Pět nejlepších filmů pro eM., (část druhá)

Upřímně, pro mě jsou nejúžasnější buď ty filmy, kde hrajou moji nejzamilovanější herci, nebo ty, kde nikoho neznám. Pozemšťan je právě jedním filmem z té druhé kategorie.

Když se mě někdo zeptá na minimalismus ve filmu, vybavím si tenhle film, kterej si vystačí s deseti herci a jednou jedinou místností, v níchž se nacházíme v podstatě celých 87 minut. Vybavím si film, postavenej čistě na vyprávění jedné postavy a dotazech více či méně rýpavých ostatních postav. Vybavím si neskutečnou virtuositu příběhu, kterej je na jednou stranu absolutní sci-fi, na tu druhou mu v podstatě nelze cokoli vyčíst a nelze ho nijak popřít. Je zcela bez problémů možný, aby to všechno byla pravda, je zcela možný, že bych já sama byla jednou z postav takového příběhu, že by mi někdo začal něco takového vyprávět, není to prostě žádná absurdita, u níž byste se výborně bavili a pak mávli rukou „no jasně, hrozná blbost“. Právě naopak je to něco, co se docela dobře může přihodit komukoli a to je zároveň vzrušující i děsivé.

Je to o myšlence, jednoduché myšlence, kterou jsme si už všichni milionkrát položili, a kterou postavy tohohle filmu podrobí důkladné analýze a všetečným připomínkám ve vědeckém stylu, takže vám to nedá a musíte si říkat „herdek, co kdyby…“. Je to film, kterej by měli podle mě všichni milovníci filmu vidět, protože to stojí za ten čas, co tomu věnujete.

Jen ta jedna prostá otázka a žádnej zbytečnej akční humbuk okolo. Jen to zamyšlení a přitom to neni nuda.

Abych se nevěnovala jen té nejhlubší a nejniternější filozofii, dáme si něco na odlehčenou a to něco je film, kterej jsem viděla už milionkrát, kterej je starší než já a přesto neztrácí na vtipnosti a podle mě osobně se jedná o nejlepší sci-fi parodii, která kdy byla natočena, a to Spaceballs.

Ať se budeme bavit o luxusním filmovém obsazení (Mel Brooks, Rick Moranis, Bill Pullman, Michael Winslow a další), vynikajících výkonech, naprosto božích narážkách na všechny možné sci-fi pecky jako Star Wars, Star Trek, Planetu Opic, Vetřelce a další nejen sci-fi lahůdky, o výbordelných hláškách nebo nápadech, pro mě je tenhle film numero uno, kdykoli se chci kouknout na nějakou prdel a chlámat od začátku do konce. Nikdy mě nepřestane udivovat, nikdy v něm nepřestanu odhalovat další a další narážky na něco, co mi dřív unikalo, nikdy mě nepřestane bavit, a to všechno prosím ještě luxusně podtrhnuje českej dabing, kterej v tomhle jedinym filmu sedí jak prdel na nočník a dělá z toho nepřekonatelnou zábavu. Od začátku do konce.

A nikdy jsem nepřestala doufat v pokračování, které jedna z postav v legraci zmiňuje. Jasně že jsem věděla, že je to zase jen parodie a sranda, ale stejně jsem doufala, že bude 😀