Peru. Nebo se o to aspoň snažím. Znovu se ujišťuju, že bez googlu bych byla ztracená 😀 I když jsem se toho z manuálu zase tolik nedozvěděla a pořád nevim, proč nesvítí kontrolka na pračce, aspoň mi to řeklo, kolik času by to mělo trvat. Škoda, že jsem s tím nezačala dřív, už dobrou hodinu cítím, že bych si ráda šla lehnout, ale dokud to nedopere, nebudu moct. Nebo že bych to nechala do rána a doufala v nejlepší? Stejně je to praní vtipný, když nemáme prášek, jen aviváž 😀 Já a pračka, njn.
Ale jinak se nenechte mýlit, zdá se, že zvládám leccos, co by mě dřív vůbec nenapadlo. Například mandlování. Do včerejška jsem netušila, jak takovej mandl vlastně funguje a co to obnáší, dneska už jsem na něm strávila dobrý čtyři hodiny a dva obří koše povlečení a utěrek se pod mýma rukama proměnily v úhledné komínky. Ale že to dalo sakra práce. A stejně mám pocit, že výsledek byl příšernej. Jenže to prostě nejde, tvl, udělat to úplně do dokonalýho hladka, vždycky mi někde zůstanou vrásky. A naneštěstí, Ashleigh je puntičkářka. Chm, to bude náročnej rok.
Pan Mysteriózní se dnes seznámil s dalším sousedem. Jmenuje se Hugh a je prej děsně velkej. Pan Mysteriózní u něj bude sekat trávu a okopávat hlínu za deset liber na hodinu, což je výbordelná nabídka. Jen víc takových prací poblíž. To uklízení u architektů mě štve tím, jak děsně je to daleko.
Jinak byl dnešek příjemnej, nemám si na co postěžovat. U toho mandlování jsem se tak krásně zašila, že docela lituju, že to nemůžu dělat pořád. Vyvětrala jsem si u toho hlavu, nikdo mě u toho dlouhý hodiny nerušil, společnost mi tam dělala jen Squizzie, cca patnáctiletá britská (hehe) modrá čičina, která evidentně nadmíru potřebuje, aby si jí někdo všímal. Dobrou hodinu mi jen seděla za zadkem, ani se nepohla a užívala si toho, že tam je. To mě hodně bavilo.
Po obědě na mě padlo spaní, tak jsem se složila na gauči a musím říct, že jsem se hodně dobře vyspala. Sice mě občas vzbudila panika z toho, že mám někde bejt a že něco zaspávám, ale jinak to bylo boží. Musim se prostě uklidnit a mít nějakou rutinu – počínaje včasnou večerkou a pořádnou stravou ve správný čas – a musím omezit ten čaj. Jak furt přemýšlím, proč se tak děsně budím a proč nemůžu spát, vůbec mě nenapadlo vinit čaj, kterýho vypiju tak aspoň dva tři pořádný hrnky denně (o víkendu to bylo mnohem víc), k tomu jedno kafe a fakt, že ten zdejší čaj je obzvlášť silnej, a máme tu docela slušný vysvětlení mého problému.
Jo a ještě o jeden trapnej postřeh se chci podělit – nesmírně si užívám, že je tu každýmu u prdele, co mám při práci na sobě a jestli se ráno dostavim v teplákách a nenamalovaná. Taky je každýmu fuk, jestli to prádlo žehlím s rudě nebo černě nalakovanýma nehtama a ověšená náramkama, prostě vypadat si tu můžu jak chci a to je pro mě, musím říct, docela dovolená. V Panerii bylo dobře, ale povinnost nosit stejnokroj (tím spíš když jde o hnusnou nepadnoucí košili neurčité béžové barvy), zákaz šperků či lakování nehtů, nutnost nějak vypadat… ono se to nemusí zdát, ale je to svým způsobem šílenej záhul, furt se sledovat. Jediný, co sleduju teď, je, jestli mi někde netrčí víc vlasů než je vhodno, a jestli mi netáhne na cemr. A to obojí sleduju jenom kvůli sobě.
Jinak jsme se včera koukli na nový GoT (to byl zase závěr) a dneska na Pár Pařmenů, takže jsem se zase jednou od srdce zasmála. Tyhle věci taky hodně pomáhají. Dobrou komedii/parodii aby pohledal. Myslím, že si co nevidět stáhnu Spaceballs, ty jsem už taky docela dlouho neviděla. A možná by nebyly od věci Žhavé výstřely. No, něco vymyslim.
8 reakcí na „Už se to usazuje. Em na mandlu. Pár pařmenů vždycky bodne.“
Tak pravej anglickej čaj – to je trefa do černýho! Aspoň ředit mlíkem (myslel jsem si, že to moc dobrý nebude, ale opak je pravdou).
[1]: Tak to my děláme, ale to mu neubere na obsahu kofeinu, stejně je silnej 🙂
No vida ho! Tak holt odpolko překlopit na nějaký kvítí, třeba ibiškovej nebo nějakej ovocnej… Mátovej je sice fajn, ale zato močopudnej, tak abys pak nepoletovala.
Gratuluju k ovládnutí mandlu. Jestli je to takovej ten rolovací, krm ho cejchama zavřeným koncem napřed a mandlované věci napínej a ovládej tahem. Párkrát a srovnáš se s tím. S presovacíma mandlama to sice trvá dýl, ale můžeš si zase věci víc naštelovat…
Vypadá to, že se věci začínají usazovat, to je fajn 🙂
Jsem já kentaur
… od odjezdu pravidelně čítám tvoje články ať jsem v obraze a musím teda říct, že to zatím vypadá dost dobře. Jste spokojení ne? 🙂
[3]: No, ovládnutí je silný slovo, zrovna dneska jsem u něj málem propadala beznaději
Je to rolovací, většinu věci na něm zvládnu, ale bohužel Ashleigh vlastní spoustu obřích povlečení a prostěradel, který prostě neni možný do toho mandlu narvat a když to na třikrát přeložíš, vždycky se ti někde něco zkrabatí. Bojuju s nima, každý jedno mi trvá půl hodiny a stejně výsledek stojí za hovno. Ale co se dá dělat. Zejtra to zkusím probrat s Viv, co sem chodí na výpomoc dvakrát týdně, snad si s tím bude umět poradit líp než já.
Navíc jsem dneska do toho mandlu strčila jedno povlečení s plastovýma knoflíčkama a krpet jsem je roztavila
Jsem nemehlo.
No, nějaký ovocný čaje tu jsou taky, ale to neni ono. Ani na ten čaj kolikrát nemám chuť, ale je tu zima jak v řiti, člověk se chce něčim zahřát.
[4]: V rámci možností 🙂
Hlavně si tam nestrčit prsty!!!
Btw., a co když třeba kontrolka u pračky jen nefunguje?
To mě samozřejmě taky napadlo. Nesnáším kontrolky, co nefungujou
Uvidíme, třeba to příště půjde líp. Hlavně příště snad už budu mít prášek 