý doby, co za mnou jeden šel a úplně v pohodě mi šáhl na zadek. Ani jsem mu neviděla do tváře, pak utekl.
Já nejsem rasistka. Černoši, vietnamci ani jiný národbnosti mi nevadí, jen cikáni. Ale u nich mi vadí, jak se chovají a jak jim stát nadržuje. Protože tohle prostě nepochopím…
[10]: Právě proto nemůžu říct, že bych měla něco vysloveně proti ukrajincům. Nijak špatně se u mě nezapsali.
[12]: ok 😉
BTW: Muse + IMX = Dobrý vkus!
IAMX*
No já to cítím jinak, ale soudit tě nemůžu. Já ty typy lidí moc nerozlišuju, a fakt tohle neřeším a na Palmovce jsem vyrostla, je to "moje" čtvrť, není to tam bezpečné a s drogama je to tam nehezké, ale aspon přes den je to tam lepší než Na knížecí. No neidealizuji si to, ale tak jak jsem v tom žila, nikdy mi to nepřišlo nijak hrozné ani v noci ani mě nikdy nikdo neokradl. Jednou kdosi střílel po mé mamce, ale to byl ožralý Čech, jednou mě pronásledovali nějací mužové, ale to byli Ukrajinci, jednou mi šahal jeden cizí chlap na zadek a byl to opět Ukrajinec. Jednou na mě pokřikovala Romka v mém věku "ať nečumím" ale pak za mnou přišla její kamarádka Romka a omlouvala se mi, že její kámoška je prostě jen blbá. Ani moji rodiče nikdy neměli problém. O té ekonomické stránce nic nevím, nepohybuji se v tom, ale zas mám maturitu z pedagogiky a hodně mě trápí, jak se tu zachází se vzděláním (nejen Romů) a prostě kde selhává edukace, tam roste rasismus a důvody k němu. Necpala bych peníze do dávek ale do vzdělávání rozhodně ano. Jak píšeš, je to Kocourkov. Ti nahoře o té problematice pravděpodobně ani neví zhola nic, jen poslouchají štěkot nejhlasitějších psů.
[13]: Hh, dík. Btw kde to píšu?
[16]: adresa tvýho blogu + "/profil"
[17]: Hh, ajo. O tom ani nevim
Tahle nedůvěra nemusí být podmíněná nějakou přímou negativní zkušeností, ale je v nás zakořeněná prostě historicky. Už někdy od šestnáctýho století je ten postoj stejný, takže se to prostě akorát traduje a předává dál. Je to pořád ještě rasismus? Nevím.
[19]: Respektive beru v potaz epochu novověku, ono je to už středověké. Ale ještě novověk, tedy doba nedávná, nám ne už zas tak daleká, jako středověk, měl problém s lidmi, co nejsou "ukotvení". No a my si neseme stigma těch podivných existencí, co se prostě nepřizpůsobily a pořád nějak nevíme, kam s nimi, kam je zařadit. A je pravda, že oni za těch x stovek let nic moc neudělali pro to, aby je ta společnost začala nějak "brát". Takže je to pořád dokola a jste tam, kde jste, no.
Jasně, že pár jedinců je slušných, ale viděli jste, že by někdo měl tak zásadní problém s jiným etnikem, jako jsou třeba Vietnamci? Někde ten postoj kořeny mít musí. Dílem osobní negativní zkušenosti každého z nás, dílem jistá historická kontinuita.
[20]: Hele tohle neni daný historií, ale jejich současným přístupem. Jasně, s historií to souvisí, ale jedině tak, že ten jejich přístup se za celou dobu jejich existence nezměnil k ničemu dobrýmu.
K Němcům máme taky historicky jistou nenávist. Ale spíš takovou odosobněnou a když vidím Němce, nenapadne mě, že bych ho chtěla zrušit nebo vyhnat nebo že bych se ho štítila, v podstatě ani nepřemýšlím nad tím, co bylo, protože svoje pocity nestavím na historii, která se mě netýká. Stavím je na svý vlastní zkušenosti.
Ostatně to by měl dělat každej.
Díky tomu se moje postoje k věcem můžou i měnit, pokud se mění ty věci samy. Jenže to se v tomto případě neděje a každá další zkušenost je jen dalším střípkem se stejnou nálepkou – cikáni jsou svolodž.
Jo, tohle mě taky štve… Před rokem jsem odmaturovala a od té doby jsem bez práci. Měla jsem brigádu na černo, protože mě nikam nechtějí bez praxe přijmout. Podle personalistů nesplňuji podmínky ani na uklízečku. Na pracáku jsem už několik měsíců a nemám nárok ani na korunu… Když pak vidím cikány, jak si tam chodí pro všelijaký dávky, přijde mi to nefér. Mně rodiče neživí, jsem závislá na přítelovi…
Máš pravdu a všechny ty ,,ku*vy", co v článku zazněly, tam patří.
Já, ačkoliv mám s nimi mnohé zlé zkušenosti, pořád nejsou tako ty tvoje, protože jsem nikdy nebyla prodavačkou v žádném krámě. Ale díkybohu za to, ještě by mě nějaký cigán zažaloval za to, že jsem ho zmlátila, potom co mě zkoušel vykrást…. ještě že tak.