Tak jsem se včera naštvala a začala hledat způsoby, jak to tu „ojinačit“, změnit, no prostě udělat jinak. Nehledala jsem tentokrát „lépe“, prostě jen jinak, protože se mi ten eko design hrozně okoukal a hrozně mě nebavilo, jak jsem měla vyřešený kategorie. Jenže ono se to večer dost blbě dělá, když víte, že si musíte jít brzo lehnout, abyste ráno byli schopní vstát. S nostalgií jsem vzpomínala na „starý dobrý časy“, kdy jsem do rána experimentovala s html a css a blbla, dokud se mi z toho něco nevynořilo. Úplně mě rozmrzelo, když jsem se koukla na hodiny a uvědomila si, že na to prostě nemám čas a že si to nemůžu dovolit, když musim za nějakejch sedm hodin vstávat. To si člověk začne připadat dost starej.
Ale to nakopnutí mě nepustilo. Naopak sílilo poté, co jsem objevila zatraceně inspirativní webovku s přiléhavým názvem Good Fucking Design Advice 😀 Nevim, kdo to vymyslel, ale má můj respekt. Okamžitě jsem proklikala aspoň deset rad, abych se rychloinspirovala, a jednou z nedocenitelných rad bylo právě „Fucking experiment“, no a tak jsem se do toho dneska konečně fucking pustila 😀
No co si budem nalhávat, nejsem z toho tak odvázaná, jak jsem doufala. V cestě za minimalismem je to krok zpátky a má to chyby, na který nejsem úplně schopná ukázat prstem, ale cítím je tam. Énu, neni to ještě finální verze, ještě si s tim budu hrát a uvidíme, třeba se vrátím k předchozímu rozložení nebo to tu celý smažu a půjdu kurva jinam a s jinýma rubrikama, protože se cítím tak nějak vytahaně a nezaměřeně a jak mi to jindy je jedno, teď mě to prostě sere.
Anyway. Abych nepindala jen o designu.
O víkendu jsem byla na chatě. Původně jsem měla hrůzu z toho, že mi to nevyjde a že nepojedu, nakonec se to sešlo tak dobře, že jsem jela, a jsem za to ráda. Utvrdila jsem se v tom, že je dobře tam jezdit. Snad mi to teď bude vycházet častěji, díky novému rozvrhu hodin v práci, ale kdo ví. No, o tom níže.
Celej ten víkend jsme prakticky strávili na zahradě. Ta zahrada je tak podělaně veliká, že než to posekáte a pohrabete, můžete začít zase od začátku. No ale nějak jsme to v těch třech dohrabali, respektive ve dvou, tatínek sekal kočárkem. (Cože, vy jste ještě neslyšeli o naší epické sekačce na trávu, podomácku vyrobené z kočárku? No to se divim…)
Cestou na chatu jsem v autě pouštěla novej objev, na kterej mě přivedl Nick – on mě vůbec děsně zásobuje, ani to nestíhám poslouchat – a to sice This will destroy you. No abych řekla pravdu, doma mi to znělo líp, než když to chrastilo v autě po dálnici. Ale furt ještě kvalitní hudba a líbilo se to i tátovi, odkojenýmu na Pink Floydech. Approval achieved!
Cestou zpátky jsem původně chtěla pustit jen pár písniček od Feudů, ale nakonec to dopadlo úplně jinak, protože jsme místo jedný obvyklý hodiny jeli hodiny tři, takže jsme stihli nejen celý Feudy (respektive výběr toho „něžnějšího“, přece jenom takový pecky jako Rise nebo Fat Bastard by asi tatínkovi urvaly hlavu a obávám se, že zase tak tolerantní neni), ale i dalších přibližně 30 skladem mýho automixu – čili všeho možnýho jemnýho posluchatelnýho od Gregoriánů přes Enigmu a Enyu až po Keany a tucty méně známých věcí), no rozhodně se nedá říct, že bychom si neužili dost hudby. A užila jsem si dokonce i internetu. V jednu chvíli jsme fakt brutálně stáli na nějaký zaprděný starý silnici a mně to nedalo, neměla jsem chuť si povídat, tak jsem vytáhla notes s přenosným internetem a připojila se, jen tak na zkoušku. Jako bych nevěřila, že to může v autě fungovat. Já vim, jsem dvěstě let za opicema. Ale internet na pochodu je pro mě něčím z pohádek, dokonce i fakt, že se s tou „bílou krabičkou“ můžu připojovat na chalupě, je pro mě žhavou novinkou a změnil mi život, natožpak připojovat se i po cestě z chaty, no to už jako nene 😀
Ale na netu se stejně nic nedělo, tak jsem si jen ověřila, odkud pochází Enigma (protože jsme se o tom zrovna dohadovali), a zase jsem to zaklapla.
Dneska jsem musela do práce už na osmou – máme novej rozvrh a máme se střídat na osmičky. Takže jsem doufala, že půjdu domů dřív. No nakonec se ukázalo, že je to spíš naopak, byla jsem tam do večera – otvírací hodiny se nám ještě nezměnily, takže jsem tam vlastně byla místo původních dvanácti a půl hodin ne očekávaných osm, ale naopak nemilých 13 a půl. No ale dalo se to zvládnout, kupodivu. Dopoledne bylo mrtvo, odpoledne tam byla Kája, takže cajk. I když každej má svoje chyby, s Kájou je prostě na směně klídek.
A zejtra jdu na odpolední, takže se úplně těšim, jak se vyspim – i když jsem z těch změn tak rozhozená, že mám pocit, že se buď vzbudim hrozně brzo nebo naopak zaspim. A pak budu muset vařit něco k obědu a musim si uklidit, protože se mi v pokoji nastřádalo takovýho rozházenýho oblečení, že začínám pochybovat o svym pohlaví – no takovej mrdnik přece nemůže bejt pokojem mladé dámy, hergot O.o A taky by vůbec nebylo od věci konečně se přinutit zavolat na pracák. Měla jsem jim už před měsícem oznámit, že mám práci, a ještě to nevědí. Ježiš, to bude průůůůser.
Dozvěděla jsem se taky, když už jsme u těch novinek, že můj kamarád Mr. Mysteria (no vzpomínáte na něj, ne?), kterej by se mnou měl jet do Anglie, zvažuje přestěhování se do Prahy z… hergot, kde to sakra bydlí? No, prostě v nějaký prdeli 😀 A představa, že bychom to k sobě měli blízko, že bychom mohli chodit na kafe a na kdovíco všechno a hlavně do zkušebny a prostě spolu mluvit a hrát a tak, no to mě úplně nadchlo. Nechci znít nějak zoufale, ale fakt teď mám totálně nulovej společenskej život a zoufale nutně potřebuju, aby se něco takovýho stalo. Potřebuju pěstovat svoje koníčky za přítomnosti někoho dalšího podobně potrefeného a potřebuju s někym občas mluvit a všichni mí lidičkové na tyhle aktivity jsou prostě někde v p-dachu nebo nemaj čas nebo nejsou a mě už to pěkně sere. Potřebuju kamaráda, fňuk.
Mňo, a pak je tu ještě ta žhavá novinka, že Feudi pracujou na novym albu, který by mělo vyjít už totálně co nevidět, nebo spíš neslyšet. To teda neni až taková novinka, to už vim dávno, ale oni o tom teď furt mluvěj a tweetujou a mě už začíná chytat hysterie a příšerná nedočkavost. Už-to-prostě-chci! Ne, to se nedá vysvětlit, jak moc je miluju a jak moc se na to pitomý album těšim 😀 A na to, až zas přijedou do Prahy, snad teda i s Nickem. Protože jestli ne, tak už si za nim fakt budu muset dojet já a musíme zajít na pivo a já se tam prostě musim přestěhovat a musim s nima všema chodit na koncerty nebo se zbláznim! Anglie! Sakra 😀
Mimochodem zrovna dneska jsem obsluhovala obrovskou skupinu anglánů, nějaký postižený či co byli a měli dvě pani „vychovatelky“, který jim u mě objednávaly jídlo jako malejm dětem – přitom to byli normálně dospělý lidi – a ty pani byly tak milý, že jsem se prostě nemohla přestat usmívat a bylo mi jedno, že je obsluhuju čtvrt hodiny a že blokujou kasu a druhý dvě kolegyně lítaj okolo, tohle byla prostě moje skupinka a udělala jsem si to pěkně sama (ostatně ve chvíli, kdy přišli, šéfová směny prohlásila „Ta, která umí anglicky, na kasu„, takže to ani jinak nešlo). Muhehe. A jak mi pak za všechno slušně děkovaly a při odchodu hlasitě pozdravily… no a pak že to nejde >:)
13 reakcí na „Novinky“
🙂
Vidím že jsi z Prahy. Co prodáváš a kde?
Ty jo, bílo. Připravuješ se na zimu?
Dobrý, mě zas dneska v práci zavalily papíry. Měla jsem chuť vzít kandál s benálem a sirky…
Mimochodem, jestli bys chtěla vidět další podivnou zvířenu, vygůgli si tentokrát leafy seadragon nebo v češtině řasovník rozedraný
[1]: Takový komentáře mám ráda
[2]: Hh, provar. Prodávám v jedné nejmenované pekárně 🙂
[3]: To už tu je ale sakra dlouho
Kandál s benálem.. cože?
To jsou normální Pokémoni tohleto
S designem na blogu moc neexperimentuju, protože to neumím 🙂 Jsem ráda, že jsem vůbec udělala základy a už s nima nehýbám. Ale stejné pocity mívám večer taky. Výjimečně mám chuť pustit se do nějaké činnosti a vím, že nemám čas, jinak ráno budu v práci vyřízená.
Minimalismus? Nečteš Babaotu? Myšlenka minimalismu se mi hrozně líbí. S realizací je to poněkud problematičtější. Snažím se vždy o nějakou výzvu na blogu, která mě má motivovat k lepšímu výsledku.
[5]: To ne, ale čtu hodně zahraničních minimalistických blogerů. Spousta jich je na twitteru, mimojiné. Pravidelná denní dávka inspirace 🙂
No mně už to s tím designováním taky nejde jako zastara a hlavně tady se to dělá dost blbě, všechno musíš vyplňovat do pitomejch kolonek a prase aby se v tom vyznalo
Na Sblogu sis musela celej design upatlat od nuly pomocí CSS, mělas jenom jedno okénko, kam se psaly kódy v CSS, a druhý, kam se psalo HTML, ale tím se ovládal prakticky jen sloupek s menu.
Zdejší systém mi fakt nejde na mozek a dost bych ocenila nějakýho průvodce.
Příjemná změna, mně se to líbí=) Stránku neznám, ale už na první pohled je vidět, že nejspíš bude stát za to =D
Kdyby mi z 8 hodin udělali 13,5, tak se nejspíš neznám xD
S tím bordelem si nedělej starosti, kdybys viděla jak to vypadá u mě v mých nejhorších obdobích=) A to se pořád považuji za dámu;D
[7]: No mně se kolikrát lidi ptaj, jak to zvládám, i kolegyně, co dělá jenom osmičky, se mi hrozně divila, jak můžu vydržet dvanáct. Ale tak pro mě je to celkem normální, já vydržim všechno, ale samozřejmě to má svý následky. V předchozí práci jsme měli skoro jen šestnáctky a nemělas prakticky ani pauzu na oběd. A taky jsem přežila. S následkama.
Jo, mně se to relativně taky líbí, no ale uvidíme… 🙂
Hlavně ať chytim zas psací slinu, nějak mě štve, jak je tu poslední dobou mrtvo.
No starosti si dělám, mně to sere, když se mi všude po pokoji válí hordy oblečení
Nechápu, kde jsem ho tolik vzala, dyť se mi to ani nemůže vejít do skříně 
Zejtra s tim zatočim, to mám volno. A zapálim si k tomu aromalampu a ať mně všichni políbí 
Potřebuju se zrelaxovat.
Aby ti ty následky nepřerostly přes hlavu. Tohle tempo vážně není dobrý.
Jestli ti to oblečení tak vadí, tak není nic jednoduššího, než vzít tu kupu a nacpat to násilím do skříně a rychle zavřít. Věř mi, vejde se to tam, jen to chce sílu! =D Aromalampu neznám, ale už podle názvu to bude fajn relax.
[9]: Nj, já se pokusím trocu víc relaxovat, už mi nějak nestačí jen čumět na seriály, potřebuju nějaký lepší rozptýlení, poslední měsíc za moc nestál, co se společenskýho života týče 🙂
Já ty hadry hlavně musim probrat, už tam zas mám kupu věcí, co beztak nenosim.
Lampa je super, taková maličká věc, zapálíš to, nahřeješ, pak sfoukneš a voní to 🙂
[10]: Víš, co je skvělý na relax? Solná jeskyně. Teda já jsem tam zatím byla jen jednou, protože ten čas nějak není, ale musím říct, že mě to příjemně překvapilo a ten fajn pocit mi nějakou dobu vydržel. Nebo třeba taichi. Člověk si pročistí hlavu.
Takhle to zní dobře, ale bojím se, že by to dopaldo jako s mýma vonnýma tyčinkama – zapálila jsem je a rozhodně nevoněly xD
[11]: Tak v jeskyni jsem taky jednou byla a nic moc, naopak mě rozčilovalo, jak tam furt dokola hrajou tu samou hudbu, takže to mělo spíš opačnej efekt
Navíc tam člověk nebejvá sám. To si radši někde v klidu zamedituju. Ovšem najít klidný místo, kam by nikdo nepřišel aspoň půl hodiny… docela záhul.
Taichi mě láká, ale to chce podle mě nějakýho učitele, nějaký kurzy nebo tak něco, aby do sebe člověk dostal tu energii a naučil se to nějak aspoň základně dělat. Z videí na youtube se dozvim prd a energie z toho žádná nebude.
[12]: V tom případě to chápu, že to asi bylo nic moc =D My jsme si to rezervovali a byli jsme tam sami.
Je pravda, že klidná místa se dneska hledjaí docela těžko.
Na kurzech taichi jsem byla většinou jen na těch úvodních hodinách, protože jsem tam pak nechtěla chodit sama, když to mamka vždycky vzdala. Ale podle videí se taky aspoň něco naučíš a pak to chce si najít to klidné místo no. Nejlépe park nebo tak, aby ta energie cítit byla. Osobně mi někdy stačí i ten pokoj.