Tak máme po dalším pracovním týdnu a guess what – máme auto! 🙂 V pátek večer jsme dostali klíčky a hned jsme vyrazili do Storringtonu a do Tesca na nákup. Bylo naprosto boží moct nakupovat jak dlouho chceme a nemuset spěchat kvůli někomu, kdo na nás čeká venku s autem. A procházka po Storringtonu pomohla taky, i když tam jsme toho zase tak moc neviděli. Navštívili jsme pár charity shopů, music shop (kde měli asi tak jednu baskytaru, takže tudyma cesta nepovede) a papírnictví, kam jsem se těšila už od našeho příjezdu. Konečně mám pořádnej tlustej linkovanej sešit na psaní dopisů a pakl obálek. Už jen to zalepit, nadepsat, a pak si naplánovat další výlet na poštu. To by se snad mohlo stát někdy příští tejden.
Dneska jsme podruhé byli na brigádě u Victorie. Zrovna když jsme probírali, jak nás baví dělat tenhle cleaning – protože to místo je fakt neskutečnej svinčík a uklízet něco tak zabordelenýho je mnohem víc naplňující, než neustále leštit Ashleighinu linku, aby na ní nebyl ani otisknutej prst, ani kapka vody, a dávat pozor na to, jakým způsobem poskládáš hadřík na nádobí – objevila jsem jejich kuchyňku a upřímně řečeno doteď nevím, jestli to bylo požehnání nebo největší trest 😀 Fakt se nemůžu rozhodnout. To místo bylo… no něco tak zasviněnýho jsem dlouho neviděla a musela jsem použít hodně sava, cilitu, cifu a multipurpose cleaneru na to, abych z toho udělala normální použitelnou kuchyňku. Tak rezavej dřez jste nezažili a ty dokonale zasraný hrnky od sto let starýho kafe, co pustily až po půl hodině máčení v savu, a to ještě jen zčásti, už vůbec ne.
Nicméně mě to baví. V tý kanceláři sice lidi denně pracujou, ale působí to tam, jako by tam už hrozně dlouho nikdo nežil a na nic nesáhl. Všechny dveře a stěny totálně černý, okopaný, ohmataný, ve skříňkách bordel a rozsypanej čaj, všude prach, rychlovarná konvice celá porostlá krystalkama vodního kamene (i zvenčí), sto let nepraný zaprášený závěsy na oknech, všude kolečka od hrnků a špinavý utěrky. Baví mě, jak málo stačí udělat, aby to tam celý prokouklo a vypadalo to najednou zcela použitelně a čistě. Baví mě, že je vidět ten rozdíl. A asi nám to vydrží na dost dlouho, protože je toho tam furt dost k udělání a až skončíme s officem (a zbyde nám tam pak jen luxování a utírání prachu, jak bylo ostatně na začátku domluveno), pak budeme mít co dělat s Victoriiným domem a to bude asi teprve sranda, protože narozdíl od officu, doma má milion věcí – jako ostatně asi všichni angličani, aspoň co tak zatím můžu soudit.
Jsme ještě v jednání, pokud jde o peníze, ale myslím, že to zvládneme ujednat na osm liber na hodinu, což by bylo fajn. Zatím jsme na sedmi a půl.
Jen doufám, že takových jobů seženu tak do měsíce víc, zatím to s vyděláváním neni zase tak žhavý. Ale s tím jsme tak nějak počítali.
2 reakce na „Říkejte mi Aggie. Co, vy neznáte pořad How clean is your house?“
Ať se vám dobře jezdí! .))
Jinak, uklízet ten šílený svinčík musí být na jednu stranu odporné, na druhou ale – jak už píšeš – strašně motivující a naplňující. Ať se vám pak všechno leskne. :]
Ale zneužívají ti Angličani pěkně, domluví běžný úklid, a nakonec se musíte málem brodit pralesem…
[1]: Něco na tom bude, mně osobně to přijde normální, dělat tu první poslední, ale zdejší lidi se tomu hrozně diví. Počínaje zahradníkem přes Vivian, co sem chodí uklízet, až po naše český kamarády, všichni se diví, co všechno děláme (a to mi toho jak řikám ani nepřijde moc nebo mi to prostě přijde přirozený). Asi to přirozený fakt neni. Snažila jsem se na to myslet, když jsem si říkala Victorii o víc peněz
Kdyby došlo na debaty, asi se nebudu bát se jí zeptat, jestli její předchozí uklízečka, které prý platili sedm liber, taky drbala všechno obložení a dveře od černých sraček, a celou linku (včetně vnitřku skříněk) od rezu a usazenin.
Tyjo, když jsem dneska vymejvala králíkovi pítko a viděla ten neskutečnej sajrat, ze kterýho ten chudák pije… člověku je z toho tak nějak smutno. Že jsou ty lidi prasata, to je jedna věc. Ale ty zvířata tady… kdyby nic jinýho, tak na nich je hrozně vidět, že se jim nedostává dost pozornosti. Ten vyplašenej králík, kterýho vůbec nechápeme, na co maj, je toho důkazem. Fakt chudák zvíře.