Tak předně vonící chlapi a obecně pánský vůně – nemusí ani zahrnovat chlapa 😀 Nevim proč, ale pánský vůně, zejména všelijaký ty Hugo Bossy, Axe Effecty a Adidasy, na mě maj úplně šílený účinky a zcela dokonale a okamžitě mi vylepšujou náladu. Jednou mi kámoš půjčil svoje tričko, který úplně neskutečně vonělo a já mu ho prostě musela zabavit. Nějaká kombinace Bosse a klasický Nivey nebo co to bylo, nevim, ale čuchala jsem to jak magor každej den a bylo mi blaze 😀
Neni přitom nutný, aby ten chlap byl nějak hezkej nebo abych o něj vůbec jevila nějakej zájem, ale jak to voní, jsem jako kočka, který někdo strčil pod nos šantu, zmagořim, nasávám a úplně nejvíc happy jsem, když mi dotyčný dovolí se k němu přitisknout nosem a tiše a spokojeně inhalovat. A nejvíc to miluju v mhd, protože tam to v drtivý většině případů páchne nebo je člověk nucen čuchat nějakou převoněnou ženskou, což naopak hrozně nesnáším. Ale chlapi, ti nejsou nikdy převonění.
Jednou jsem takhle nasávala i nějakýho šedesát, sedmdesátníka v dlouhym kabátě. Důstojný pán s bílou hlavou a knírem, gentleman jako ze starýho filmu, a voněl a já kvůli němu málem přejela 8) Tomu říkám frajer.
A někdy se prostě jen tak umeju pánským sprcháčem. Blaho, prostě blaho…
Pak je to hudba. Asi neřeknu nic konkrétního, protože se to liší podle toho, jaký mám zrovna hudební období, ale jsou songy, co mě vždycky roztančí, když ne fyzicky, tak aspoň na duši. Teď třeba by to byly všechny možný songy od Fjůdů, hodně věcí od The Kooks (třeba Ooh la, No Longer nebo Mr. Maker), určitě by tam ale nechyběla klasika od Pink Floydů nebo Enigmy a od další spousty interpretů. V podstatě nikdy nezklame Walking on sunshine 8) No ještě aby.
Když to vezmu v souvislosti s nějakym vztahem, tak mě spolehlivě nabudí, když zjistím, že je někdo stejnej blázen do nějaký kapely jako já. Žádnej koníček pro mě neni důležitější ke sdílení než právě hudba.
Když mě někdo nakrmí. Jsem žrout, ne že bych měla furt hlad, ale můj žaludek je nevyzpytatelnej a je lepší, když ho pravidelně něčím menším zásobuju, než abych několik hodin nejedla a pak mi začalo kručet v břiše. To mě vždycky hrozně vynervuje, obzvlášť když jsem někde na rande nebo mezi lidma. A hlavně prostě ráda jim dobrý jídlo. Takže co mě spolehlivě dokáže povzbudit a udělat mi dobře, je, když to někdo vnímá stejně, ideálně když sám začne mluvit o jídle a vezme mě někam, kde jídlo bude. Ať už jdeme do hospody, do pizzerky, do dědka nebo na domácí stravu, což je samozřejmě vůbec top.
Třeba takový společný vaření, to mě baví. Když neni nikam spěchu a když se to stane zábavou a hlavní náplní času. U kámoše jsme dělávali cooking parties. Ty jeho tortilly! Každopádně když se někdo chce postarat o moje blaho, vůbec neuškodí, když na to půjde přes můj žaludek XD Naopak nepříjemně se cítím s lidma, který vypadaj, jako by vůbec nikdy nejedli (za celejch x hodin, co jsme spolu, třeba nepronesli jedinou poznámku o jídle a vůbec nikdy nemaj hlad, nebo nemaj doma nic k jídlu). To mě pak napadaj furt nějaký „jídelní“ poznámky a připadám si v porovnání s tím člověkem úplně posedlá jídlem, což přitom neni pravda, jen prostě ráda jim XD
A co u vás, dámy a pánové? 🙂 Jaké jsou vaše nejspolehlivější stimuly pro tu úplně nejlepší náladu?
9 reakcí na „Tři věci, co mě dokážou spolehlivě nabudit“
Sakra – vonící šedesátník v dlouhým kabátě? Kudy jezdíš? -:) Jela bych si fetnout!-:))
Moji slabou stránkou jsou taky krásně navonění chlapíci, jen mám smůlu, ambulantní přítel se ničím nevoní – je alergickej na voňavky a tak se jenom pořád myje, mýdlo-voda, voda-mýdlo – ale Hugo Bos nebo Adidas to není!
[1]: Hh, to už nevim, kde bylo, to bylo fakt dávno
Hm, to je smůla, ale taky takový typy znám. Někteří se nevoní prostě jen proto, že na to nejsou zvyklí, jen se umejou a konec. Netuší, oč přicházejí
Jídlo vždycky nabudí… proto taky rád vařím a lákám na něj lidi.
Že chlapi nejsou nikdy převoněný? Ha, muj muž skoro nonstop, to je tak deset různejch deodorantů a antiperspirantů najednou, k tomu ještě nějaká voňavka na krk. Taky se mi mužský vůně líběj, ale méně někdy znamená více no
Měla jsem ráda, když se jeden čas voněl jenom jednou, axe africa, to se mi fakt líbilo, a navíc z toho měla šanci pročuchnout ještě taková ta přirozená vůně 
(ne, žádnej zpocenej smrad a tak 
)
1.- stopercentne . Som originál feťačka .
2.- stopercentne . AC/DC by som za jedlo nevymenila .
3.- no, naše spoločné "vlastnosti" sa tu rozchádzajú .
To jedine, ak zo mňa chce niekto vysať energiu .
Prechádzaš na moderovanú diskusiu ?
Áno, takové kamarádovo tričko jsem taky měla. Blaho
Ale nesouhlasím s výrokem "Chlapi nikdy nejsou převonění". Jeden nás hispánský lektor byl převoněný tak, že nám málem tekly slzy (některým nejen málem) a nepřežili jsme hodinu bez větrání 😉
Vůně, vůně!! Přesně. Moje kamarádka se mi pořád vysmívá, když se mi jedna jinak nesympatická osoba líbí pouze kvůli vůni. Och a jednou jsem jednomu klukovi ze školy vyhrabala z batohu jeho vůni a celou přestávku jsem si s ní blaženě hrála
No dobře, i chlapci se uměj převonět. Ale to jsou spíš chlapci, řekla bych. U dospělýho chlapa jsem to ještě nezažila 🙂 A nebo je to prostě tím, že mám v tomhle směru posunutej práh a nemám nikdy dost
[5]: Asi budu muset, jinak mi hrábne. Nesnáším trolly
Jinak mě hrozně těší, že nejsem jediná, kdo je takhle praštěnej XD
Dobrý jídlo a hudba – to většinou spolehlivě nabudí i mě