Jak jsme byli na české svatbě plné angličanů

Tak víte co, normální neděle. Ráno nás vzbudil Libor telefonem, že se za chvilku staví a předá nám papír s instrukcemi k přípravám zahradního pikniku, pak že musí na hodinu zmizet, ale že se zase vrátí. Tak jsme se v rychlosti nasnídali a vyrazili na zahradu, kde zatím stál jen velkej bílej stan a bylo třeba udělat něco práce, jako rozmístit oblázky s nalepenými mechovými srdíčky kolem pařezů, naplnit mísy domácími sušenkami (naprosto epická záležitost, jednu rozlomenou jsme hned – zcela degustátorsky – zprasili a byla boží), rozmístit lahve se vzkazy a opravit fotogalerii – spousty zalaminovaných fotek rozvěšených po kamenných sloupech, které se během noci rozletěly do všech koutů.

Za hodinku byl Libor zpátky a taky se objevila Ashleigh, na kterou jsem se předtím nedozvonila, tak jsme šli na chvilku po svých povinnostech – které normálně v neděli provádět nemáme, ale teď je tu holt trochu chaos a než se to usadí a urovná, no znáte to.

Myslím, že to umývání nádobí mě zabije. Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale radši budu od rána do večera žehlit pitomý košile než hodinu umývat sklenice. Nesnáším skleněný nádobí! 😀 Bohužel mají v tomhle baráku nehorázně obří kuchyň plnou takovýho nádobí, že by si s tím vystačil celej Hilton, a velká spousta toho nesmí přijít do myčky. Chudinky moje ruce.

Po obědě jsme se řádně vohákli, neboť nám A. nabídla, že nás vezme autem do kostela, kam jsme původně nedoufali jet – přece jenom nás nikdo výslovně nepozval a přišlo nám nevhodné se vtírat. Spokojili bychom se s piknikem, na němž jsme zjevně chybět nemohli, neboť jsme s lesčíms měli pomáhat a pana Mysteriózního požádali, aby jim zahrál na kytaru při plánovaném sázení stromku. Ale nakonec se nám zadařilo mnohem víc, zúčastnili jsme se naprosto kouzelný svatby ve zdejším kostele, kde se zpívalo, povídalo, proslovovalo a samozřejmě svatbovalo a řeknu vám, svatba dvou Čechů v anglickym kostele, v angličtině, za účasti Čechů i Angličanů, to byl fakt zážitek, kterej se dá těžko popsat slovy. Ani v nejmenším jsem neměla pocit, že bychom tam neměli být, a mezi námi, to už něco znamená 😀 (zasvěcení vědí)

Navíc nám perfektně vyšlo počasí. Včerejší přípravy probíhaly v naprostym marastu, dešti, větru a hnusu a všichni jsme trochu propadali panice a obavám, že to bude katastrofa a tragédie, ale dnešní počasí se rozhodlo jinak a od rána luxusně svítilo sluníčko. Bylo sice dost větrno, ale ten vítr aspoň pomohl vysušit trávník, takže i když rozfoukal hodně fotek po zahradě, prokázal nám službu. A šajnilo dneska tak, že jsem si normálně spálila obličej 😀 Kdo by to byl řekl, léto je tady. Ale nenechte se mýlit, zdejší počasí funguje tak, že bych se vůbec nedivila, kdyby zejtra zase chcalo.

Každopádně dneska všechno perfektně vyšlo, z kostela, kde mimojiné hráli Vltavu a I’ll be there for you od Rembrandtů, jsme se vrátili do Little Thakehamu svatebním traktorem, což byl taky luxus, akorát jsme se museli schovávat před větvema, který se nám snažily usekat hlavy 😀 A pak jsme zase trochu pomáhali dát dohromady, co vítr rozfoukal, a poflakovali jsme se okolo a seznamovali. Na svatbě a pikniku bylo totiž něco přes sto lidí, kteří nejsou zdaleka jen „lidi“, je to normální komunita, většina z nich je ohromně přátelská a otevřená a sami od sebe s náma zapřádali rozhovory a ptali se, jak se máme, co děláme, jestli bydlíme tady v tom domě a tak. A to nejlepší pak přišlo na konce, když pan Mysteriózní zahrál při sázení stromu a dostalo se mu dokonce i menšího potlesku a několika pochval ze stran lidí, kteří zřejmě k hudbě mají co říct. Obzvlášť Ben, takovej ohromně vysokej a energickej starší pán, kterej to tu dneska všechno organizoval, a ještě jeden týpek, se o pana Mysteriózního velice zajímali. Ten týpek, co nevím, jak se jmenuje, nám nabídl, že nás někdy brzo vezme do Brightonu a že bychom si mohli společně zajamovat. Že jsme z toho my byli odvázaní, to je jasný, ale on sám vypadal, že se na to těší snad ještě víc 😀 Jo, a ještě jeden týpek, co tam dneska dělal fotografa, mu nabídl, že mu natočí hudební video. A hlavně to myslel naprosto vážně, evidentně se takovýma věcma zabývá 😀

Jinými slovy – už jste někdy byli tak šťastní, že se vám chtělo zvracet? 😀 Ne, to asi neni úplně poetický vyjádření. Ale chtěla jsem říct – věci tady vypadají převážně dokonale. Vypadají jako že všechno je možné a že takový ty věci, o nichž normálně jenom sníte, se tady dějou úplně na denním pořádku, někde mezi ranním leštěním sklenica krmením koček a odpoledním čajem. Just like that. Říkala jsem dneska Benovi, že to tu pořád ještě zpracovávám. To místo. To okolí. Ty milý lidi, Ashleigh, Nigela i děti. Ty nádherný kočky. Ty davy nových známostí, úplně cizích lidí, co se tu na nás vrhají s úsměvem a zdraví nás a tlachají s námi. Už teď jsem naprosto overwhelmed, a to se snažím nebýt, a další fantastický věci nás zahrnujou každou minutou. Všechno má svý mušky, samozřejmě, třeba válčíme s topením, který je nastavený jen na určitý nesmyslný hodiny a ráno i během dne je tu kosa jak sviň – to budu muset ještě probrat s Ashleigh – ale jinak se to zatím vyvíjí dobře a nemůžu si stěžovat.

No ale není všem dnům konec, žejo 😀 A zítra nám vlastně teprve začínají oficiální pracovní dny. Tak uvidíme, jak se budeme mít nadále. Stay tuned for more 😉