Sobota, první robota

Tak máme za sebou první au-pairské úkoly, celkem obstojně jsem si poradila s nenáviděným a obávaným žehlením, úklid kuchyně byla vcelku hračka – až na leštění sklenic, který fakt nenávidím a vždycky se bojím, že je rozbiju – a stlaní postelí taky zvládám, ačkoli mají brutálně těžký matrace a zvednout rohy chce dost sílu. Taky jsem se seznámili s Hankou a Liborem, dvěma moc fajn lidma, kteří u Ashleigh pracovali kdysi dávno a dodnes mají spolu dobré vztahy – a bydlí odtud jen kousek. Ti dva se tu budou zítra brát, takže ačkoli bychom normálně měli o víkendu volno, dneska a zítra budeme sloužit jako handymani při přípravách. Zatím jsme jen rozvěšovali pár fotek, ale chcalo a mně podjely nohy, takže jsem málem spadla z metrový zídky. Naštěstí jsem sebou stihla fláknout dobrým směrem a skončila jsem jen celá zválená v blátě, což bylo fakt cool 😀

Momentálně řešíme s panem Mysteriózním rodinné finance, aby bylo ve všem pěkně jasno, a mrzneme. Od rána nám totiž nefunguje topení a my nevíme proč. Nigel, Ashleighin nový přítel, sice slíbil, že se na to podívá, ale dává si pěkně na čas a my už nevíme, jak se zahřát. Topí nám tu jen dvě elektrická topítka a to je dost málo, ale drží nás to naživu.

Jinak jsme při včerejší procházce zjistili, že tu jsme fakt in the middle of nowhere a bez auta tu prostě není kam jít. Na konci silnice je jen další silnice a kolem pár luxusních usedlostí, z nichž každá má naprosto rozkošně udělaný příjezd a vlastní jméno a já fakt nevím, kterou bych si vybrala, všechny jsou nádherný, v klasickém staroanglickém stylu. Bude to chtít kolo, ASAP. Představa, že budeme závislí na autě, který navíc já neumím řídit, se mi vůbec nelíbí. Chci být mobilní a cítit vítr ve vlasech.

Osobně tu mám největší radost z koček. Jejich přítomnost mi pomáhá zvládnout ten přechod vcelku bezproblémově, nehledě na to, že jsou vděčným tématem k rozhovoru. Je jich tu pět, z nichž moje nejmilejší jsou krémovej ragdoll s odznaky (nepamatuju si její jméno), naprostá hadrová panenka – až přijedu domů, kašlu na sibiřky a kupuju si ragdolla – a černá dlouhosrstá kráska s klasickýma žlutýma očima, dost možná sibiřko-něco-v-tom-stylu, která s náma šla včera na procházku. Venčit kočku mi přišlo naprosto naplňující. A taky mají kočku, který je asi patnáct a jmenuje se Veverka 😀 Skvělý, pojmenovat kočku Veverka. Prostě angláni.

Venku leje – a vypadá to, že tohle ode mě uslyšíte tak nějak pokaždý – takže nějaká procházka teď nepřipadá v úvahu a navíc jsme fakt vymražení, tak přemýšlím o dalším kýblu čaje na zahřátí. Chtělo by to grog, co si budem nalhávat. Jdu zkoumat okolí aspoň po netu. Potřebujeme toho docela dost koupit, nemůžu se dočkat, až dojedeme někam do města, Poundland, Primark atd. A hudebniny, obviously. Sunny zůstala doma.