Za pár hodinek se vracíme do Prahy. Je mi z toho zvláštně. Nejsem si úplně jistá, jestli mě tam něco čeká, kromě některejch věcí, co chci udělat a tady se k nim nepřiměju. Musim si nastavit nějakej režim. A konečně dostát některým svým předsevzetím.
A teď si dáme Cirratin řetězák, den sedmý. Co mě znechucuje?
Když si někdo nahlas a v mojí přítomnosti odchrchlává a následně fluše po zemi. Je mi jedno, jakej k tomu máte důvod, je to nechutný a mně se z toho zvedá žaludek.
Nevhodně situovaný a příliš detailní záchodový řeči od pánů. Hele, já nejsem žádná cimprlína a nebojím se tu a tam zahlásit něco jako že „Není nad to dobře se vysrat“ – což je samozřejmě největší pravda – ale vocamcaď pocamcaď. Opravdu nepotřebuju, aby mi kluk, do kterýho se ještě k tomu právě zamilovávám, při každý možný příležitosti oznamoval, že jde „srandit“, „kakat“, „lulat“, „čůrat“, „vyvětrat hada“ (tyhle výrazy u chlapů by si vůbec zasloužily samostatnej hejt, absolutně nechápu, co je to za nemoc) a podobně nebo že by si potřeboval ulevit nebo že ho bolí břicho a že neměl žrát ty fazole, nebo jakou konzistenci mělo jeho včerejší dílo. GODDAMMIT CHLAPI! Je to nechutný, je to něco, co by se absolutně nemělo probírat veřejně a už vůbec před holkou a už VŮBEC před holkou, kterou se snažíte nějak ohromit, sbalit nebo tak něco. Proboha jak si můžete myslet, že právě tohle jsou vhodný balicí řeči, to mi fakt mozek nebere. Já jak to slyšim, tak zavírám, zamykám a zdrhám a neni nic, čím by se to dalo napravit.
Když mě někdo do něčeho nutí a tlačí. Ať už je to setkání, doporučená četba nebo film, na všechno můj mozek aplikuje stejnou blokádu jako na domácí práce nařízené maminkou. Nejde o to, že bych to nechtěla udělat. Ale jestli se mě budete furt ptát, jestli už jsem to udělala a kdy to udělám a jaký to bylo a kdy s váma někam půjdu, tak to prostě ne. To nepůjde 😀
Když někdo neni dobrej kamarád a hraje si na to. Nesnáším povrchnost a přetvářku a úplně nejvíc to nesnáším v partě kamarádů. Zažila jsem to už milionkrát, skupinky lidí, kde si všichni hrozně hráli na to, jaká jsou skvělá banda, a přitom se vzájemně nesnášeli a pomlouvali a nemohli se vystát. Když jsou lidi kamarádi, tak maj koukat, aby byli kamarádi, sakra. A ne jako že hihi, jsme skvělá parta, a pak se objednaj lodě na vodu a frajer si řekne, že by radši jel na fesťák, a tak si koupí lístek a ani to neoznámí, jen přes někoho pošle message že nepojede. To jsou prostě momenty jako WTF? Ten člověk neví o přátelství vůbec nic a mě to znechucuje, zklamává a nasírá. Je to přesně ten typ chování, co mi láme srdce, protože já bych pro svoje přátele vraždila a nechápu, že to někdo necítí stejně. Já vim, naivita, ale sakra tak by to přece mělo bejt. Měli bychom milovat ty, co si o nich říkáme, že jsme jejich přátelé. A pokud je nemilujeme, měli bychom se k nim přinejmenším chovat zodpovědně a ne tohle. Tohle je humus a třeba pro mě je to neodpustitelnej poklesek. Jak můžu sám sebe nazývat přítelem, když si z toho druhýho akorát utahuju, ubližuju mu a nevážím si ho, a přitom je mi to buřt nebo z toho mám dokonce srandu?
Jo a ještě bych k tomu mohla přidat toho trolla, co jsem ho už šestkrát zablokovala a furt se sem vrací. Může mi to někdo vysvětlit? O.o Mně asi hrábne.
13 reakcí na „Čtyři věci, co mě dokážou znechutit“
Tak výraz ,,vyvětrat hada,, jsem ještě v životě neslyšela, abych ti pravdu řekla
jinak s ostatními body s tebou taky souhlasím. Nucení do nějakých věí je zlo.
Teda výraz "vyvětrat hada" jsem taky ještě neslyšela 🙂 A snad ani neuslyším
🙂 Taky nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí, je to vážně hnus.
[Smazaný komentář] Pěkně ohraná písnička
DD
"Chlapský" řeči jsou pěknej hnus a mělo by se to zakázat. Jo, to je pravda.
Jsem schopná sklonit hlavu před "autoritami" a přečíst tu pitomou knížku, protože vím, že kdybych ji nepřečetla, tak bych si akorát zadělala na problémy a bylo by to zdlouhavý a otravný a bláblá. Ale vážně nenávidím, když mě přátelé nutí do něčeho, o čem vědí, že to nemám ráda. Třeba dotknout se pavouka nebo vlézt na ten pozvracení hodný kolotoč na pouti. Prostě ne!
hezky napsané nuchtně věci
ale článek se mi fakt líbil a naprosto s tebou souhlasím 🙂
To druhý mě pobavilo, fakt.
Ale máš pravdu.
Skvěle napsané, pobavila jsem se
Obyčejné "musím si odskočit" nebo "omluv mě" by stačilo.
[6]: Přesně! Prostě "Omluv mě na chvilku" nebo "Vydrž, já si jenom odskočim"… člověk ví, co se tím myslí, ale není nucen si to představovat do detailu a romantika má ještě nějakou šanci
[2]: Ani ja .
Vďaka Bohu za sofistikovaného chlapa, ktorý netrpí potrebou mi také veci detaile opisovať .
Inak to posledné, nenávidím . A ešte viac nenávidím, že sa do takej skupiny ľudí z času na čas nechám zatiahnuť .
Takové ty "kamarády" s uvozovkami taky nesnáším a pozoruju je kolem sebe často. To na sebe vzájemně dělají ťuťuňuňu, div se nerozplynou, pak jeden odejde za roh a hned se spustí vlna pomluv/nadávek.
Vzpomínám si, že mi někdo řekl "jdu se vyvenčit". Přišlo mi to vtipný, ale asi trochu chápu, že holkám se tohle líbit nemusí. Nejradši používám ta slova o skoku. Svých přátel si taky cením a dokázal bych se za ně i prát. Snažím se řídit podle moudrých slov "přátelství, které tě nic nestojí, za nic nestojí."
[10]: Čoveče to mi ani tak nevadí, když se někdo jde venčit. Hlavně to většinou lidi řikaj tak nějak potichu, nevýrazně, aby na sebe zase tak moc neupozorňovali. Ty věci, co jsem psala já, bohužel naopak většinou řikaj strašně drsňácky a nahlas, jako by čekali salvu smíchu nebo že se do nich holka hned po tom prohlášení zamiluje
Mám pocit, že "vyvenčení" jsem možná taky párkrát použila, no ale určitě max jen v bandě kamarádů nebo kamarádek, nepoužila bych to na rande XD
Ty já mám někdy pocit, že oni ti chlapi celkově mají potřebu se "ukazovat". Na záchodě nedovírají dveře (já nejenom, že nepotřebuji, aby mi o tom vyprávěli, já to opravdu nepotřebuji ani slyšet! – a už vůbec ne, když někdo čůrá jak tažný kůň), ve vytahaných trenkách nemají potřebu jít otevřít pošťákovi,… A pak do toho ještě ty chlapské řeči
…
Někde jsem četla studii, že až v 80% případech, kdy spolu žena a muž začínají bydlet, probíhá večerní přesun z koupelny takto: žena, když jde z koupelny přes obývací pokoj, tak si obleče pyžamo, pak se často ještě pečlivě zabalí do župánku a jde. Zatímco chlap si jde jen tak a když stojí před vámi, tak si z radosti s ním ještě "zaklimbá" a s přiblblým výrazem pokračuje dál. Docela mě ten dotyčný článek rozesmál, ale bohužel už nevím, kde jsem ho četla:(.
[12]: Ježiš. No tak to by si u mě zkusil jednou
Jestli mě něco opravdu nebere, tak je to tohle XD