O tom, jak se těšim, a ten vytouženej duckface

Tak jsme se zasmáli a teď k něčemu normálnímu.

Zítřek bude TEN den, bude to den, kdy si jako za starých časů vyjedeme s Yuki do Pardubic na sraz lidí z chatroomu a já se hrozně těším 🙂 Chatroom, kam jsme už nepáchli… no já nevim, nějakejch šest let? Brutální. Všechno už je to tak dávno…

(Hh, Márvyho duckface. No neni to ťutínek?)

Nevnímám to jako až tak velkej šok, neboť pořadatele, Toma, jsem viděla nedávno na RFP, i když tam jsem si ho moc neužila, takže se těším, že teď spolu všichni strávíme trochu víc času. Ovšem Petera a Michala (krucinál, zaboha si nemůžu vybavit Michalův tehdejší nick) jsem neviděla už neskutečně dlouho, což ve mě mísí pocity nervozity a očekávání s nadšením. Už jenom ten fakt, že to uděláme. Že si prostě jen tak řekneme „pojďte se zase jednou pobavit“, a během pár hodin je to domluvený a naplánovaný. Že se to fakt zrealizuje a nikdo s tím nemá žádný problémy, žádný jako „nechce se mi“, „a když já nevim“, neřešíme žádný narušený vztahy, jedeme se prostě zase jednou vidět a zchlastat (tentokrát máme zakázáno zvracet z Tomova balkonu, myslím, že sousedy pod ním by to podruhý potěšilo ještě míň než poprvý XD) a taky mě těší, že Tom už nemá v bytě ty sklípkany, protože to mi minule dalo docela zabrat.

A těším se i na ty Pardubice. Na vypadnutí z Prahy, na užívání si léta a na ty možnosti, protože zatím nikdo nemá šajna, co tam vlastně budeme dělat XD Těším se, že mi snad máti půjčí foťák (nebo tam někdo bude mít svůj) a že budou nějaký fotky. Že se možná půjdeme koupat. Že půjdeme nakupovat do nějakýho místního Penny marketu a budeme dělat hroznej bugr jako dřív. Že zase uslyšim, jaký maj ti kluci vlastně hlasy. A ty jejich mimopražský přízvuky. A vůbec na to všechno.

A taky se těšim na páteční večer her v Ořechu, že zase uvidim pár lidí, co mi už docela chyběj. A že se snad tentokrát tak hrozně nevožeru. A že snad pak pojedu na chatu na víkend. A že snad příští tejden konečně budu mít čas vidět všechny lidi, se kterýma se furt ne a ne domluvit. Brm, je toho nějak moc, ne? 🙂

Je fajn mít se na co těšit.