Vypadá to na dobrý zprávy. Ashleigh mi ráno řekla – jestli jsem to správně pochopila – že dneska večer odjíždí do Itálie a vrátí se až v pondělí. Děcka tu taky nebudou, takže nám na práci zbyde akorát péče o zvířata, a to by nemělo bejt tak zlý. I když je pravda, že to dokáže bejt otravný, hlavně pokud vám za dveřma neustále štěká pes a pod oknem se zoufale dožaduje pozornosti kočka. Ale s tím si snad poradíme.
V první chvíli jsem se lekla, že nám tím pádem dá míň peněz, ale dala mi stejně jako obvykle, tak snad nebude výplata nižší příští týden. Ostatně nemá nárok, naše hodiny jsou v pořádku, spíš v plusu, a to i přesto, že jsme včera i dneska skončili mnohem dřív. Teda aspoň já. Ale ono jak se to vezme. Včera jsem sice vypadla v jedenáct, ale pak jsem zase dvě hodiny večer dělala babysitting. Tentokrát to bylo o něco lepší, Baux se mnou dokonce i mluvil, hráli jsme fotbal, přičemž jsem málem vyflusla duši (kde ty děcka berou tolik energie? :D), chvilku jsem ho sledovala při hře na playstationu a povídali jsme si o zvířatech a pak mi pouštěl nějaký videa na youtube. Je mu trochu blbě rozumět, hrozně mumlá, ale jsem ráda, že jsme navázali nějakej kontakt. Aspoň s někým. S Ashleigh to zase tak žhavý neni, v posledních dnech tu skoro nebyla a my vůbec nic nevíme.
Až dneska se mnou konečně mluvila a pomáhala s čištěním koberce, úkolovala, no prostě tak nějak to, co jsem po ní chtěla celou dobu. Asi byla fakt prostě jenom příliš zaneprázdněná. Dostala jsem nějakou práci v Siennině pokoji, ale dneska se k tomu už asi nedokopu. Jen tam po obědě zajdu vyndat pračku a přežehlit tu jednu várku. Žádný velký sraní. Venku je tak nádherně a vůbec, chce se mi spát.
Nejsem si jistá, jestli nám už dneska dá auto. Rozhodně by měla. Bez něj se nehnem, Hanka na nás taky nemůže mít furt čas a trčet do pondělka v baráku? No to by mi asi hráblo. Jenže jestli má odjet už dneska, tak nevim, jak chtěj ještě stihnout vzít Míru na ježdění, který údajně pořád potřebuje. Nigel mu prostě furt nějak nevěří a jak tu neni, tak nevíme, kdy teda to zatracený auto dostanem. Je v tom prostě zmatek. Ale snad nám ho teda daj dneska, protože co jako bez něj o víkendu. To bych se snad sebrala a šla do Brightonu pěšky. Dalo se to vydržet doteď, ale když tu nebudou, tak to auto fakt potřebujeme, už jenom jak bychom se dostali k Victorii? K níž mimochodem vůbec nevim, kdy máme jít. Ptala jsem se, jestli to půjde v pátek, a ona mi řekla, že se zeptá. Ale výsledek neznám a ani nemám Victoriino číslo. Chmpf, je fakt na hovno nic nevědět.
Ale uvidíme, když to vyjde, tak máme před sebou suprovej prodlouženej víkend plnej zevlení, spaní a výletu do Storringtonu nebo do Brightonu. To nezní špatně.