Nečtěte to, jestli se na to máte v úmyslu dívat a nechcete to mít zkažený spoilerama.
Čtěte to, jestli vás taky serou nesmyslný scénáře.
Ok, takže holka se odvážně přihlásí na místo, „pro který by milion holek vraždilo“ a z nějakýho bláznivýho důvodu ho dostane. To neni tak nepochopitelný, na takovejch místech se lidi točí a po několika asistentech, kteří byli k ničemu, se není čemu divit, že ředitele firmy popadne amok a přijme prvního, kdo se mu připlete do cesty, v rámci experimentu, s myšlenkou že co už. Horší to nebude.
Jestli si někdo myslí, že jedinej možnej způsob, jak dostat v tomhle světě skvělý místo, je bejt perfektně připravenej a zcela vyhovující profilu, tak je to naivní blázen. Neřikám, že všechno je o náladě a jak se kdo vyspí, ale tyhle věci hrajou velkou roli a když zrovna personalistovi hrábne, proč by nevzal i někoho úplně zcestnýho, jen pro tu prdel nebo „třeba překvapí“ faktor?
Přátelé holky s ní zpočátku oslavují, ale velice brzo si ji začnou dobírat, berou jí telefon, když jí volá šéfka, a hážou si s ním v představě, že je to děsně vtipný (kolik jim je, dvanáct??), načež se začnou ksichtit a tvářit jako že slečna jim přestává vonět. Čím líp jí to v práci jde, čím náročnější úkoly zvládá, tím víc se od ní otáčejí zády a tím míň je zajímá, jak se jí psychicky daří, jak na tom je, jak to zvládá a co se v ní děje. Když se nemůže dostavit na přítelovy narozeniny kvůli tomu, že ji šéfová drží v práci, namísto kapky pochopení, eventuálně nadšení á la „omg, za tak krátkou dobu se vypracovala na první asistentku dragon lady a ta si ji specificky vyžádala na jednu z největších společenských událostí v roce“ se s ní její přítel odmítne po jejím příchodu domů bavit, uraženě sedí v křesle a tváří se jako malej fakan, dělá scénu jako ženská a hlavně dělá, jako by slečny nepřítomnost na narozeninách byla důvodem všech problémů na světě, jako by to bez ní nemohl jeden podělanej večer vydržet, jako by tím bylo všechno dáno, a že se ten jeden večer nemohla kvůli práci dostavit, je konec.
Podobně následně reaguje její údajně nejlepší kamarádka (která od ní mimochodem dostala kurevsky drahou značkovou kabelku a kosmetiku a kdovícoještě), když se dozví, že slečna vyhrála účast na týdnu módy v Paříži. Místo „uááá, doprdele, ty svině, ty jedeš do Pařížeeeeee“ *insert praštěný holčičí taneček v rozjaření* (to „svině“ bylo samozřejmě myšleno jako kamarádské „svině“, v holčičím slovníku „hergot, já chci taky, ty se máš, ale přeju ti to“) se dočkáme neskutečně nasraného výrazu, vzletných frází jako „Tuhle Andy já nepoznávám. Znala jsem ji patnáct let, ale teď už jí vůbec nerozumím“ – a nasupeně odchází, hned poté, co svou kamarádku sjede tím nejpohrdlivějším pohledem ever, zavrtí hlavou a v jejím výrazu se zrcadlí naprosté pohrdání a odsouzení.
Mezi námi, kdyby mě nějaká moje dobrá kamarádka takovým způsobem odsoudila za to, že jsem následovala svůj sen a že dělám něco, co mi fakt jde a co mě baví, tak ji šmahem pošlu do prdele a najdu si nějakou lepší, která bude naladěná na stejnou notu, kterou bude zajímat, co se v mym životě děje a která to se mnou bude prožívat. Protože sorry, ale tohle kamarádky dělají. Pokud se na tebe někdo vysere ve chvíli, kdy se ti začne dařit (stejně jako ve chvíli, kdy jsi na dně), pak nestojí za zlámanou grešli a je to tak maximálně parodie na kamaráda a ne skutečný přítel.
Největší DAFUQ moment ovšem přijde na úplném konci, kdy zjistíme, že ten celý tyjátr za kdovíkolik peněz, ty všechny značkové věci, zapůjčené speciálně pro film všemi možnými světovými návrháři, ten všechen humbuk (po němž by člověk čekal, že to bude minimálně oskarový megafilm), prostě to všechno dali tvůrci filmu dohromady jen a jen proto, aby se hrdinka mohla v závěru sejít se svým přítelem, který se na ni totálně vysral a teď tam sedí jako Bůh, čekající, až se mu holka omluví – a ona to UDĚLÁ!!! Ona se mu, představte si, celá ubrečená a zdrchaná omlouvá, že měl samozřejmě pravdu, že tak strašně zblbla a „otočila se zády ke svým kamarádům“, a to všechno, jak říká on, „pro pár pásků a kabelek“. Čímž nám tvůrci chtějí asi sdělit, že móda je k ničemu, že to celé byla jen povrchní blbost a pozlátko, ze kterého musí hrdina na konci vystřízlivět – což je přesný opak myšlenky, kterou jsem z toho chytala v první polovině filmu.
A navíc je to číčovina. Pro pár pásků? Pro kabelky? Copak ona věděla, že něco takového bude dostávat? Nevěděla. Nešla do toho kvůli oblečení, ale kvůli svému životnímu snu, propána, zapomněl scénárista? Šla do toho, protože když to vydrží rok, bude pak moci pracovat kdekoli si zamane. Šla do toho, protože se nebála tvrdé práce, i když se měla odehrávat v prostředí, které jí vůbec nesedělo, a mezi lidmi, kteří jí od samého začátku pohrdali.
Já vím, že je to Anne Hathaway a kde se objeví ona, asi by člověk měl počítat s tím, že půjde o další variaci na klasické popelkovské téma: byla hnusná a nemožná, pak se jí ujme někdo z high class a udělá z ní krásku a hvězdu smetánky, aby ona nakonec pochopila, že to všechno bylo jen pozlátko, a vrátila se ke svým skromným poměrům, k lidem, na něž zapomněla, a stala se zase tou, kterou byla, jen s vyžehlenými vlasy a trvalým večerním make-upem. Já to vím. Ale čekala jsem sakra víc!
Myslím, že hrdinka se skutečně chovala jako káča ve chvíli, kdy tvrdila, že cestu do Paříže přijala jen proto, že neměla jinou možnost. To je konina a je to naprosto nelogické, ale scénář asi prostě potřeboval nějakou faktickou blbost, kterou se hrozně proviní a za kterou by se pak mohla omlouvat, protože jinak mi přijde, že dělala co mohla a kdyby se její idiotičtí přátelé stavěli aspoň trochu na její stranu, tak to mohlo všechno vypadat jinak – jenže to by pak nebylo o čem, to by nebylo drámo.
A ono vlastně ani moc neni. Jediný drámo v celym filmu působí tyhle nesmyslný hádky s rádobypřáteli, svůdník (kterej imho zase tak svůdnej nebyl a nevidim jedinej rozumnej důvod, proč by mu měla hrdinka podlehnout, pokud teda není úplně blbá, což by neměla být) a scéna se sháněním ještě nevydaného dílu Harryho Pottera, která by byla velice zajímavá, kdybychom se nakonec dozvěděli, jak to sakra zvládla, ale zrovna tu nejzajímavější věc z celého filmu autor nebyl schopen domyslet, a tak to prostě nechal tak. Dokázala to a nějakou záhadou ty kopie dokázala umístit do vlaku, který si to zrovna šine krajinou někde x desítek mil od místa, kde se nachází. Ale jako whatever, proč ne, asi to poslala sovou, neasi woe.
Myslím si, že i když to zezačátku vypadalo zajímavě (a Meryl je klasa, ten její k zbláznění tichej, naprosto rozvážnej autoritativní hlas by mě přiměl skočit z okna, nekecám), jádro pudla byla největší kravina, jakou jsem viděla za hodně dlouhou dobu (a to jsem se nedávno koukala i na Loopera), a závěr byl vysloveně telecí a kompletně předvídatelnej.
A myslim si, že až mi přijde dotazník na ČSFD a já se stanu prověřeným uživatelem s možností komentovat, tak mě brzo zakážou za spam.
8 reakcí na „Ďábel nosí Pradu je blbost.“
Hehe, film jsem neviděla, ale tahle recenze mne bavila
[1]: Mě to bavilo psát
Ale čumim, jak je to dlouhý. S timhle mě na csfd fakt nebudou mít rádi.
když mám všeho moc, ráda si pustím nesmyslný film, u kterého nemusím přemýšlet, protože už od začátku vím, jak to dopadne. když je ale všeho moc moc a pak těch filmů taky, člověka to zblbne. tvoje komentáře mě vrací zpátky k fungujícímu mozku. díky!
taky je fakt, že když se na to člověk podívá z jiného úhlu, nějaká náhražka myšlenky se v tom najít dá.
[3]: Mně by nevadilo, že je to blbý (celkem jsem se u toho i bavila a na Anne se pěkně kouká), ale že to vnucuje veřejnosti myšlenku, že jít si za svým snem a tvrdě makat je strašně zle a že člověk by měl bejt radši podpantoflákem svých neschopných přátel, kteří mu nepřejou. Neříkám, kdyby se k nim ona chovala fakt nějak přezíravě nebo hnusně, ale ona si celej film může uběhat prdel, aby všechno stihla a zvládla a dostane se jí akorát pohrdání a odsouzení. No to by mě kleplo, fakt mě to nasralo.
Mě ty tvé články tak strašně baví
Film jsem teda neviděla, ale mám sto chutí si ho zkouknout 
[5]: To jsem ráda 🙂
Klidně zkoukni, já neřikám, že je to špatnej způsob trávení večera, mě to bavilo. Ale pěnila jsem u toho, to jo
neeechci rejpat… tak jo, chci, ale nechci, abys to brala blbě.
Ty píšeš "že to vnucuje veřejnosti myšlenku, že jít si za svým snem a tvrdě makat je strašně zle", ale když se to vezme kolem a kolem, ona si tím svůj sen nijak neplnila. ta práce ji zas tak moc nebavila a i když jejím snem bylo psát, nenapsala jedinej článeček. na jednu stranu ty její kamarády chápu. Na druhou stranu bych jim nejradši nakopala prdel, ale mělo by snad cenu točit film, kde by všechno bylo perfektní a nikdo tam nikomu nelezl na nervy? o čem by takovej film proboha byl?
Navíc, patří to mezi moje oblíbený kousky. I kdyby to bylo jen kvůli té hromadě hezkýho oblečení, kterou Anne stihne vystřídat (a ono to asi je jenom kvůli tomu oblečení – a taky kvůli naprosto nulové mimice Meryl Streep)
[7]: No právěže plnila, protože to byl důležitej krok na cestě za vysněnou kariérou. A pak ji to navíc bavit i začalo. No to je jedno, já jenom vim, že jestli se na to někdy budu dívat znova, tak to stopnu někde u týdne módy, abych se zbytečně nerozčilovala