Hah, někdy si řikám, že se s mámou fakt míjíme a že totálně nemůžeme bejt z jedný rodiny, a pak se cestou z pracáku stavim v řeznictví pro salám, telecí paštiku a pár housek a když přijdu domů, máma na to – to ses mohla zeptat, já tam dneska byla taky a koupila jsem úplně to samý.
Takže… heh.
Pracák. To bylo sakra téma celýho měsíce! Já to velice dobře vim, že se změna zaměstnání a podobný věci musí ohlásit do osmi dnů. Přesto prokrastinace zapracovala a já jim to prostě nebyla schopná ohlásit – když už jsem tam volala (což samo o sobě chtělo hodně dokopávání se), tak mi to tam nikdo nebral, což jenom přilejvalo do ohníčku mé odkládací „vášně“. Nevím, jestli se to tak dá nazvat, fakt je, že se mi kvůli tomu hrozně blbě spalo a vůbec jsem furt měla špatnej pocit z toho, že to neřeším a že to bude průser. Dneska už jsem to nevydržela, když mi to znova nezvedali a já si na kartičce z pracáku všimla, že jsem tam v pondělí měla bejt na schůzce, nasrala jsem se na sebe a prostě jsem tam šla.
Pani na mě byla hodná. Poněkud jí to vykolejilo – že by se s takovýma prokrastinikama běžně nesetkávala? Jeden by řekl, že na úřady a na to, jak se to „má“ dělat, dneska dlabe kdekdo. Musela kvůli mě přetáčet razítka a vymýšlet to, aby to „nahoře vzali“. Radši jsem se neptala, co se stane, když to nevezmou. Budu doufat. Ovšem zblbla jsem jí natolik, že si zapomněla ofotit mou pracovní smlouvu a začala mi do ní něco vpisovat a razítkovat mi jí. Načež se mi omlouvala a šla to teda kopírovat oblepený papírem, aby tam ty razítka nebyly vidět. Já jí na to nic moc neřekla, jen že není třeba se omlouvat – ostatně já tu byla ten debil, co si z osmi dnů udělal měsíc a ještě nepřišel na domluvenou schůzku. Myslím, že od toho, aby na mě byla hnusná, ji odradilo jen to, jak jsem tam seděla jak hromádka neštěstí. Protože jsem ze sebe v tu chvíli fakt neměla radost.
Cestou domů už to ale bylo výrazně lepší. Spadl mi samozřejmě šutrák ze srdce. Furt jich tam mám další asi milion, ale každej jeden dolů je znát. Natolik mě to nakoplo, že jsem se dobrovolně vydala do toho řeznictví – i když to bylo jen proto, že vím, že se odtamtud dá rychle vypadnout. Do Tesca jsem si netroufla. Říkejte tomu sociální fóbie nebo lenost, prostě se mi nechtělo mezi ty regály a mezi ty lidi a na tu pokladnu, z který mám vždycky osypky, protože mi to všechno padá a nestíhám to nandat a už se za mě sere další zákazník a podává přese mě pokladníkovi zboží a ten už mu ho markuje, takže to musim všechno pobrat víceméně do náruče, vyklopýtat z krámu a venku si to nějak naskládat do tašek a uklidit peníze do peněženky. Jeden by neřek, jak může bejt takovej obyčejnej nákup stresující. A to jsem ženská, měla bych to zvládat s přehledem nebo si to dokonce užívat. Někdy to tak i je, ale v tom blbym expressu? Prostě osypky.
Přišla mi pošta, zase jednou. Další várka pohledů a dopisů, jeden tentokrát ne z Koreje, ale z Mnichova, kde právě probíhá Octoberfest. Roztáhlo mi to koutky do úsměvu. Jednak fakt ráda dostávám tenhle typ pošty a jednak jsem si představila toho kamaráda, kterej mi ty pohlednice posílá. Představila jsem si ho, jak cestuje po světě a užívá si nejlepší dovolenou. Taky by mi bodlo takový rozptýlení. Nejsem cestovní typ, upřímně mě z toho akorát chytá cestovní horečka a žaludeční a kdovíjaký ještě potíže, ale je to změna a člověk pak má na co vzpomínat a o čem mluvit a vždycky je hafo pěknejch fotek – pokud si neshodíte foťák z útesu nebo tak něco. Prostě je to zážitek.
Včera k večeru jsem měla dost dobrou náladu. Zasloužil se o ni – jak jinak – můj přítel ze zámoří, kterej na mě i přes tu šílenou vzdálenost bezproblémově zvládá přenášet svou dobrou náladu a pozitivní přístup k věcem. Vytasil se s novým coverem, na němž je perfektně vidět, jak moc si to hraní užívá a jak ho to baví. Tohle, fakt, jak je šikovnej a jak furt zkouší nový věci, jak hubne člověku přímo před očima (při frekvenci přibližně jedno video každou sobotu se to dobře sleduje), jak je vtipnej, jak obratně kombinuje reálnej život s životem na internetu a vůbec ho to netrápí, je všechno nesmírně inspirující. Okamžitě jsem dostala chuť zas něco tvůrčího dělat, tak jsem dneska dopoledne popadla basu a dala jí trochu víc do těla, než obvykle. A hrála jsem pak i po návratu z pracáku a i teď před večerem. Moje ubohý zápěstí 😀
Taky jsem zase trochu fotila a ještě dělám na fotkách z minulýho týdne, k nimž jsem se zatím nedostala, takže moje galerie na Deviantartu se pěkně rozrůstá. I když mě trochu štve, že víceméně jen o můj vlastní ksicht, ale nějak teď nemůžu najít lepšího modela než sebe. Fotit věci mě teď moc nebaví, na kytičky a podobný sračičky nemám absolutně náladu, koček už mám taky plný zuby, tak co furt si mám vybírat? 😀 Chtěla bych fotit nějaký jiný lidi třeba. Nebo někam jet, kde to neznám, a fotit nějaký jiný věci než na jaký jsem zvyklá. Ale neumim si k tomu najít příležitost a lidi nejsou.
Haha, právě jsem se dozvěděla, že jdu zejtra na odpolední. Muheháček. Loooooove it
Mám trochu obavy z pátku. Včera se mi můj drahý Mysteria připomněl s koncertem, na němž právě teď v pátek bude hrát a kam jsem měla původně jít – dokud jsem na to nezapomněla jako na smrt, samozřejmě. S rozbušeným srdcem jsem honem hrabala novej rozvrh do práce z báglu, abych zjistila, že zrovna v pátek mám odpolední a tudíž nebudu moct jít! Málem mi hráblo, ale snažila jsem se zachovat klidnou hlavu a zjistit, kdo má toho dne ranní – což je zrovna má drahá Kája. Tak jsem jí hned volala, jestli by si to se mnou nemohla prohodit. No, nějak jsme si asi v tom telefonu nerozuměly, nakonec mi řekla, že se mi ozve a že se v práci na to zeptá a tak něco. Doteď ovšem ještě nezavolala, tak nevím. Jen si říkám, jestli ten zítřejší přesun směny neznamená, že mi přesunuli i tu páteční – a že se o tom teda ví a že tudíž budu končit v půl pátý, ergo budu moct jít na koncert. Když mi teď ovšem vedoucí volala s tou změnou, nic takovýho neříkala, tak nevím. Hergot, já tam tak strašně moc chci jít 🙁Mno, už mi došla psavá a je mi chladno a bolí mě ukazováček na pravý ruce (klikací syndrom nebo co?) a už nevim, o čem vám tu mám vykládat. Snad jedině jedna věc, na kterou jsem přišla během včerejší konverzace s Nickem – absolutně v žádnym případě nepojmenuju žádný z Ájinejch koťat Quetzalxochitl. Zní mi to jako Kecaloksichtl (nemám ponětí, jak se to čte, ani ho mít nechci :D). No to víte, debatovali jsme nad použitelností pitomýho písmene „Q“ při vymýšlení jmen pro koťata. Doufala jsem, že ho budeme moct přeskočit, ale zjevně to nepůjde a budeme se s tím teda muset porvat. No to jsem na to zvědavá. Pár pěknejch v záloze mám, ale stejně je to úplně podělaný písmeno, nechápu, kdo ho vymyslel a proč.
6 reakcí na „O jednoho kostlivce méně a hrozně nenápadná pozvánka na koncert“
A co Q z Bonda? A Quark ze Star Treku?
Kamarád má příjmení od Q.
I když, my, co máme místo iniciál piškvorky, máme co říkat, že…
[1]: Piškvorky
To je dobrý.
Q mě taky napadl – ve Star Treku byl taky nějakej Q, ne? Nějaká jakože "vyšší bytost". Nesmírně otravná. V SG pak hrál taky a i tam jsem ho nenáviděla.
Ty náhody jsou někdy neuvěřitelný.
Jako ty na pracák jsem si chodila zařídit novou občanku…naštěstí z toho žádný problém nebyl. Hromádka neštěstí nejspíš taky zabrala =D
Zlatá samoobslužní pokladna. Člověk se zbaví stresu, může si nákup v klidu rovnat, jak dlouho chce^^
Myslím si, že na netu by se dali najít lidi, kteří se nechají dobrovolně fotit. Akorát to chce někoho najít a hlavně mít náladu=)
Poslechla jsem si Mysteriu a líbí se mi to. Taková klidná a příjemná hudba.
[3]: Tojo, takoví jsou, ale ti už většinou očekávají, že to člověk umí a že má nějaký vybavení. Já se svym trapnym digitálem (no, svym je silný slovo, je mámy a sotvakdy mi ho půjčí
) a nulovejma skillama pokud jde o focení lidí…. spíš bych to radši zkoušela na někom, koho znám, ale vlastně ani nevim, kde bych začala a co bych od toho chtěla.
No to on je celej, takovej klidnej a příjemnej 🙂 Hraje cca od osmi, kdyby někdo chtěl dorazit 😉
[4]: Nejlepší je, když má představu už ten "model", když ji nemáš ty. Nebo si to holt promyslet a člověka většinou něco napadne i spontánně. Tak i s digitálem se dají udělat pěkné fotky. Je teda velkou nevýhodou, že si nemůžeš nastavit clonu a čas (tedy alespoň v mém případěš digitálu). Tak můžeš popadnout nějakou kamarádku=)
Bohužel nejsem z Prahy a ani se tam teď nechystám. Ale třeba někdy bude hrát poblíž nebo se trefí do doby, kdy tam budu=)
Tvoje fotky na dA jsou pěkný. Projedu je hned jak dopíšu tento komentář. Jinak buď v klidu, z obchodů a z úřadů se moje máma taky snaží vyvlíknout. V obchodě pracuje (devět let) tam, kde 90% zákazníků jsou velmi příjemné spoluobčané a pak ještě v trafice, která je hned vedle, takže o nic moc lepší a nemá ráda úřednice a systém naší země, kterej ji fuckuje jak nejvíc může, takže tak.