Tak jo, projekt „E-book“ spuštěn, držte si klobouky :)

Včerejší zamyšlení nad e-bookem a to, že jsem to hodila „na papír“, mi pomohlo přiznat si, že to fakt chci udělat. Je jedno, co bude dál a co se s tím pak rozhodnu udělat, hlavně to ovšem musím v první řadě napsat a pak se uvidí.

Trochu jsem pogooglila a začetla se hned do několika ultimátních průvodců ve stylu „Jak napsat e-book“, a na první pohled mě nejvíc uchvátil ten od jisté Amy Lynn Andrewsové, jejíž blog mimochodem vypadá užitečně i v dalších směrech, takže ho mám uložený v záložkách pro budoucí pročtení, ale teď se chci hlavně soustředit na ten e-book.

Docela mě překvapilo, jak snadný byl začátek. Mám téma, mám i nějakou představu o vzhledu, a tak nebylo těžké začít psát. Popravdě jsem jen za dnešek „odpracovala“ asi čtyři hodiny (přesně teď nevím, byly přestávky) a kdybych už nebyla unavená a kdyby mě tak strašně nebolely záda (náš annex postrádá jednu důležitou věc, a to sice pořádný místo k pc práci), dost možná bych psala dál, protože prostě jak jednou přijde psavá, no znáte to.

Ale jsem nadmíru překvapená. Takhle na první psací session je těch 23 stránek a 23 tisíc znaků mnohem víc, než jsem čekala a než potřebuju, a to je teprve začátek psaní. Pokud to tak bude pokračovat, budu mít nakonec mnohem víc materiálu než na jeden e-book (kterej bych přece jenom radši udržela v nějaký stručnější podobě, i když, jsem to já, takže pochybuju :D) a budu si moct vybírat. Možná bych nemusela bejt tak detailní. No ale kdoví, je to zatím teprve v plenkách. Důležitý ovšem je, že jsem začala a jsem za to ráda.

Na Amyinu radu jsem taky čapla sešit a nakreslila si myšlenkovou mapu. Sice až poté, co jsem začala psát a dotáhla to na současný počet stránek, ale lepší po pár kapitolách než vůbec.

Problém je, že je toho hodně, co potřebuju postihnout, aby to celý bylo ve výsledku kompaktní a splnilo to účel. Asi bude nejnáročnění najít balanc, aby to nebylo zase tak moc detailní, aby se to taky dalo číst. A aby to bylo užitečný a ne jen plný keců. Uf. Jo, mám před sebou ještě hodně práce.

A taky mě štve editování. Já vim, já vim, to bych měla řešit až úplně nakonec. Ale upřímně řečeno, to nedokážu. Jsem z blogování vytrénovaná, že aby mi to nejlíp šlo, potřebuju mít možnost vidět finální podobu a rovnou to skládat tak, aby to hezky vypadalo. Ostatně na vizuální podobě v tomhle případě taky hodně záleží a potřebuju si s tím trochu hrát, aby nebyly nadpisy kapitol na konci stránky a podobně. Bohužel mám laptop plnej sraček a mimojiné mi tu chybí normální Word. Mám tu jakýsi cosi, co si říká Word Starter, ale seká se to a dělá to hovadiny, jako například, že se to neustále samo přepíná z mnou vybraného fontu na Times New Roman, a to často v půlce věty, za mezerou, za čárkou nebo i v půlce slova, když to označím a hodím zpátky na vybranej font, písmena s háčky to zobrazí špatně, jiným fontem nebo vůbec (=čtverečkem), no prostě dělá to kraviny a já abych si z toho urvala vlasy. V neposlední řadě mi to taky dneska zamrzlo a nebejt automatickýho ukládání, přišla bych o pěknejch pár stránek, protože jak řikám – se rozepíšete a najednou zjistíte, že už dobrou půlhodinu datlujete bez uložení. Samozřejmě přesně to je ten moment, kdy si váš laptop nutně řekne „Hej! Už jsem dlouho nezamrznul. Let’s do it!“ Šmejd jeden.

Takže fonty a ujetej rádobyWord. Já vim, pořád mám NotePad. Ale jak řikám, neumim do něj psát takovýhle věci. Potřebuju to vidět, jak to bude vypadat, a jakkoli je to divný, vidět to, co píšu, mě motivuje a inspiruje. Už jenom když si nastavím větší font a řádkování, nutí mě to víc vážit slova, zatímco tady na blogu, kde mám písmo maličký, se rozepisuju, jak se mi zlíbí, protože prostě vím, že se to tu snese. A pak ty nadpisy. Ráda vidím začátek nový kapitoly pěkně jasně a zvýrazněně. A když to udělat nemůžu, tak je to prostě na prd psaní.

Tyjo, ale jsem nadšená a fakt zvědavá, co z toho vyleze. A baví mě ten adrenalin. Přesně takovou challenge jsem potřebovala, přesně tohle je to, co teď musím udělat. Ahh, miluju ten pocit.

P.S.: Díky za vřelé komentáře k věci. Potřebovala jsem si to spíš sama pro sebe ujasnit, ale určitě jste mě k tomu taky trošku postrčili a máte v tom svůj podíl, takže díky 😉