Před chvílí jsem objevila odkaz na archiv někdejšího blogu Everetta Boguea, Far beyond the stars. Mám Vánoce.
Pro ty z vás, kteří nevědí, o koho jde, Everett Bogue byl jedním z prvních faktických minimalistů, kteří mě uvedli do světa téhle životní filozofie a inspirovali mě na nejvyšší možnou míru, byl to přesně jeden z těch awesome blogerů, na nichž prostě něco je a vy to víte už od prvního odstavce, co jste si od nich přečetli. Everett Bogue byl – a možná ještě trochu je – minimalistická hvězda, všichni minimalisti, které momentálně sleduju, do jednoho, na něj často odkazují (ale je třeba říct, že vzájemné odkazování je v téhle komunitě záležitostí zcela běžnou a mimochodem je to taky jedna z mnoha věcí, kterou jsem se od nich naučila víc používat). Někdo, už nevím, kdo to přesně byl, o něm prohlásil, že sám Everett vyletěl jak nejjasněji zářící hvězda nejvýš, kam se vůbec dá vyletět, a to šílenou rychlostí, ale že ze sebe bohužel příliš rychle vydal všechno to fantastické a shořel v atmosféře.No, pravda je, že je o něm míň slyšet než o jiných. Řekla bych, že to bude hlavně tím, že se dost často stěhuje. Jestli je někdo z těchhle lidí fakt přelétavá potvůrka, tak je to právě Ev, kterej se každou chvíli zabývá něčím jiným (všechno ovšem samozřejmě pořád v rámci totálního minimalistickýho přístupu k životu, kterej obdivuju) a stěhuje se z webu na web, z adresy na adresu, z facebooku na twitter a odtamtud zase na Google plus a kdoví kde působí teď, pravda je, že ho už zase tolik nesleduju, co zrušil svůj původní blog, právě Far Beyond the stars, kterej mě tak okouzlil a dostal.
Přesněji řečeno ho úplně nezrušil, po čase ho začal používat pro psaní sci-fi, který jsem zatím nečetla, možná se k tomu časem dostanu. Ale prohlásil, že už to nemá smysl, že předal, co mohl, a že nemá smysl o tom psát cokoli víc, protože všechno bylo řečeno a protože minimalismus je už mrtvej a všichni už se vším budou jen opakovat. No, Ev to trochu dost prožíval, jen co je pravda.
Každopádně ovšem jeho někdejší články (a to ani nemluvím o E-boocích, k nimž jsem se ještě nedostala a možná už ani nedostanu, protože je po nějaký době stáhnul z prodeje, pokud si dobře vzpomínám, už je to nějakej ten pátek) byly naprosto epic a já jsem vždycky trochu smutnila nad tím, že už si je nepřečtu. Až doteď, kdy jsem objevila ten inkriminovaný odkaz na Archiv Far beyond the stars!
A hned jsem se s hrnkem plným čaje (ha, vida, nezanevřela jsem na něj) pustila do čtení.
A libuju si. Už první článek z archivu mě pobavil, druhej nakopl a do třetího se skoro bojím podívat, protože už teď mám hrozný cuky, hroznou chuť do akce, hroznou nespokojenost se svou současnou internetovou aktivitou a hrozný nutkání dělat víc, protože vím, že můžu a že musím. Najednou chci ještě mnohem víc psát přesně o tomhle všem a třeba oslovit někoho dalšího, koho to pleskne přes prsty a kopne do zadku. Chci bejt lepší člověk a lepší bloger a chci šířit to úžasný poselství, který je přitom tak jednoduchý a obyčejný, že se člověku chce smát.
No dobře, to s tím poselstvím už zní trochu moc fanaticky XD Jdu radši pokračovat ve čtení. Mwahaha, inspiraceeee….