Desiderata a vůbec věčné texty

Tak tenhle text jsem před nějakou blíže nespecifikovanou dobou vyplodila a zapsala si na kus čtverečkovanýho papíru, co se mi právě dostal do ruky – vypadl na mě z jednoho starýho diáře. Napadlo mě, že by nebylo od věci uchovat ho digitálně, takže tady je, a zároveň k tomu mě napadlo podělit se o další, kterej teda není můj, našli ho údajně v 17. století v chrámu sv. Pavla v Baltimore (ve skutečnosti ho napsal nějakej Max Ehrman někdy v roce 1927, ale to máte fuk, hlavní je poselství) a mě na něj o osmdesát let později přivedla Natálka, moje spřízněná duše, s níž jsem se potkala v Anglii a týbrďo, to byly časy. Ten text jsem si zapsala do diáře tiskacím písmem a jednou za čas na něj narazím při probírce knihovny a vždycky mě dostane, jak totálně nadčasovej je a pravdivej. Nejsem úplně fanoušek vyvěšování si nějakých mott a textů kolem sebe, na korkový nástěnce mi visí akorát nasranej Garfield s „MONDAYS SUCK“, ale kdybych si někdy nějakej text měla nechat třeba nalepit na stěnu jako tapetu, tak to by to byl právě tenhle.

Jdi klidně uprostřed rozruchu a spěchu

a vzpomeň si, jaký mír může být v tichu.

Dokud je to možné bez ztráty tváře,

vycházej dobře se všemi lidmi.

Říkej svou pravdu tiše a jasně a naslouchej ostatním,

třeba i omezeným a nevědomým, také oni mají svůj příběh.

Vyhýbej se hlučným a svárlivým osobám, otravují ducha.

Jestliže se budeš srovnávat s jinými,

můžeš se stát domýšlivým nebo malomyslným,

neboť vždy se najdou lidé větší i menší než ty.

Raduj se stejně z toho, čeho jsi dosáhl, jako ze svých plánů.

Udržuj zájem o vlastní životní cestu, jakkoliv skromnou,

je to opravdové bohatství v proměnlivém osudu.

Buď opatrný ve svých záležitostech, neboť svět je plný nepravostí.

Ale nenech se tím zaslepit. Mnoho lidí zápasí o velké ideály

a všude je život plný hrdinství.

Buď sám sebou.

Zvláště nepředstírej city a nestav se cynicky k lásce,

neboť tváří v tvář vší vyprahlosti a rozčarování je věčně svěží jako tráva.

Přijímej klidně, co ti radí léta, a až přijde čas,

s půvabem se vzdej toho, co náleží mládí.

Rozvíjej sílu ducha, aby tě mohla ochránit v nenadálém neštěstí.

Ale netrap se představami. Mnoho obav se rodí z únavy a osamělosti.

Buď k sobě přísný, ale ne tvrdý.

Jsi dítětem vesmíru, ne méně než stromy a hvězdy. Máš právo být zde.

Ať ti to je jasné či ne, vesmír se nepochybně rozvíjí tak, jak má.

Žij proto v míru s Bohem, jakkoli si ho představuješ.

Ať je tvé usilování v hlučném zmatku života jakékoliv, udržuj pokoj ve své duši.

Přes všechny nedokonalosti je to krásný svět.

(Existuje víc překladů, ale takhle jsem si ho zapsala já a takhle ke mně nejvíc promlouvá)